Nejbizarnější muzea: Sbírka elfích pyjů, přehlídka toalet i expozice mizerného umění

Na velikosti záleží

• Islandské falologické muzeum | Island

Když se Sigurðuru Hjartarsonovi dostal v dětství do rukou bič vyrobený z býčího penisu, zažehl v něm celoživotní fascinaci samčími pohlavními orgány. Sigurður se stal učitelem a svému koníčku se věnoval v soukromí. Na stará kolena pak v roce 1997 otevřel v Reykjavíku Islandské falologické muzeum a dlouhá léta jej také vedl, načež ho v čele instituce vystřídal jeho syn Hjörtur Gísli Sigurðsson.

Od milimetrů po metry

Muzeum si samozřejmě vysloužilo pozornost svým lechtivým zaměřením, nelze mu však upřít ani jedinečnost celkem 276 exponátů: Lze si tam prohlédnout například 170 cm dlouhou a 70 kg vážící špičku penisu plejtváka obrovského, ale také třeba dvoumilimetrovou penilní kost křečka. Ačkoliv se ovšem instituce zaměřuje na pyje, nenašli byste v jeho útrobách žádnou pornografii a zachovává si přísný vědecký odstup.

Špetku hravosti přesto nezapře: Majitel tvrdí, že se v expozicích nacházejí také penisy elfů a trollů. Zmíněná stvoření z islandského folkloru jsou ovšem neviditelná, takže si tvary jejich orgánů budete muset domyslet. V roce 2011 se muzeum dočkalo i prvního lidského penisu: Dárcem se stal 95letý Islanďan, extrakce však neproběhla zcela podle plánu, a instituce tak obdržela scvrknutý, poškozený úd naložený v prezervační kapalině. Vedle samotných penisů přitom ve vitrínách nechybějí ani běžné předměty, jež z pohlavních orgánů vznikly, včetně stínítka lampy z býčích šourků… (foto: Shutterstock)

Bujná kštice v jeskyni

• Muzeum vlasů v Avanos | Turecko

Vznik muzea vlasů v tureckém Avanosu se přisuzuje hrnčíři Chezu Galipovi, který kdysi svou přítelkyni při loučení požádal o něco na památku a ona mu po krátkém přemýšlení ustřihla loknu svých vlasů. Hrnčíř si pak dárek vystavil v dílně a vyprávěl o něm turistům, kteří mu tam – dojatí krásným příběhem – začali nechávat vlastní vlasy. Vyrostlo tak zvláštní muzeum, kde si dnes můžete prohlédnout na 16 tisíc různých ústřižků: Nacházejí se v malé jeskyni a společnost jim dělají hrnčířské výrobky. (foto: Profimedia)

Příliš dlouhé sezení

• Mezinárodní muzeum záchodů | Indie

V roce 1992 se doktor Bindeshwar Pathak pokoušel upozornit na sanitární problémy Indie, a založil proto muzeum záchodů. Jeho prostřednictvím mohou lidé nahlédnout do hluboké historie zmíněných zařízení i jejich významu při rozvoji hygienických návyků. Mezi exponáty nechybějí jednoduché mísy staré pět tisíc let, ani komplikovaná viktoriánská soustrojí s bohatým zdobením či replika toalety krále Ludvíka XIV. Panovník na ní údajně trůnil, když musel zdlouhavě zasedat u soudu… (foto: Profimedia)

Stovky soch u mořského dna

• Muzeum podvodního umění MUSA | Mexiko

V moři nedaleko mexického Cancúnu se nachází unikátní podvodní muzeum. V průzračných hlubinách je tam k vidění přes 500 soch napevno uchycených ke dnu, a pokud se jimi zatoužíte pokochat, nabízí se hned několik způsobů: Buď je lze sledovat z pohodlí lodi skrz prosklené podpalubí, nebo se například můžete vybavit šnorchlem a vydat se pod vodu na vlastní pěst. (foto: Profimedia)

V šatníku agenta 007

• Mezinárodní muzeum špionáže | USA

Běžně si špionáž spojujeme spíš s Jamesem Bondem či Jasonem Bournem – a washingtonské International Spy Museum vystavuje také jejich vybavení. Nedílnou součást expozic však tvoří hlavně skutečné nástroje špionů. K vidění jsou tam tudíž skryté mikrofony neboli štěnice, falešné peníze, pistole ve rtěnce nebo třeba boty s odposlechem. A nechybí ani doprovodný program, při němž se může nakrátko stát špion z každého návštěvníka. (foto: Profimedia)

Výstava selhání

• Muzeum mizerného umění | USA

Zatímco například do pařížského Louvru chodí milovníci umění obdivovat obrazy starých mistrů, v americkém Museum of Bad Art si přijdou na své ti, kdo potřebují zvednout sebevědomí. Jeho historie se začala psát v roce 1993: Obchodník se starožitnostmi Scott Wilson tehdy ukázal přátelům obraz vytažený z kontejneru, načež mu navrhli, aby založil sbírku mizerného umění. Nevalná díla se postupně množila, až na ně už u Wilsona doma nebylo místo a plátna se přesunula do sklepa divadla v massachusettském Dedhamu.

Dnes je lze obdivovat jen o pár kilometrů dál v Bostonu, nicméně před zařazením do sbírky procházejí exponáty pečlivým výběrem: Buď se jedná o příšerná díla slavných umělců, nebo naopak o počiny výtvarníků, kteří stěží ovládají řemeslo, ale neberou tvorbu na lehkou váhu. Každopádně všechna vystavená plátna jsou ryze upřímná, nejde o žádné samoúčelné mazanice s cílem šokovat. V muzeu přitom neuvidíte ani kýč – kurátoři zkrátka coby praví znalci seriózně vybírají obrazy, jež se nepovedly, ale zároveň jsou určitým způsobem zábavné. (foto: Flickr, Casey Bisson, CC BY-NC-SA 2.0)