Největší tunel českých dějin: Vypečená měnová reforma
Slovo „tunelář“ proniklo sice do naší slovní zásoby relativně nedávno, nicméně ilegální machinace, které plní kapsy už tak dost bohatých lidí, mají v českých zemích tradici. Největším podvodem svého druhu se stala měnová reforma z roku 1622, která rozbila státní pokladnu
Dlouhé roky bojů za třicetileté války vyvolaly nesmírný tlak na panovníkovy finance. Po bitvě na Bílé hoře potřeboval císař Ferdinand II. urychleně získat zdroje na vyplacení armády a navíc musel v českých zemích vnést do financí nějaký řád – v oběhu totiž bylo několik druhů mincí, jež si nárokovaly status oficiální měny. Vlastní peníze razili císař, vzdorokrál Fridrich Falcký, stavové i někteří šlechtici. Situaci mělo vyřešit panovníkovo opatření, kterým však císař nevědomky spustil největší „tunel“ v našich dějinách.
Ferdinand II. vyhlásil jakési „výběrové řízení“ na provoz české mincovny. V lednu 1622 jej vyhrála nabídka, kterou podali Nizozemec Jan de Witte (katolickému císaři kupodivu nevadilo, že je protestant) a židovský bankéř Jakub Baševi se svými anonymními společníky. Jejich tzv. měnové konsorcium tak získalo za šest milionů zlatých monopol na ražbu mincí a obchod s cennými kovy v Českém království. Později se ukázalo, že oni tajemní společníci patří k politické elitě: zemský místodržící Karel z Lichtenštejna, kardinál a správce Moravy František z Ditrichštejna, velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna a sekretář české dvorské kanceláře Pavel Michna z Vacínova.
V poměru deset ku jedné
Konsorcium nahrazovalo všechny mince v oběhu za nové – ovšem s desetinásobně nižším obsahem stříbra: Jednu minci roztavili, přimíchali k ní obyčejné kovy a vyrazili deset nových. Stříbro z devíti starých mincí šlo potom do kapes členů konsorcia, kteří ho obratem směňovali za pevnou cizí měnu. Užívání jiné měny než nových mincí bylo v zemi zakázáno. Za tuto „dlouhou minci“, jak se nové měně říkalo, pak podvodníci skupovali statky zkonfiskované po stavovském povstání.
Na popsaných majetkových přesunech vydělali hned dvakrát: Nejenže sami coby představitelé zemské vlády stanovovali odkupní cenu statků od eráru, ale ještě státu platili znehodnocenou měnou. Jen během svého působení v konsorciu scelil Albrecht z Valdštejna ve svém dominiu 64 nových panství.
Státní bankrot
Mincovní konsorcium mělo působit čtrnáct měsíců, zmíněná lhůta se však protáhla až do 28. prosince 1623, kdy nastal v důsledku vytunelování měny státní bankrot – tzv. měnová kaláda. Bylo vyhlášeno, že se hodnota obíhajících mincí snižuje o 80 %, a padlo nařízení vyměnit je za nové. Členy konsorcia ovšem nečekal za zpronevěry trest – naopak, za příkladné zaplacení nájmu mincovny získali jako odměnu zvláštní privilegia: Valdštejnovo panství bylo povýšeno na knížectví, Witte zasedl v císařské radě a Baševi obdržel titul, a stal se tak prvním židovským šlechticem v naší historii.
