Neohrožení hrdinové z Balkánu (2): Bosensko-hercegovská pěchota za světové války

Hlavní tíže útoku na horský masiv Monte Meletta v roce 1916 ležela na Bosensko-hercegovském pěším pluku č. 2 (BHIR 2), který na křídlech podporovaly pěší pluky č. 11 (český) a 27 (rakouský). Po dělostřelecké přípravě se Bosňané pohnuli vpřed. Kryti mlhou se proplížili obtížným terénem až na vzdálenost 300 metrů od italských obranných linií na hoře Monte Fior. Pak se vrhli na zteč, s bodáky, noži a palcáty naskákali do nepřátelských zákopů a rozhořel se boj muže proti muži. Italští alpini kladli zuřivý odpor a poté, co museli ustoupit, podnikli několik protiútoků podporovaných dělostřelectvem z protilehlých kopců.

Předchozí část: Neohrožení hrdinové z Balkánu (1): Bosensko-hercegovská pěchota za světové války

Na život a na smrt

Nemalá část bosenských důstojníků padla, ale mužstvo pokračovalo v boji i bez nich. Bitva vrcholila po poledni, kdy už bylo zřejmé, že rakouská armáda má navrch, každopádně v posledních hodinách střetu již ani jedna strana nebrala zajatce a bojovalo se na život a na smrt. Večer patřila hora císařským, kteří odepsali 208 mužů, zatímco na italské straně padlo necelých 2 000 mužů. Vítězství udělalo na nadřízené velký dojem a v této souvislosti se poprvé objevilo označení Bosňanů jako nejstatečnějších vojáků císaře pána.

Vojenský průvodce po bojištích z roku 1917 pak v souvislosti s balkánskými jednotkami uvádí, že v nich je hrdina každý. Také další významný střet, jehož se Bosňané účastnili, proběhl v Dolomitech, konkrétně během bitvy u Caporetta na podzim 1917. Rakousko-německým silám se podařilo prolomit nepřátelské linie u obce Tolmin a dosáhnout tak jednoho z nejvýznamnějších vítězství na této frontě. Uvádí se, že na rakouské straně se bojů zúčastnilo na 9 000 bosenských vojáků, což představovalo až pětinu všech nasazených sil monarchie v tomto úseku.

Vzpomínání na padlé

Rozpad rakousko-uherské říše vedl také k rozpuštění bosenských jednotek. Ty si však za pouhých 35 let své existence vybudovaly slušnou reputaci a hluboko se vryly do historické paměti. V Dolomitech v Rakouské republice i v dnešním Slovinsku vyrostla řada pomníků odkazujících na Bosňany – jeden z nejznámějších se nachází u Logu pod Mangratom na západě Slovinska a znázorňuje rakouského horského myslivce po boku bosenského pěšáka. Zvláštní místo paměti představuje vojenský hřbitov pod Monte Meletta, kde došlo k nejznámější bitvě BHIR 2.

V hrobech odpočívá několik set balkánských vojáků různých vyznání a místo je vnímáno jako jeden ze symbolů smíření bosenských etnik. Pravidelně tam dochází ke vzpomínkovým akcím, na nichž se katolický a pravoslavný kněž spolu s muslimským imámem modlí za padlé krajany. Ve spolkové zemi Štýrsko je pak jedna z říjnových nedělí oficiálním vzpomínkovým dnem věnovaným bosenským vojákům. Pomník jim v roce 1929 věnovala také Vídeň a Italové uctili statečnost svých protivníků pojmenováním jednoho z horských průsmyků Passo del Bosniaco – Bosenský průsmyk.

Rozporuplný odkaz

Z řad někdejších rakouských pluků však vzešly také pozdější bosenské jednotky bojující po boku nacistů za druhé světové války. Především Chorvati a Muslimové se v mnoha případech nikdy nesmířili se vznikem Jugoslávie a patřili k hlavním stoupencům iredenty. Příkladem může být Muhamed Hadžiefendić, vyznamenaný poručík bojující za Rakousko v italských Alpách.

TIP: Balkánská krize: Jak se dostala Bosna a Hercegovina pod vládu Rakušanů?

Ten pokračoval ve vojenské kariéře i za nového režimu, když však Jugoslávii v roce 1941 napadly státy Osy, s celou svou jednotkou se vzbouřil a vpadl obráncům země do zad. Poté se stal jedním z organizátorů muslimských milicí a později verboval muže do divize Waffen-SS „Handschar“, než jej v roce 1943 zabili partyzáni. Právě tato pozdější historie tak nezřídka na prvoválečné bosenské jednotky vrhá temnější světlo.