V dvojhvězdných systémech bílého trpaslíka a rudého obra jde o poměrně všední a vlastně i očekávanou událost. Gravitačně dominantní bílý trpaslík začne dříve nebo později „nasávat“ plazmu svého souputníka složenou převážně z vodíku a helia a vytvoří tak kolem sebe akreční disk. V akrečním disku ztrácejí částice plazmatu turbulencí, třením a vyzařováním postupně svoji energii a klesají po spirále na povrch trpaslíka, kde se po dlouhou dobu, někdy až desetitisíce let, hromadí. Spodní vrstvy vznikající atmosféry bílého trpaslíka se vlivem jeho gravitace stlačují a tlak a teplota s přibývajícím množstvím přeneseného plazmatu rostou, až dojde ke spuštění termonukleární reakce.
Popsaný scénář platil i v případě novy označované jako V1213 Cen, nebo též nebo Nova Centauri 2009. Polští astronomové, kteří tento dvojhvězdný systém v souhvězdí Kentaura pozorovali více než sedm let, měli neuvěřitelné štěstí. Jejich sedmileté čekání bylo odměněno a v roce 2009 se jim podařilo zachytit unikátní moment přerodu „spícího“ bílého trpaslíka v jasnou novu. Podobných událostí registrují vědci každoročně zhruba deset. Jen zcela výjimečně se ale podaří zmapovat hvězdný systém před finálním kataklyzmickým výbuchem, během něj i po něm.
