Německá odplata za staré pokoření: Příměří v Compiègne 1940 (2)

Ponížení z konce první světové války zanechalo v Němcích obrovskou hořkost. Adolf Hitler dlouhodobě kritizoval kapitulaci z listopadu 1918 a snažil se odčinit národní potupu, takže v červnu 1940 uvítal možnost Francouzům se pomstít

28.11.2021 - Stanislav Hasil



V červnu 1940 probíhala u pikardského města Compiègne jednání o podobě příměří mezi Francií a nacistickým Německem. Výsledkem byl dokument, který tvořilo 24 článků.

Předchozí část: Německá odplata za staré pokoření: Příměří v Compiègne 1940 (1)

Kromě zajištění okupovaného francouzského území, které mělo sloužit jako nárazníkové pásmo a zároveň odrazový můstek k invazi do Anglie, požadoval Hitler okamžité propuštění všech válečných zajatců a stejně tak i vězňů odsouzených za proněmeckou činnost. V případech, kdy nešlo vyhovět (například osoby odvezené do kolonií nebo vojáci, kteří utrpěli zranění a museli zůstat po určitou dobu ve zdravotní péči), museli Francouzi co nejdříve poskytnout přesný seznam všech dotyčných se zdůvodněním a přesným místem, kde se nacházejí.

Oproti tomu francouzští vojáci měli zůstat v zajateckých táborech až do skončení celé války. Poražená armáda měla složit zbraně a námořnictvo odzbrojit svá plavidla. Výjimku představovaly ty útvary, letadla a lodě, které udržovaly pořádek v konkrétních oblastech. Němci potřebovali udržet stabilní vládu v zámořských územích, která by se jinak mohla zapojit do války na straně Britů.

Námořnictvo nedáme

Další významné omezení představoval zákaz jakýchkoliv letů nad francouzským územím. Každé letadlo, které by narušilo tento vzdušný prostor, bez ohledu na původ, mohla Luftwaffe považovat za nepřátelské. Dokonce i letiště v neokupované části Francie měla spadat pod kontrolu Německa a Itálie, které je mohly i zlikvidovat. Kromě toho bylo zapovězeno veškeré bezdrátové vysílání rozhlasových stanic v celé Francii.

Za přesně vymezených podmínek mohlo časem dojít k obnovení vysílání ze svobodné zóny. Očekávanou samozřejmostí bylo povolení průchodu německých i italských vojsk přes neokupovanou zónu. Pro další vývoj války měl nesmírný význam článek dohody, který řešil osud francouzského námořnictva. Phillipe Pétain instruoval delegaci před odjezdem, aby v případě požadavku odevzdání loďstva či kolonií jednání přerušila.

Proti bývalým spojencům

Premiér dosáhl navzdory katastrofální situaci na frontách svého. Jednotlivé lodě musely zakotvit, s výjimkou těch nezbytných pro údržbu kolonií, měly být odzbrojeny a ponechány pod francouzskou kontrolou, byť často v přístavech s německou správou. Vítězové pochopili, že by pokořená země své lodě raději sama potopila nebo v horším případě předala Britům. Ti se však přesto obávali nejhoršího a v rámci dodnes kontroverzního červencového útoku na Mers-el-Kébir jádro vichistického námořnictva zneutralizovali.

Ač se to nemusí s ohledem na tvrdé podmínky příměří zdát, francouzská delegace dokázala na místě téměř nemožné a skutečně vymohla lepší oficiální podmínky, než Němci původně žádali. Jako úlitba v tomto směru působí například článek umožňující vládě neokupované zóny zvolit si za své sídlo i Paříž, přičemž okupanti by zajistili její spojení se zbytkem země. Pétainův kabinet si však nakonec vybral Vichy a později i cestu čím dál větší kolaborace. 

Compiègne dnes

Hned 25. června 1940 Němci začali likvidovat památník prvoválečného příměří. Památník Alsaska-Lotrinska rozebrali a převezli do Říše. Zbytek, jako například přístřešek pro vagon, poničili, květiny vytrhali, stromy pokáceli a došlo i na použití dynamitu. Na místě zůstala jen socha maršála Ferdinanda Foche, který měl shlížet na pustinu. Vagon sloužil v Berlíně jako ukázka triumfálního vítězství, později musel být kvůli hrozbě bombardování přesunut do porýnského Ohrdrufu na nádraží vedle koncentračního tábora.

TIP: Znamení smrtihlava (1): Jakých výsledků dosáhla Waffen-SS ve Francii

Pravděpodobně se tam nacházel i na samém konci války, když byla stanice vybombardována, je ale možné, že tuto tichou připomínku dějinných událostí zničili Němci sami. Památník Alsaska-Lotrinska válku přežil a byl znovu instalován na svém původním místě 11. listopadu 1946. V roce 1950 ho doplnil vagon z téže výrobní série vybavený stejně jako původní vůz. V současnosti při památníku funguje muzeum, které se stará o jeho údržbu a pořádá vzdělávací programy


Další články v sekci