Nepovedené zbraně 2. světové války (3): Německé a sovětské supertěžké tanky

V meziválečném období se řada armád zabývala projekty obrovských obrněných vozidel, která se měla stát nástrojem dosažení dominance na bojišti. Třeba Francouzi udržovali ve službě tanky Char 2C, vážící 69 tun a navržené ještě za první světové války. Nahradit je měl gigant FCM F1 o váze téměř 140 tun, do výzbroje se ale vzhledem k francouzské porážce nedostal.

Značnou proslulost si naopak získal sovětský T-35, který budil skutečně impozantní dojem na přehlídkách. Kromě obrovských rozměrů se vyznačoval i pěticí věží, takže soupis jeho výzbroje zahrnoval 76,2mm kanón, dva 45mm kanóny a několik kulometů. Naneštěstí pro Rudou armádu se tento stroj k ničemu s výjimkou oněch přehlídek nehodil, jelikož byl slabě pancéřovaný a velice pomalý. V roce 1941 tak T-35 většinou končily jako snadné cíle pro zbraně Wehrmachtu a další vize sovětských obřích tanků (jako KV-4 či KV5) už nebyly realizovány.

Kouzlu gigantických obrněnců podlehli i Němci, respektive Adolf Hitler, známý svou vášní pro obrovské zbraně. S vůdcovou podporou tedy společnost Porsche vyrobila dva prototypy vozidla PzKpfw VIII, které dostalo komický název Maus (myš) a vážilo neuvěřitelných 189 tun. Ve věži, která měla stejnou hmotnost jako celý tank Tiger, se nalézaly dva kanóny ráže 128 a 75 mm. Oba prototypy následně ukořistila Rudá armáda, kdežto Američané získali rozestavěný prototyp vozidla E-100, které mělo vážit okolo 150 tun.

Tím však německé experimenty zdaleka nekončily, protože existovaly i plány na „pozemní křižníky“ P.1000 Ratte a P.1500 Monster o váze přes 1 000 tun! Nejtěžším bojovým vozidlem, které opravdu zasáhlo do boje, byl německý stíhač tanků Jagdtiger; nesl 128mm kanón a vážil téměř 76 tun. Idea supertěžkých tanků se dále nerozvíjela, protože všichni postupně pochopili, že tyto stroje jsou jen neohrabaným, zato však velmi lákavým terčem.