Nejúspěšnější němečtí důstojníci operace Barbarossa: Erich von Manstein
Německým jednotkám při tažení na východ velely desítky vrcholových důstojníků. Někteří oproti svým kolegům dosáhli výjimečných úspěchů – a nemuselo jít zrovna o ty, již stáli v čele skupin armád
Polní maršál Manstein se proslavil jako schopný velitel už při tažení v Polsku, posléze se stal tvůrcem plánu přepadení Francie přes Ardeny. Na počátku operace Barbarossa stanul – ještě jako generál – v čele LVI. tankového sboru, začleněného do 4. tankové skupiny generálplukovníka Höpnera. Uskupení operovalo v rámci skupiny armád Sever.
Vzhledem ke svým zkušenostem dostal Manstein nejobtížnější úkol ze všech polních velitelů. Jeho tanky měly okamžitě 22. června vyrazit k řece Dvině, překročit ji a na druhém břehu vytvořit předmostí. To samo o sobě nezní jako obtížný úkol. Avšak cíl byl od hranic vzdálený 300 km a cestu si Mansteinovi muži museli prorazit územím obsazeným nepřítelem. Klíčovou roli navíc hrál čas. Pokud by LVI. sbor rychle obsadil mosty přes Dvinu a předmostí udržel, mohl Wehrmacht rozvrátit sovětskou obranu a zabránit nepříteli v ústupu. Velení rozhodlo riziko těžkých ztrát podstoupit a vsadit vše na jednu kartu – eso jménem Manstein.
Nejrychlejší
Pod generálovým vedením tanky urazily dlouhou cestu za pouhé čtyři dny. Manstein využil nepřipravenosti protivníka a slabého velení generála Kuzněcova. Jeho tempo podpořila též 3. tanková skupina generálplukovníka Hotha, která zatlačila sovětskou 11. armádu na východ a otevřela Mansteinovým tankům průjezd k Pobaltí. Ráno čtvrtého dne se 8. tanková divize přihnala do Daugavpilsu, totálně zaskočila obránce a obsadila nepoškozené mosty. Svým rychlým postupem se však jednotky dostaly až 170 km před nejvíce vysunuté německé síly a neustále jim hrozilo obklíčení. Sám Manstein si rizika byl vědom:
„Není třeba zdůrazňovat, že čím dále se náš osamocený sbor odvažoval do ruského území, tím riskantnější se celý podnik stával. Bezpečnost tankových formací, operujících v týlu nepřátelské fronty, závisela na naší schopnosti udržet se ve stálém pohybu. Jakmile bychom se zastavili, okamžitě by nás ze všech stran napadly nepřítelovy zálohy.“
Díky Mansteinově odvaze a rychlosti dosáhl Wehrmacht brilantního vítězství. Generál chtěl okamžitě postupovat dále na východ, ale nadřízení byli proti. Höpner Mansteina v oblasti zadržel až do doby, než sem dorazil XLI. tankový sbor. Navíc Mansteinovy tanky v další fázi bojů nevyrazily k vysněnému Leningradu (tento úkol připadl právě XLI. sboru), ale zabředly do bojů u Ilmeňského a Seligerského jezera. V bažinaté a lesnaté oblasti prakticky neexistovaly cesty a Manstein se musel vzdát dosavadního spojence – rychlosti. Přesto dokázal i ve změněné situaci uspět.
