Nemytý bouřlivák: Jak vypadal soukromý život Karla Marxe?

Umíme si představit Karla Marxe doma a v županu? Ano. A nebude to právě lichotivý pohled… Obdivovaný i zatracovaný myslitel měl charisma, ale i nespočet doslova odpudivých vlastností. Dokázal přesto přitáhnout pozornost půvabných žen i zástupy obdivovatelů z řad revolučně smýšlejících intelektuálů. Jak se mu to dařilo? Přes nevelký vzrůst působil mužně. Rozcuchané černé vlasy i plnovous budily pozornost. Choval se sebevědomě. Měl smysl pro ostrý humor. Udivoval intelektem. Byl prudký. V tom však spočíval i kámen úrazu.

Zapšklý vztekloun

Dělal si nepřátele a uměl nenávidět. Někdy prý odpůrcům vyhrožoval a křičel. Bouchal pěstí do stolu, což působilo směšně. Často se rval. Účastnil se dokonce souboje. Jiný souboj vyvolal, ale nechal se zastoupit. Kontroverze, které vzbuzoval, se však netýkaly jen jeho názorových odpůrců. V době, kdy vedl novinovou redakci, musel mít vždycky pravdu. Odpor nesnášel. Ani od své rodiny. Prorok komunismu Karel Marx v hádkách nešel pro vulgární slova daleko. Se svými blízkými se postupně rozcházel. To mu však nebránilo žádat rodiče neustále o peníze. Ale vděk? Vlastnímu otci nakonec nepřijel ani na pohřeb.

I jeho obdivovatelé či názoroví příznivci mívali problém s jeho povahou. Nepůsobil jako člověk prosáklý dobrodiním či zájmem o utrpení druhých, jak bychom mohli čekat u někoho, kdo zasvětil svou kariéru úsilí o zlepšení života chudé dělnické třídy. Z mnoha dochovaných osobních svědectví lze zrekonstruovat povahový portrét jeho osobnosti. Zřejmě oprávněně nepochyboval o svých intelektuálních schopnostech. Cítil se nadřazeně. To se však neslučovalo se společenským postavením, které se vydobyl. Vedl mizerný život. Půjčoval si peníze a dostával se do dluhových pastí. Manželka musela zastavovat i rodinné cennosti. Jejich děti umíraly v neutěšených podmínkách.

Na akademickou kariéru, po které toužil, nedosáhl. Těžko soudit, zda si to způsobil svými kontroverzními politickými názory, nebo značnou živelností, kterou projevoval jak v práci, tak v osobním životě. Každopádně trpěl jistou frustrací. Ta pravděpodobně roztáčela kola jeho averze k druhým a především vůči společenskému systému. Nabízí se tedy otázka: Nenáviděl kapitál z nestranných filozofických důvodů, nebo jeho zášť podnítili také lichváři žádající po něm úroky, na které neměl? 

Jistě by nebyl prvním ani posledním, kdo za svůj osobní neúspěch vinil okolí a společnost. Na druhou stranu by se jistě nestal jedním z nejvlivnějších filozofů lidských dějin, kdyby to, co hlásal, vyplývalo jen z uražené pýchy. Závěry, k nimž Marx dospěl, působily zcela převratně. Kořeny jeho filozofie však musíme hledat už u jeho předchůdců.

Žák nad učitele

Za Marxova inspirátora musíme považovat především Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Marx z něho ve svém myšlení jednoznačně vychází. Jednoduše řečeno převzal jeho metodu, ale využil ji ve prospěch zcela opačných názorů. Před Marxem se v dějinách filozofie skloňovaly především poměrně abstraktní pojmy jako idea, rozum, cit či duch. Marxismus naproti tomu nabídl mnohem pevnější základnu, jakou představuje hmota, historická nutnost či ekonomické vztahy. Vše důležité vysvětlíme podle Marxe tak, že pochopíme zákonitosti dějinného a ekonomického vývoje.

Podle svých vlastních slov udělal Marx jen to, že vzal Hegelovu metodu a postavil ji z hlavy na nohy. Mnozí filozofové se ušklíbají nad nabubřele znějící poučkou, že stará filozofie svět popisovala, ale marxisté svět mění. Dějiny však dokázaly, že se to Marxovi na rozdíl od většiny filozofů skutečně povedlo. Obrazně řečeno: Lenin stál na Marxových ramenou. Marxovi kritici sice snesli řadu argumentů, že ve svých spisech záměrně zkresloval fakta podobně, jako to dnes dělají pisatelé falešných zpráv na internetu. Úspěch se ale dostavil.

To, že Marx získal tak obrovský vliv, nezpůsobil jen jeho novátorský a důsledný intelekt. Dokázal to také díky schopnosti ostře a provokativně formulovat, což činil zejména ve svých kratších článcích, kterých publikoval obrovské množství. Nebyl jen filozof, ale také agitátor – chcete-li influencer. Jinak by se mu pomocí filozofie dost těžko podařilo získat přímý politický vliv. Vědecké názory mohou plně pochopit jen úzké univerzitní kruhy. Marx však uměl sdělovat jádro svého myšlení celému světu i formou snadno zapamatovatelných hesel. Řada z nich přitom ani nebyla původní – dokonce i slavné heslo „proletáři všech zemí, spojte se“ Marx pouze převzal.

Elitář

„Kapitalismus spěje zákonitě ke svému konci,“ hlásal Marx a prezentoval to jako vědecký fakt. Dokládal to tím, že ekonomické krize se cyklicky opakují. Vyvozoval z toho nevyhnutelné zhroucení celého systému. Zajímavé je, že „opravdovými“ revolucionáři z dělnických řad většinou pohrdal, a někdy je dokonce hluboce nenáviděl. On chtěl víc než jen bojovat za zlepšení pracovních a sociálních podmínek proletariátu, žádal světovou revoluci, změnu společenského řádu.

Ačkoliv opovrhoval tím, co nazýval buržoazním způsobem života, byl hrdý na urozené předky své manželky, a dokonce její původ zveličoval. K levicovým hodnotám by měly podle obecného mínění patřit také pokrokové názory na rovná práva žen. Marx ovšem o svých vlastních dcerách smýšlel jinak. Nedopřál jim svobodný profesní rozvoj a nechával je žít velmi buržoazním způsobem. Měly doma trávit svůj čas muzicírováním, malováním a podobně „neškodnými“ činnostmi, které se dle jeho mínění hodily pro mladé slečny. Ale snad to do značné míry dělal proto, že chtěl mít své holčičky pro sebe. Byl zkrátka egocentrický ve všem, co dělal – roli otce nevyjímaje.

Pletl se dcerám do volby jejich životních partnerů, které navíc častoval hanlivými poznámkami, jež se týkaly dokonce jejich rasového původu. Muž, který chtěl revolucí připravit budoucím generacím ráj na zemi, přivedl vlastní rodinu do neštěstí. Dvě jeho dcery ukončily život dobrovolně sebevraždou, i když v případě Eleanory můžeme spekulovat o tom, zda se opiem předávkovala záměrně. Tolik neštěstí v jedné jediné rodině? To těžko mohla být náhoda.

Bordelář

U Marxových doma panovala bída, ačkoli oba manželé byli ze svého dětství zvyklí na pohodlný život. Přestože mladý intelektuál hodně pracoval, nedalo se tvrdit, že vydělával. Svůj život zasvětil vědě a revoluci, což byla buď obrovská a nezištná oběť, anebo tak trochu šílenství a projev zoufalé nepraktičnosti. Většina mužů by považovala za své selhání, kdyby neuživili vlastní rodinu.

Nestačilo manželčino věno, Marxovo dědictví ani dlouholetá finanční pomoc přítele Bedřicha Engelse, který si Marxe doslova vydržoval. Ať měl Marx zrovna větší nebo menší příjmy, vždy utrácel víc, než na co měl. Přesto si doma držel služky, ačkoli o zaměstnání v pravém slova smyslu by v jejich případě vlastně nemohla být řeč. Sloužit u Marxových totiž mohlo docela dobře znamenat nedostat vůbec žádný plat. Co by asi komunisté říkali, kdyby se tak choval jiný zaměstnavatel?

O rodině Marxových se nám dochovala poměrně šokující svědectví. Podle nich v domácnosti panoval většinou veliký nepořádek a všude to zavánělo tabákovým kouřem. Marx žil nepravidelně a uměl i notně popít. Když se vrhl do díla, propadl mu natolik, že často ani nespal. Potom to doháněl přes den. Pohyboval se polooblečený, nemytý, ve špinavých šatech. Zřejmě důsledkem špatné hygieny i stresujícího nezdravého života se mu na těle udělaly ošklivé boláky. To už začínal připomínat podivína, kterého zřejmě nakonec nemilovala ani vlastní žena. Není divu, když ji podváděl. K dítěti narozenému mimo legální svazek se ale nehlásil. Ujal se ho muž, který Marxovu rodinu zachraňoval vlastně celý život – Bedřich Engels. Ten také dokončil nehotové díly Kapitálu, protože Marx je nedo­táhl dál než k nekonečnému množství poznámek.

Životní martyrium komunistického proroka skončilo předčasnou smrtí. Stálá stěhování a pobyt v emigraci nikomu nepřidají. Žil v cizině, a přestože býval obklopen různými pijáky a soudruhy, trávil své dny bez skutečných přátel. Dokonce i věrný druh Engels měl o Marxově charakteru pochybnosti. Jejich vztah prošel různými krizemi a vydržel snad jen proto, že Engels projevil značnou trpělivost a pravděpodobně měl o práci svého kolegy tak vysoké mínění, že mu byl ochoten tolerovat prakticky cokoliv.

Karel Marx se po letech strávených v chudobě dožil i toho, že jeho jméno začalo mít zvuk. Zejména v Rusku. Ve svých třiašedesáti letech ovdověl, o dva roky později ztratil i nejstarší dceru Jenny Caroline. Kdo by ho v té době viděl, asi by v jeho sešlé postavě nehledal jednoho z nejvlivnějších mužů v dějinách lidstva.