Největší rakousko-uherské porážky: Italská odplata za Caporetto

Při posledním pokusu prolomit italské linie na Piavě v červnu 1918 utrpěla rakousko-uherská armáda těžkou porážku. O pár měsíců později už byla situace na všech frontách pro centrální mocnosti neudržitelná. Italské síly se mezitím zotavily a počkaly si, až rozklad v protivníkově armádě dosáhne vrcholu. Velení navíc naplánovalo začátek ofenzivy symbolicky na výročí potupné porážky u Caporetta (24. října–12. listopadu 1917).

Útok na levý břeh řeky Piavy a Monte Grappa zahájilo sedm italských, dvě britské a jedna francouzská divize. O dva dny později Britové překročili řeku a dohodové síly začaly rozšiřovat předmostí za pomoci intenzivní dělostřelecké palby. Přestože rakousko-uherské jednotky místy úspěšně odolávaly nepříteli, velení nemělo dostatek záloh a bylo jasné, že nedokáže příval zastavit. Italové se svými spojenci vytvořili za řekou předmostí o šířce 10 a hloubce 20 km a rozklad císařské armády byl stále zřetelnější. Vojáci odmítali poslouchat rozkazy, takže důstojníci nedokázali zorganizovat efektivní protiútoky. Po ozbrojených silách se záhy začal rozpadat i samotný stát, jehož součásti vyhlašovaly samostatnost. 

TIP: Rány na těle i na duši: Jaká byla nejčastější zranění z Velké války

Zdecimované divize mezitím zahájily ústup za řeky Livenza a Tagliamento, obránci Monte Grappa se drželi až do 29. října. Den poté Italové dobyli Vittorio Veneto a polní maršál Svetozar Borojević požádal vrchní velení o okamžité jednání o uzavření příměří. To nakonec delegáti podepsali ve Ville Gusti s platností od následujícího dne. Císařští generálové však nařídili zastavit palbu už v noci z 2. na 3. listopadu, proto v závěrečných dnech bitvy padlo do italského zajetí velké množství ustupujících vojáků.