Nepolapitelný fantom Zodiac: Kdo byl tento brutální sériový vrah?

Byl den jako stvořený pro výlet k vodě. Slunce pálilo a Bryan Hartnell s Cecelií Shepardovou si užívali pikniku na břehu jezera Berryessa v americkém Napa County. Najednou si mladí milenci všimli muže v podivném obleku, který se k nim pomalu přibližoval. Přes hlavu měl přehozenou černou kápi s otvory pro ústa a oči. Uprostřed hábitu na jeho hrudi svítil vyšitý kříž vepsaný do kruhu. V ruce držel pistoli a u boku se mu houpal třiceticentimetrový nůž. 

„Chci vaše peníze a klíče od auta,“ pravil podivný chlápek. „Je to jen loupež,“ pomyslel si s úlevou Bryan poté, co oba leželi na břichu se svázanýma rukama. O pár vteřin později zjistil, jak moc se mýlil. Osm bodných ran do zad jako zázrakem přežil. Jeho přítelkyně takové štěstí neměla. Zabiják s vizáží kata do ní vrazil před očima jejího milého nůž čtyřiadvacetkrát. 

O hodinu později zazvonil na policejní stanici v Napě telefon. „Chci oznámit vraždu. Ne, dvojnásobnou vraždu. Jsou asi tři kilometry severně od středu parku,“ řekl muž klidným hlasem. „A kdo jste vy?“ zeptal se policista. „Já jsem ten, co to udělal,“ odpověděl muž. Byl to Zodiac.

Jako kočka s myší

V kalendáři svítilo 27. září 1969 a Cecilia byla už čtvrtou oficiální obětí, kterou sériový vrah brutálním způsobem připravil o život. O čtrnáct dnů později údajně udeřil naposledy, když zastřelil taxikáře v San Francisku. Nebyly to ale „jen“ samotné vraždy, které ze Zodiaka udělaly jednoho z nejpozoruhodnějších zabijáků v historii. Hlavní je, že nebyl nikdy dopaden. Jeho případ je do dnešního dne stále otevřený.

Miliony lidí četly jeho otevřené dopisy s detaily vykonaných poprav. Část z nich napsal v podivném kódu, který se nepodařilo úplně rozluštit ani agentům FBI a CIA. Prostřednictvím médií si pohrával s city a myšlením celé americké společnosti. Vrcholným číslem v jeho podání bylo telefonické vystoupení v televizi, při kterém pohrozil vystřílením školního autobusu. Obyvatele San Franciska a jeho okolí Zodiakovy činy, výhrůžky a troufalost děsily takovým způsobem, že po dlouhé měsíce vycházeli ze svých domů jen v určitou „bezpečnou“ dobu. 

Policie šílela. Vraha nemohla dopadnout, i přestože jim v dopisech poskytoval cenné stopy. Z její neschopnosti si navíc až cynickým způsobem utahoval. Z jeho dopisů mrazilo v zádech. „Byla mladá a krásná, ale teď je znetvořená a mrtvá. Není první a nebude poslední. Celé noci bdím a přemýšlím o své další oběti. Možná to bude ta krásná blondýnka, která hlídá děti hned vedle malého koloniálu a každý večer se kolem sedmé vrací domů temnou alejí. Nebo to snad bude ta dobře tvarovaná modrooká bruneta, která mi řekla ne, když jsem ji na střední škole požádal o rande? Možná, že ani ta. Vyříznu jí ale ženské orgány a vystavím tak, aby to celé město vidělo,“ bezohledně poznamenal v úvodu jednoho z dopisů. 

Šifra mistra Zodiaka 

Zodiac se poprvé veřejnosti představil čtyři týdny poté, co na Den nezávislosti v roce 1969 postřílel v zaparkovaném autě milenecký pár. Do redakcí tří sanfranciských deníků dorazilo první psaní s výhrůžkou: „Pokud nenajdu svůj text v novinách, přes víkend popravím dvanáct lidí.“ Novináři poslechli, řádění bezcitného vraha ale nezastavili. 

Zabijákovy dopisy vykazovaly několik zvláštních charakteristik. Na obálce zaujalo dvojité poštovné. Texty byly napsané modrým fixem, drobným a špatně čitelným písmem. Každé psaní začínalo větou „Tady Zodiac“ a končilo „S úctou váš…“ Po poslední větě následovalo velké písmeno Z nebo stejná značka, kterou měl vyšitou na černé kápi při vraždě u jezera Berryessa – kříž v kruhu.

Ještě pozoruhodnější byly Zodiakovy kryptogramy, o kterých sám tvrdil, že je v nich zašifrovaná jeho pravá totožnost. Šifra se skládala ze tří částí, z nichž každá měla osm řádků o sedmnácti symbolech. Ty pocházely ze sedmi různých zdrojů včetně řecké i Morseovy abecedy, armádní signalizace, meteorologických či astrologických značek.

To, co nezvládli rozluštit nejinteligentnější policejní agenti, vyřešil nečekaně jedenačtyřicetiletý středoškolský učitel historie a jeho žena, oba vášniví milovníci křížovek. Výsledný text, jehož řešení následně potvrdily FBI i CIA, šokoval. „Rád zabíjím lidi, protože je to velká zábava. Je to mnohem zábavnější než zabíjet divokou zvěř v lese, protože člověk je to nejnebezpečnější zvíře k zabití. Je to pro mě hrozně vzrušující zážitek, dokonce ještě lepší, než když si to rozdáte s holkou,“ zněla část odhalené šifry.  

Poslední dopisy dostala redakce San Francisco Chronicle v roce 1974. V jednom z nich stálo: „Zodiac 37, Policie 0.“ Zabil snad sedmatřicet lidí? Vyšetřovatelé tomu nevěří. Připisují mu sedm útoků, z toho pět dokonaných vražd. V roce 1974 se sériový zabiják navždy odmlčel. Za pět let dorazilo médiím a policii celkem jedenadvacet dopisů, které obsahovaly takové detaily vražd, jež mohl znát pouze jejich pachatel.

2 500 podezřelých

Policisté operovali s řadou stop, které k odhalení vraha přímo vybízely. Podle popisů svědků a obětí, jež přežily Zodiakovo řádění, byl zabiják muž mezi pětadvaceti až třiceti lety, kolem 180 centimetrů vysoký, podsaditý s vystupujícím břichem. Nosil brýle (minimálně jako součást maskování) a jeho krátké vlasy měly hnědou barvu. „Jedná se o paranoika a sexuálního sadistu s bohatou fantazií i vysokým IQ. V krizových okamžicích se chová klidně a vyrovnaně,“ stálo v psychologické zprávě. 

Policejní složky obsahovaly 2 500 podezřelých, doposud nejvíce v historii u jednoho případu. Jméno hlavního adepta znělo Arthur Leigh Allen. Pro nedostatek přímých důkazů však nikdy nebyl obviněn, i když se o to přesvědčení vyšetřovatelé několikrát pokoušeli. Měli k tomu hned několik pádných důvodů. Předně ho na fotografii poznal Michael Mageau, který Zodiakův útok zázrakem přežil. Nápadné byly i výpovědi Allenových známých. „Na začátku roku 1968 mi řekl, že je fascinovaný myšlenkou honu na lidi. Prý je to lepší než lovit zvířata, protože lidi jsou inteligentnější,“ prozradil jeden z nich. V rozhovoru se svým bývalým kolegou Donem Cheneym byl Allen ještě sdílnější. „V opilosti vykládal, že by mohl zabíjet náhodně vybrané páry, klidně v noci s baterkou připevněnou na své pistoli. Poté by psal na policii výsměšné dopisy s detaily svých vražd,“ vypověděl Cheney.

TIP: Charles Manson: Šílený příběh šíleného zločince

Na obvinění nestačila ani Allenova záliba v šifrách a lovu zvěře, ani fakt, že běžně užíval fráze, které se vyskytovaly v Zodiakových dopisech. Allen svou vinu ustavičně popíral až do své smrti. Deset let poté policie porovnávala jeho DNA se slinami získanými ze známky Zodiakova dopisu. Shodu nenašla. Pravá totožnost postrachu Ameriky tak i nadále zůstává tajemstvím.