Nikaragujské Diriomo je považováno za kolébku čarodějnictví a bílé magie

O schopnostech nikaragujských čarodějů kolují mezi místními hotové legendy a velice rádi se s vámi o ně podělí. Čarodějnická praxe v Diriomu sahá až do předkolumbovských dob, její současná podoba se však od té dřívější značně odlišuje: Na výsledném obrázku se podepsala katolická víra, kterou s sebou přinesli Španělé. Indiáni od dobyvatelů přejali různá lidová kouzla a zaklínadla, jež se posléze promísila s těmi již existujícími a dala vzniknout nové a originální verzi magických praktik.

Víra v nadpřirozeno zakořenila v kultuře obyvatel Dirioma i mnoha okolních měst mimořádně hluboko. Kromě velebení čarodějů vyprávějí zdejší lidé příběhy o strašidelných výjevech, o spatření duchů ve vlčí podobě – tzv. cadejos – či o přízraku ženy jménem La Llorona, která svědky děsí svým pláčem.

Zatímco v minulosti představovalo čarodějnictví relativně rozšířený fenomén, dnes se praktikuje primárně mezi obyvateli rozvojových zemí amerického a afrického kontinentu, přičemž většina rozvinutého světa pokládá údajné kouzelníky za manipulativní šarlatány. Při návštěvě Dirioma je však zřejmé, že to ani zdaleka neplatí beze zbytku: Tiché a klidné městečko se spolu s vedlejší vesničkou Diriá považuje za kolébku čarodějnictví i magie a konkrétně ta bílá zůstává místní hlavní atrakcí. 

Zaprášená historie

Už po staletí se vypráví, že je Diriomo sídlem čarodějnic, a obchod s kouzelnými lektvary tam kvete od nepaměti. Jak se zdá, tradice je silná a trvá dodnes – vždyť v nevelkém městském centru nabízí své služby nejméně půl tuctu léčitelů, kteří ovšem sami sebe nazývají duchovními poradci. A pokud vyrazíte za město, najdete jich v okruhu padesáti čtverečních kilometrů dalších patnáct. 

Ulicemi Dirioma denně procházejí stovky návštěvníků. Mnozí přijeli zdaleka, aby našli řešení svých finančních, zdravotních, či dokonce milostných problémů. Obvykle je však překvapí zaprášené maloměsto, které jako by zamrzlo v čase. Domy z vepřovicových cihel, jež se vyrábějí ze směsi bahna a slámy, obklopují velké zahrady. Třicetitisícová obec se rozkládá na náhorní plošině, přímo na staré předkolumbovské trase spojující města Masaya a Granada. Ve stínu obou sousedů však vyniká tím, že se tam dodnes praktikují i některé starodávné rituály – včetně přípravy domorodého čarodějnického nápoje chicha bruja (viz Kukuřičný lektvar).

Doprovod až ke dveřím

V hlavním městském parku narazíte na spoustu zevlujících chlapců, kteří vás coby průvodci pozvou ke konzultaci s některým z místních čarodějů, schopných prý vyléčit jakoukoliv nemoc. Tito tzv. caponeros mají za úkol vyhledávat v davu kolemjdoucích neznámé tváře a odhadnout, zda potřebují pomoc. Pokud dokážou cizince nalákat, doprovodí ho až ke dveřím konkrétního odborníka.

Tzv. caponeros mají neustále oči otevřené. A pokud zahlédnou turistu, který hledá kouzelníka, okamžitě k němu přispěchají. (foto: © Michal Hertlík)

„V parku se ptejte na Casa de las Palomitas. Pak už nemusíte vůbec dodávat, že hledáte čaroděje – přesně vím, kam vás vezmu,“ líčí caponero Edwin Flores s tím, že si za doprovod klienta k poradci účtuje běžný poplatek, ale drobnou radu poskytne i bezplatně. Jeho kolega Isaac Baltodan dodává: „Zájemce odvedeme k poradci a počkáme, než u něj skončí. Pak ho doprovodíme na původní místo či jinam, kam si sám řekne.“ 

Většina místních čarodějů vyznává křesťanství a své praktiky stavějí na bylinkách. Jiní však poskytují daleko rozmanitější škálu služeb, od nejrůznějších kouzel přes očistu, věštění budoucnosti a výklad tarotových karet až po prohlížení fotografií s křišťálovou koulí. Někteří se pyšní solidním renomé a mají za sebou bohatou kariéru, další se ovšem otevřeně prezentují coby mágové, přestože své schopnosti zatím nestihli náležitě prokázat. 

Kouzelníci i podvodníci

Magický „průmysl“ samozřejmě láká i podvodníky a k jejich typickým praktikám patří zneužití identity některého z uznávaných čarodějů. Obvykle se to děje ve spolupráci s místními taxikáři, kteří cizince neznalé prostředí zavezou ke slavnému kouzelníkovi, aniž by měl dotyčný šanci poznat, že mluví s někým úplně jiným. Ať už však turista skončí u skutečného léčitele, nebo jen u zdatného herce, jeho peníze mají pro chudou ekonomiku klíčový význam. Návštěvník totiž samozřejmě neplatí pouze za kouzla, ale z jeho kapsy žijí i hostely, restaurace, taxikáři a prodejci suvenýrů. 

Jedná se o pozitivní zprávu také pro nikaragujskou vládu. Ministerstvo cestovního ruchu propaguje čarodějnická města coby součást národního folkloru, a z nevelkého Dirioma i z okolních vesniček se tak staly vyhledávané lokality. Jejich pověst dávno přesáhla hranice země a většina příchozích dnes proudí právě ze zahraničí, konkrétně ze Spojených států, Kanady a Evropy.

Bylinky, svíčky, světci

Místní čarodějové ani zdaleka neodpovídají stereotypní představě pohádkové postavy s křišťálovou koulí a špičatým kloboukem. Všechna klišé boří také Andrea Peña: Své klienty kontaktuje přes mobilní telefon a při osobním setkání rozdává vizitky. V jejím domě, jenž se koloniálním stylem nijak neliší od všech ostatních ve čtvrti El Rastro, nechybí televize ani počítač s připojením na internet. A označení „čarodějka“, pod kterým ji zná většina místních, odmítá. „Nejsem čarodějka ani nic podobného, jsem léčitelka a duchovní průvodkyně,“ vysvětluje zhruba 70letá dáma, jejíž tvář nezapře rysy původních indiánských obyvatel.

Ve zdejší kultuře se snoubí všechno – křesťanství s pohanstvím, čarodějnice s pannou Marií. (foto: © Michal Hertlík)

Hovoří o sobě jako o přírodní lékařce a ve své více než čtyřicetileté praxi spoléhá na bylinné masti a kůry různých stromů. Údajně si díky nim poradí dokonce i s chorobami, na něž zůstává moderní medicína krátká. V obývacím pokoji a v pracovně jí visí přes sto podobizen svatých, jimž je podle svých slov oddaná a pravidelně si připomíná jejich památku. Svíčky a modlitby používá také k překonání nemocí a neštěstí. 

Přítelkyně žen

Doñu Andreu nejčastěji vyhledávají ženy. V čekárně jich neustále bývá zhruba osm a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. Přivádějí je různé důvody, od zdravotních obtíží přes odhalení totožnosti manželovy milenky až po věštění z karet. „Pracuju jen tak, abych působila dobro. Pokud mě vyhledáte, abych někomu ublížila, můžete rovnou odejít – v takovém případě vám nepomůžu,“ dodává. Konzultace u ní stojí v přepočtu kolem 120 korun, jestliže si však zákazník uvedenou částku nemůže dovolit, je ochotna slevit.

TIP: Ve znamení Rohatého boha: Historie a současnost moderního čarodějnictví

Zmíněnou cenu si samozřejmě účtuje za nenáročné procedury v podobě čtení z ruky, zatímco za speciální požadavky – například přípravu nápoje lásky – se platí víc. Když paní Peñu navštívil reportér americké televizní stanice Fox News, byla po troše smlouvání ochotná přijmout za koupel, jež by neodolatelně vábila opačné pohlaví, v přepočtu asi 3 500 korun. Prvotní požadavek však činil zhruba 24 tisíc a je pravděpodobné, že podobný servis nabízí doña Andrea výhradně bohatým západním turistům.