Největší kosmické úlety (4): Jak se zrodil nápad zahrát si na Měsíci golf?
Šestého února 1971 si Alan Shepard zahrál na Měsíci golf, přesněji řečeno předvedl dva ne úplně vydařené golfové odpaly. Jak se vlastně zrodil tento podivný nápad, kdo byl jeho iniciátorem a jak daleko Shepard své míčky odpálil?
Alan Shepard prodělal mezi léty 1968 a 1971 pozoruhodnou změnu: Projevy Menièrova syndromu (nemoc postihující funkci vnitřního ucha. Projevuje se mimo jiné tinnitem, nedoslýchavostí a závratěmi doprovázenými nevolností), které jej dlouhé roky trápily, se díky experimentální operaci v květnu 1968 staly pouhou vzpomínkou. Z věčně nabroušeného „ledového kapitána“, jak mu říkali, se stal relativně příjemný člověk s jasnou vizí vlastní budoucnosti. Jakmile ho lékaři uznali schopným návratu do letového stavu, promluvil si s přítelem Dekem Slaytonem, jenž měl mimo jiné na starosti nominace do posádek. Shepard chtěl totiž místo velitele v nejbližší lunární expedici.
Slayton mu slíbil křeslo v Apollu 13. Tehdy však zasáhla vyšší místa NASA s tím, že Shepard nebude mít dost času na výcvik, a tak se musel Alan spokojit až s postem velitele „čtrnáctky“. Jak ovšem víme, Apollo 13 se na Měsíc nedostalo. Pokud by mu tedy Shepard velel, na lunárním povrchu by nakonec nestanul nikdo z legendární původní sedmičky amerických astronautů.
Šílený golfový nápad
Dočasné zastavení letů k Měsíci po událostech Apolla 13 dalo Shepardovi a jeho posádce čas na dodatečný výcvik. A právě během příprav navštívil Středisko pilotovaných lodí v Houstonu (dnešní Johnsonovo kosmické středisko) známý herec, komik a zpěvák Bob Hope. Zatímco jej Slayton a Shepard po areálu provázeli, nedal Hope z ruky svou golfovou hůl. Coby golfový fanatik ji neodložil ani při prohlídce simulátorů a zařízení pro výcvik. Některá z nich si i vyzkoušel, přičemž se mu velmi líbila instalace umožňující zažít pohyb v šestinové gravitaci. Ani tam se ovšem hole nevzdal a Sheparda při pohledu na něj napadla šílená myšlenka: Co kdyby vyzkoušel odpálit golfový míček přímo na Měsíci?
Alan byl sám nadšeným golfistou, přestože nepodával nijak oslnivé výkony. O svém záměru informoval Slaytona, který nic nenamítal. Tvrdší oříšek však představoval šéf střediska, legendární Bob Gilruth. Jeho rezolutní reakce zněla: „Ani náhodou.“ Jenže Shepard všechno dobře promyslel – nechtěl vézt na Měsíc celou golfovou hůl, ale jen speciálně upravenou hlavu z „šestky železa“, jak se nejpoužívanější holi říká. Jako násada měla posloužit teleskopická tyč určená pro sběr nouzového vzorku. Hlavu a dva míčky chtěl astronaut koupit ze svého, takže by to daňové poplatníky nestálo ani dolar.
Nejdůležitější argument pak Alan přidal na konec své přesvědčovací kampaně: „Šéfe, uděláme dohodu. Když to zvoráme, selže technika nebo se na povrchu stane něco, kvůli čemu bychom ty nebo já mohli mít ostudu, neudělám to. Tak lehkomyslný nebudu. Počkám až na úplný konec mise. Postavím se před televizní kameru, napálím ty dva míčky, složím hůl, dám ji do kapsy, vylezu po žebříku, zavřu příklop a budeme pryč.“ Tím Gilrutha přesvědčil a golfový plán dostal zelenou.
Míle a míle
Kromě Slaytona, Gilrutha a Shepardovy manželky neměl o záměru nikdo ani tušení. Alan potají trénoval jednoruční odpaly na zahradě za domem. Před startem se pak několikrát vykradl z ubytovny pro posádky a ve skafandru piloval techniku, aby se před miliony televizních diváků neztrapnil. Potřebné propriety propašoval na palubu lodi v jedné z náhradních ponožek.
Pátého února 1971 přistál lunární modul Antares po dramatickém sestupu v oblasti pahorkatiny Fra Mauro. Shepard stanul na Měsíci jako pátý pozemšťan a současně jediný člen Mercury 7, jemuž se podařilo ujít celou cestu od opatrných krůčků ve zmíněném programu až na povrch našeho souputníka – ke které Spojené státy vyzval prezident John F. Kennedy tři týdny po Shepardově suborbitálním letu v roce 1961.
O den později, na konci druhé lunární vycházky, překvapil Alan televizní diváky přesně tak, jak si předsevzal. Postavil se před kameru a ohlásil: „Houstone, mám v ruce rukojeť lopatky na nouzový vzorek a úplnou náhodou je na jejím konci šestka železo. V levé ruce držím malý bílý míček, který důvěrně znají miliony Američanů. Teď ho pustím na zem.“ První míček neodpálil podle svých představ, ale u druhého už se mu zadařilo. „Míle a míle a míle,“ pronesl s trochou nadsázky.
Ani dolar pro sebe
O míle a míle však nešlo. Pokud by Shepard zasáhl míček v naprosto dokonalém úhlu a maximální silou, teoreticky jej mohl odpálit až šestkrát dál než na Zemi. Rekord v pozemských podmínkách má hodnotu 472 metrů, astronaut tedy mohl míček poslat do vzdálenosti zhruba tří kilometrů. Jenže měl na sobě skafandr A7L, výrazně omezující pohyb, a navíc „hůl“ držel jen jednou rukou. Míček tak podle jeho pozdějšího odhadu dolétl asi do 180 metrů. Nakonec vyšlo najevo, že i uvedená hodnota byla hodně nadsazená. Na základě analýzy fotografií z počátku tohoto roku se oba míčky podařilo najít: První leží zhruba 22 metrů od místa odpalu a druhý 36,5 metru daleko.
TIP: Alan Shepard: První Američan ve vesmíru. A jeden z těch, co kráčeli po Měsíci
Je snadné podrobit Shepardovu golfovou show kritice. Každá minuta pobytu astronautů na lunárním povrchu stála obrovské peníze. Také doprava hlavy a dvou míčků o hmotnosti přibližně 350 gramů znamenala v přepočtu tisíce dolarů z kapes daňových poplatníků. Shepard však z celé záležitosti neměl ani dolar a všechny snahy o komerční využití svého odpalu do konce života odmítal. Dodnes se například neví, která firma dva nejznámější golfové míčky v historii vyrobila. A když se jeden producent pokusil tvrdit, že se na měsíčním povrchu nachází právě jeho výrobek, Shepard zmíněné snahy velmi ostře zarazil.