Největší říše starověku (2): Indické hledání míru v Maurjovské říši

Čtvrté století před přelomem letopočtu dalo světu řadu novinek: Středomořské kultury začaly využívat pálené cihly, v Římě se zrodil viadukt a řecký myslitel Aristoteles představil první členění tehdy známých nauk. Politicky i kulturně se éra nesla především v duchu rozvoje řecké kultury a jejího šíření do celého světa, jež se ještě prohloubilo po taženích Alexandra Makedonského, dobyvatele Persie, fénických měst i Egypta. 

Hledání míru 

Nedlouho po předčasné smrti mladého vůdce v roce 323 př. n. l. se na druhém konci planety zformovala Maurjovská říše – ohromná civilizace, která rozlohou i zalidněním dalece předčila všechny své indické předchůdce. Podobně jako první Perská říše zůstává dnes méně známá, nicméně v dobách největšího rozkvětu ji obývalo bezmála 50 milionů lidí, čímž se demograficky blížila vrcholné éře Říma. 

Základy mohutného impéria položil Čandragupta Maurja poté, co roku 322 př. n. l. svrhl představitele vládnoucí nandské dynastie. A v tažení pokračoval dál: nejen zabíráním malých indických království, ale i sjednocováním území, jež do té doby nepatřila nikomu. Za jeho vnuka Ašóky pak mocný stát dosáhl vrcholu, když ovládl prakticky celý indický subkontinent. 

Machiavelli po indicku 

Klíč k vladařskému úspěchu Čandragupty i jeho následovníků spočíval nejen v dokonalé organizaci, nýbrž i v umění obklopit se správnými lidmi. Jeho „pravou rukou“ se stal bráhmanský filozof Čánakja, tvůrce díla Arthašástra neboli Učebnice světských záležitostí, jež patří k nejstarším spisům pojednávajícím o vládnutí. V prastaré politické příručce najdeme vyčerpávající doporučení panovníkům ohledně vojenské strategie, ekonomiky, soudnictví, ale i o chování v dobách epidemií a hladomorů. Autor se přitom nevyhýbá ani tématům jako špionáž, politické vraždy a mučení. 

Čánakja sice zdůrazňoval povinnost vladaře pečovat v prvé řadě o blaho poddaných, hlavní myšlenkou díla nicméně zůstává obhajoba absolutismu a politického pragmatismu, takže bývá často srovnáváno s Vladařem renesančního politika a myslitele Niccola Machiavelliho.

Spravedlivé daně 

Zformování Maurjovské říše znamenalo pro indický subkontinent obrovský ekonomický milník. Politická jednotnost i bezpečnost poprvé v historii umožnily provozovat společný hospodářský systém a obchod a získávat zemědělské přebytky, což v éře stovek malých, neustále válčících království nebylo možné. 

Zemědělci byli osvobozeni od daní, které dřív odváděli regionálním králům, a místo toho platili do celostátně spravovaného a přísně spravedlivého systému zdanění. Za tímto účelem zavedl Čandragupta jednotnou měnu i síť regionálních guvernérů, kteří dohlíželi na potřebnou administrativu a starali se o bezpečnost farmářů i obchodníků.

Pokud jde o hledání příčin Čandraguptova vzestupu, odpověď zní především „centralizovaná moc“. V čele říše stál král a zaujímal zcela výsadní postavení: Byl držitelem nejvyšší zákonodárné moci a zároveň vrchním soudcem i prvním mužem byrokracie. Po něm následoval druhý nejvýznamnější orgán, rada ministrů, a vládní záležitosti dál řešil početnější výkonný orgán. Území s hlavním městem v Pataliputře (dnešní Patně) se dělilo na čtyři hlavní provincie, jimž vládli princové, přičemž se jimi spravované celky těšily poměrně velké autonomii. 

Zejména v počátcích říše sehrála značnou roli také armáda, čítající 600 tisíc pěšáků, 30 tisíc mužů kavalerie a devět tisíc válečných slonů. Mimoto si panovník a jeho poradci vydržovali množství špehů, kteří v převlečení cestovali zemí a podávali zprávy o nejrůznějších událostech. Běžně k tomu přitom využívali šifry a poštovní holuby.

Od krve k pokoji

Na Čandraguptovy úspěchy navázali jeho následovníci, především vnuk Ašóka, který vládl v letech 267–232 př. n. l. a bývá považován za jednu z největších osobností starověku. Impérium ještě rozšířil, přičemž nechvalně proslul obzvlášť krvavou bitvou u řeky Daya, kdy si podmanil království Kalinga. Jednalo se však o hořkosladké vítězství: Podle legendy po něm zaplnily řeku tisíce mrtvol a voda se zbarvila do ruda, načež panovníka přemohly výčitky svědomí. Následně prodělal vnitřní přerod, obrátil se k buddhismu a od té doby řešil spory mírovou cestou. 

Ašóka financoval výstavbu silnic, vodních cest, kanálů, nemocnic i obytných domů. Zasadil se též o zmírnění řady příliš přísných zákonů, včetně daňových. Díky navázání přátelských vztahů s Řeckem uvolnil cestu pro mezinárodní obchod, který tou dobou zaznamenal na indické straně ohromnou expanzi. Vývoz tehdy zahrnoval především hedvábné zboží a textil, koření a exotické potraviny.

TIP: Krutovláda světí prostředky: Proč získal vládce Ašóka přízvisko Strašlivý?

O vlivu Ašóky dodnes vypovídají stovky kamenných sloupů napříč celou Indií, do nichž jsou vytesána poselství hlásající principy míru, morálky a pravidel lidskosti. Jeden z jeho odkazů například praví: „Všichni lidé jsou mými dětmi. To, co si přeji pro vlastní děti, si přeji pro všechny lidi.“ Po smrti mírotvůrce však říše, jež měla ve 2. století př. n. l. bezmála 50 milionů obyvatel, rychle spěla k zániku. A poté, co byl roku 185 př. n. l. zavražděn poslední maurjovský vladař Brhadratha, upadla do chaosu, z nějž se později znovu zrodila řada malých království.