Ničivý dopad čínské medicíny: Zvířata rozemletá v pilulkách
Suroviny na výrobu tradičních čínských léků pocházejí i z živočichů čelících bezprostřední hrozbě vyhynutí. Vzhledem k tomu, že toto odvětví je stále na vzestupu, se nabízí otázka, jaký má rozmach čínské medicíny dopad na ohrožené živočišné druhy
Tradiční čínské lékařství neztrácí v konkurenci západní medicíny na oblibě. Naopak. V mnoha zemích východní Asie, jako je Japonsko nebo Jižní Korea, už převálcovalo tamější tradiční léčebné postupy a rostoucímu zájmu se těší i v západním světě. Na vzestupu je rovněž ve své čínské kolébce, protože díky hospodářskému rozmachu si i poměrně drahé léky může dovolit stále více příslušníků více než miliardového národa. Kde se ale berou suroviny na výrobu tradičních čínských léků? Mnohé jsou získávány i z živočichů, kteří se nacházejí na okraji existenční propasti.
Tragédie tygří síly
Tygr (Panthera tigris) je šelma úctyhodné síly a vitality. To zřejmě přispělo k víře mnoha asijských národů, že nejrůznější části tygřího těla jsou zdrojem léčivé síly a dokážou zahnat širokou škálu nemocí. V Číně se dodnes těší velkému respektu údajné léčivé vlastnosti tygřích kostí. Tradiční čínská medicína z nich připravuje léky na vymknuté klouby ale také na ochrnuté končetiny. Z tygra se však v čínských lékárnách upotřebí prakticky všechno včetně zubů, kůže a chlupů. Dokonce ani tygří moč nepřijde nazmar. Je považována za účinný lék proti revmatismu.
Těžko se můžeme divit, že počty tygrů ve volné přírodě neustále klesají. Ve 20. století se světová tygří populace smrskla ze 100 0000 na 5 000! V současné době žije ve volné přírodě odhadem asi 3 890 tygrů. Ilegální lov motivovaný honbou za vysoce ceněnými surovinami pro tradiční čínskou medicínu představuje jednu z hlavních příčin děsivého poklesu stavů volně žijících zvířat.
V Číně existuje řada chovných zařízení, která jsou prezentována jako stanice na záchranu tygra. Z chovanců mnohých stanic je však nakonec do volné přírody vypuštěno jen pár kusů. Většina odchovaných zvířat se mění na hromadu surovin pro tradiční čínskou medicínu.
Krutý obchod s medvědí žlučí
Už déle než tisíc let je mezi čínskými pacienty, lékaři a lékárníky oblíbena medvědí žluč. První dochovaná lékařská kniha, která ji doporučuje proti zánětům, bakteriálním infekcím a jako prostředek na tišení bolestí, pochází ze 7. století. Moderní medicína prokázala, že víra v tento lék není úplně bezdůvodná. Žluč medvědů obsahuje kyselinu ursodeoxycholovou, která patří mezi tzv. žlučové kyseliny a od většiny z nich se liší tím, že není ani ve vyšších dávkách toxická. K léčbě jaterních chorob nebo některých typů zánětu žaludku používá tuto chemikálii i moderní západní medicína. Medvědi ale nejsou jediným zdrojem této sloučeniny. Kyselinu ursodeoxycholovou vytvářejí ve žluči i další živočichové včetně člověka a bez větších problémů ji lze vyrábět synteticky.
Číňané ovšem získávají žluč od medvědů ušatých (Ursus thibetanus), které Mezinárodní svaz na ochranu přírody zařadil do Červené knihy ohrožených druhů. Pokud by žluč používaná k léčbě pocházela jen ze zabitých medvědů, muselo by pro uspokojení poptávky na čínském trhu ročně padnout asi 10 000 kusů. Vzhledem k tomu, že celosvětová populace medvědů ušatých čítá asi 25 000 zvířat, by to znamenalo jejich bleskurychlou zkázu.
Od 80. let se proto vysoce ceněná surovina získává na tzv. žlučových farmách. Medvědi jsou tu chováni v těsných klecích, které jim brání v pohybu. Do žlučníku mají zavedenou gumovou hadičku nebo kovovou trubičku. Žluč z ní buď samovolně vytéká, nebo je pravidelně odsávána. Medvědi mohou na žlučové farmě prožít v příšerných podmínkách i deset let. Většina však tohle pochybné štěstí nemá. Umírají podstatně dříve na nejrůznější infekce, rakovinu jater a další onemocnění. Čína uvádí, že se na žlučových farmách chová sedm až osm tisíc medvědů.
Dražší než diamanty
Zřejmě nejznámější komoditou na trhu se surovinami pro tradiční čínskou medicínu jsou rohy nosorožců. Chemické analýzy neodhalily v hmotě nosorožčího rohu nic víc než bílkovinu keratin, která se hojně nachází i ve zvířecí srsti, rozích a kopytech, paznehtech nebo drápech. Člověk má keratin v nehtech, chlupech, vousech a vlasech. Přesto je na prášek rozemletý nosorožčí roh považován za lék na mnoho chorob. V rozporu s obecně rozšířeným přesvědčením nebývá používán přednostně jako afrodisiakum. Léčí se s ním především horečnatá onemocnění, astma, revmatismus a dna. Staré čínské lékařské knihy ze 16. století doporučují nosorožčí roh i proti hadímu uštknutí, halucinacím, tyfu, bolestem hlavy, vředům, zvracení a také proti „posedlosti zlými duchy“.
Rostoucí poptávka šroubuje ceny. V roce 1993 stálo kilo rohoviny z nosorožčího rohu na černém trhu asi 4 700 dolarů. O dvacet let později se za stejné množství platí přes 60 000 dolarů. Kilogram nosorožčí rohoviny nelze vyvážit zlatem, diamanty ani kokainem. I proto se mohou afričtí pytláci vybavit nejmodernějšími zbraněmi a technikou. Vyplácí se jim zabíjet dokonce i nosorožce, kterým správci rezervací rohy preventivně uřízli v naději, že takové zvíře bude pro pytláky bezcenné. Odstraní jim alespoň dorůstající pahýl.
Krátký konec dlouhých rohů?
V minulých staletích padly za oběť uspokojení poptávky po rozích populace tří asijských druhů nosorožců – nosorožce jávského (Rhinoceros sondaicus), sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis) a indického (Rhinoceros unicornis). Ti jsou tradiční čínskou medicínou ceněni mnohem více než afričtí nosorožci. Dorůstají menších rozměrů a Číňané věří, že jsou v nich účinné látky více koncentrovány.
Kolaps asijských zdrojů nosorožčí rohoviny byl hlavním podnětem pro přesun lovu do Afriky. Tam nyní pod cíleným náporem ilegálního lovu rychle mizí nosorožci tuponosí a dvourozí. Jejich posledním významným útočištěm zůstává Jižní Afrika. Žije tu 90 % z celkového počtu dvaceti tisíc nosorožců tuponosých (Ceratotherium simum) a 40 % z pětitisícové populace nosorožců dvourohých (Diceros bicornis). Společně se sousední Namibií skýtá Jižní Afrika domov 80 % populace nosorožců dvourohých. V posledních letech se tu každý rok zdvojnásobil počet zvířat zabitých pytláky. Do dvaceti let mohou být i tam nosorožci vyhubeni.
Od velemloka po hulmana
Tradiční čínská medicína využívá celou řadu materiálů živočišného původu a mnohé z těchto zvířat patří k ohroženým druhům. I dnes oficiálně vycházejí receptury, které jako základní surovinu požadují žaludek nebo kůži vzácného velemloka čínského (Andrias davidianus). Stále stoupá poptávka po chrupavkách nejrůznějších žraloků (Selachii), které se předepisují nejen k léčbě artritidy ale dokonce i pacientům s nádorovými onemocněními. Někteří lidé totiž mylně věří, že žraloci jsou proti rakovině imunní. Hitem se stali mořští koníčci (Hippocampus) používaní do léků na celou řadu chorob a poruch astmatem počínaje a impotencí a letargií konče.
Výrobci tradičních léků východoasijské medicíny mají spadeno i na kriticky ohroženého hulmana Delacourova (Trachypithecus delacouri). Poslední zástupci tohoto druhu opic žijí na malém území vápencového krasu v severním Vietnamu. Jejich osud mohou záhy zpečetit pytláci. Především kosti, ale i další tkáně a orgány patří k vysoce ceněným ingrediencím mnoha léků.
Místo uzdravení smrt
Jak bylo uvedeno výše, prášek z nosorožčích rohů nemůže mít na zdravotní stav pacientů žádný reálný účinek. Řada léků ze zvířecích tkání a orgánů však nemocným lidem nejen nepomáhá, ale může jim dokonce uškodit! Volně žijící živočichové hostí nejednoho původce závažných lidských infekčních chorob – viry i bakterie. Na zvířatech se přítomnost choroboplodných zárodků nemusí nijak projevit. Například v jednom safari ve Velké Británii zavládlo zděšení poté, co se ukázalo, že tamější kolonie makaků je promořená virem eboly. Ani u jedné opice nebyly patrné nějaké zdravotní problémy. Pokud by se ale virem nakazili lidé, hrozila by jim s osmdesátiprocentní pravděpodobností smrt.
V Africe zřejmě stálo využívání opičích tkání k výrobě tradičních léků za vznikem pandemie AIDS. Virus HIV1 pocházel od šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes), virus HIV2 od mangabejů kouřových (Cercocebus atys). V rovníkové Africe patří maso obou těchto primátů k oblíbeným delikatesám. Zároveň však je využívá i lidové léčitelství.
Léky tradiční čínské medicíny obsahující tkáně z živočichů v sobě mohou skrývat například bakterie Salmonella, které vyvolávají těžké průjmy a jiné závažné zdravotní komplikace. Další „příměsí s nežádoucími účinky“ může být bakteriální původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis nebo virus vztekliny.
Šesté velké vymírání?
Každý čtvrtý druh savců je ohrožen vyhubením. Ryby, obojživelníci, plazi a ptáci na tom nejsou o nic lépe. Odhaduje se, že moderní člověk a jeho civilizace zvýšili tempo vymírání pozemských organismů zhruba na stonásobek přirozené úrovně, jaká panovala před příchodem člověka.
V historii Země došlo celkem pětkrát k masovým vymíráním. Největší masakr nastal na před 252 miliony roků na pomezí období permu a triasu, kdy zmizelo až 95 % mořských organismů a 70 % organismů obývajících souše. Naposledy došlo k velmi rozsáhlému masovému vymírání před 65 miliony roků na konci období křídy, kdy spolu dalšími organismy zmizeli také dinosauři. Člověk zatím nestačil vyhubit tolik organismů, abychom mohli stávající situaci srovnávat s pětkou největších vymírání. Pokud ale neubereme na tempu a budeme pokračovat v devastaci přírody, v dohledné době se k šestému velkému vymírání propracujeme.
