Nerovné války: Bolestivá novinka v bitvě mezi Pruskem a Rakouskem
Bitva u Hradce Králové mezi rakouskou a pruskou armádou byla sice co do počtu vojáků vyrovnaná, do historie však vešla jako konflikt, který ukázal, co způsobí zastaralé zbraně a zpátečnická taktika.
Rakušané nastupovali ke střetu s dobrými, ale klasickými „předovkami“ Lorenz: K nabití bylo třeba nasypat prach do hlavně, zasunout a upěchovat náboj a nasadit prachovou kapsli na kohoutek. Prusové naopak použili nové „zadovky“, tzv. Dreyseho jehlovku: Nabíjela se otevřením komory v zadní části pomocí pákového závěru, do níž se poté vložil už kompletní náboj – kule i výbušná slož v jednom těle, vše bleskově připraveno k palbě.
Rakouská taktika počítala pouze s několika salvami ze stojící řady a poté s rozhodným bodákovým útokem masy pěchoty, což představovalo typickou taktiku napoleonských válek. Prusové si naopak uvědomovali zranitelnost natěsnaných těl a pomalou reakci pluků, v nichž se vojáci chovají jako stroje bez vlastní iniciativy. Ve výcviku se tedy vydali opačným směrem – k přesné a rychlé střelbě a důrazu na schopnost nižších důstojníků se rozhodovat a nečekat na povel shora.
Bolestivá novinka
Rakouská předovka vyžadovala k nabití a výstřelu vestoje zhruba půl minuty a poté se vyčkávalo na povel velitele. Prusové naopak nechali vojáky, ať zalehnou nebo se kryjí za přírodní překážky a pálí podle vlastní úvahy – dokázali přitom vystřelit jednou za deset vteřin. Pro rakouskou armádu šlo o bolestivě překvapivou novinku, za niž zaplatila ztrátou 45 tisíc mužů oproti pruským devíti tisícům. Bitva také prokázala, že klasické napoleonské taktiky už nejsou použitelné. Zrodila se moderní válka.
