Německé tanky za 1. světové války: Císařovy ocelové krabice (3)
Úspěchy německých tanků ve druhé světové válce jsou všeobecně známé. Jejich předchůdcům se ale zdaleka nevedlo tak dobře
První německé tankové útvary vznikly již v září 1917 a prvního ostrého nasazení se dočkaly o půl roku později u kanálu St. Quentin. Jednalo se o nepříliš vydařené modely řady A7V.
Předchozí části:
Mnohem perspektivnější než A7V byly obrněnce z opačného konce typového spektra. Na Němce totiž kromě těžkých anglických tanků zapůsobily také lehké francouzské stroje Renault FT-17 nebo britský střední typ Whippet. Německá armáda se proto rozhodla, že kromě těžkých „pojízdných pevností“ pro podporu pěchoty bude využívat také lehké a pohyblivé tanky, schopné účinně spolupracovat rovněž s jízdou.
Podařené lehké tanky LK
Joseph Vollmer, který měl hlavní podíl na konstrukci A7V a K-Wagenu, tedy začal pracovat na zcela odlišném designu. Nový stroj pak dostal název LK čili „Leichter Kampfwagen“. Výsledkem snah mělo být vozidlo o váze sedmi až osmi tun, které mělo nést rychlopalný kanón, případně kulomet, a jež mělo dosahovat rychlosti až 18 km/h.
Na jaře 1918 začaly zkoušky prvního prototypu LK I. Na jejich základě vznikl zdokonalený LK II, s nímž se už počítalo pro sériovou produkci. Měla existovat dvě provedení, z nichž jedno mělo mít otáčivou věžičku se 7,92mm kulometem, kdežto zvýšená nástavba druhého měla nést kanón ráže 57 mm.
Projektovaly se i další verze, vyzbrojené např. kanony ráže 20 nebo 37 mm, také obrněné tahače na bázi LK II a ještě pokročilejší typ LK III. Vznikaly rovněž další zajímavé projekty tanků, např. typ s krycím názvem „Sturmpanzerwagen Oberschlesien“.
Mělo se jednat o střední útočný tank o váze cca 19 tun mající řadu později standardních rysů (mj. motor vzadu, centrální věž s kanónem a nízké pásy). Německá kapitulace sice tyto záměry zhatila, avšak některé německé tanky bojovaly dál. Když nacionalistické jednotky „Freikorps“ potlačovaly pokusy o komunistická povstání v Německu, měly k dispozici nejméně dva tanky, jež tvarově dost připomínaly A7V. Byly však zkonstruovány na základě nákladních Überlandwagenů.
Unikátní Mephisto
Do dneška se zachoval pouze jediný původní A7V. A sice kus č. 506 „Mephisto“, který ukořistili australští vojáci a který je dodnes vystaven v Brisbane. Existují také dvě zdařilé repliky – jedna statická v německém Münsteru a druhá pojízdná v britském Bovingtonu.
Zajímavý osud však měly i LK II, neboť švédská vláda zakoupila v utajení součásti na kompletaci deseti kusů, jež byly poté ve Švédsku sestaveny a pod názvem Stridsvagn m/21 sloužily až do roku 1938. Sami Němci pak ve 20. a 30. letech využili zkušenosti se sérií LK pro vývoj nové generace vozidel, která se stala hlavním prvkem německé tankové taktiky v následující válce.
