Nebezpečná přitažlivost: Proč nás tolik fascinují zločiny?
Zločiny v nás vyvolávají znechucení či znepokojení, a přesto se pídíme po jejich detailech. Obliba literárního a filmového žánru založeného na rekonstrukcích kriminálních činů dokonce stále stoupá. Jaká rizika s sebou sledování krimi tvorby nese a proč hlavní část publika tvoří ženy?
Jak dokládá tuzemské televizní vysílání, Češi patří mezi milovníky detektivních příběhů. Během týdne se na obrazovkách všech tří hlavních stanic hned několikrát objevují oblíbené mordparty i solitérní kriminalisté. Celosvětovým fenoménem dnešní doby se však stal zájem o skutečné zločiny: Žánr zvaný true crime se na stránkách knih, na obrazovkách či v podcastech zabývá reálnými kriminálními činy, popisuje fakta i časovou osu událostí a často dává vzniknout řadě spekulací.
Zájem o podobné reálné příběhy pochopitelně není ve světě kultury nový ani neobvyklý – strašidelné historky o násilí se vyprávějí od nepaměti. Ostatně první významnější literární dílo popisující skutečný zločin, nazvané Záhada Marie Rogêtové, napsal už v roce 1842 Edgar Allan Poe. Množství obsahu a divácká pozornost však v současnosti dosahují nevídaných rozměrů. Akademik, kriminolog a autor true crime podcastu Michael Andrew Arntfield to připisuje zejména dostupným informacím a technologiím: Prakticky kdokoliv s připojením na internet může najít zajímavý případ a vyprávět o něm veřejnosti.
Evoluční nezbytnost
Proč nás ovšem popis opravdových zločinů tak fascinuje? Jedním z velkých motivátorů je podle vědců evoluční potřeba poznat predátora. Behaviorální vědec Coltan Scrivner na svém blogu píše: „Kořist často žije v těsné blízkosti svých predátorů. Ale protože dravci nejsou vždy hladoví nebo na lovu, je v jejím nejlepším zájmu umět rozpoznat hrozící riziko. Ideálně pak z bezpečné vzdálenosti.“ Paralela se zvířecí říší dle Scrivnera funguje i v lidské společnosti – v bezpečném prostředí se vystavujeme informacím o zlu proto, abychom se na něj mohli v reálném životě lépe připravit a pokud možno se mu zcela vyhnout.
Úvahy o evolučních motivech konzumentů true crime podcastů, knih a dokumentů dokresluje také práce vědců z University of Illinois. Amanda Vicaryová a Chris Freley zjistili, že danému žánru ve větší míře holdují ženy. Podle výzkumu je nejvíc zajímají příběhy, které zahrnují ženskou oběť a zároveň popisují chytrý trik či způsob, jak zločinci unikla. Přestože studie pochází už z roku 2010, dodnes jde o nejcitovanější text k danému tématu a její závěry potvrzují i současné hvězdy true crime scény. Například dle Mikea Boudeta, autora populárního podcastu Sword and Scale, tvoří 70 % jeho sledujících ženy ve věku 25–45 let. „Podle výzkumů se ženy víc než muži bojí, že se stanou obětí trestného činu. Statisticky přitom bývají cílem útoků častěji právě příslušníci silnějšího pohlaví,“ dodává Freley.
Chuť se bát
Pokud také rádi sledujete detektivky a true crime série nebo vás baví přicházet na kloub záhadným zločinům v knihách, nemusíte mít obavy, že by s vámi bylo něco v nepořádku. Záliba v naslouchání příběhům je stejně přirozená jako zvědavost. Mezi běžné a vědecky popsané projevy patří i naše fascinace špatnými událostmi. Scrivner uvedený fenomén nazval morbidní zvědavostí: Často nedokážeme odtrhnout zrak od děsivých výjevů, včetně dopravních nehod nebo právě případů sériových vrahů.
Příběhy o zločincích mnohdy vnímáme jako pohádky pro dospělé, v nichž kreslené příšery nahradili skuteční vrazi, a jejich sledování ukojí naši potřebu se bát. Adrenalinový zážitek – ať už formou filmového hororu, či návštěvy strašidelného domu – se podle spisovatelky Margee Kerrové na fyziologické úrovni podobá skutečnému ohrožení života. V bezpečném prostředí však namísto trýznivých pocitů spojených s traumatem vyvolává požitek, až euforii. A protože moderní lidé během evoluce o přirozené stresory přišli, nahrazují je podobnými „instantními“ zážitky v kontrolovaném prostředí. Podle psychologů může také sledování žánru true crime přinášet úlevu a vděk, že neštěstí potkalo někoho jiného.
Zábava, nebo obsese?
Záliba v žánru true crime však může nabývat různých, někdy i extrémních podob. Fanoušci kriminálních příběhů se po celém světě sdružují v online klubech a na diskusních fórech, kde do detailu rozebírají nevyjasněné případy a předkládají vlastní teorie. V loňském výzkumu britské University of Law se dokonce 70 % oslovených příznivců žánru domnívalo, že by se důkazy internetových detektivů měly brát v potaz při soudních procesech.
Zmíněná studie rovněž odhalila souvislost mezi vysokou konzumací žánru a určitým stupněm paranoie. Ta může být na jednu stranu užitečná, neboť fanoušci true crime pořadů s větší pravděpodobností přijmou ochranná opatření: Například každý třetí dotázaný si nainstaloval bezpečnostní kameru, každý čtvrtý pak domácí alarm. Opatrnější přitom bývají i na sociálních sítích. Jenže když se takto obklopíme zločinem, můžeme jej najednou vidět všude kolem. Víc než třetina oslovených příznivců žánru potvrdila, že si v poslední době prověřovali lidi ze svého okolí a z rodiny.
Na bludný kruh strachu narazili také Vicaryová a Freley. „Žena se bojí, že se stane obětí trestného činu, a tak se v rámci příprav a hledání východiska vědomě či nevědomě obrací ke skutečným kriminálním příběhům. S každou další přečtenou knihou či zhlédnutým pořadem však její strach ze zločinu roste,“ píšou ve své studii. Cyklus může vyústit v úzkosti a tzv. hypervigilanci, kdy člověk v každém vidí potenciálního zločince a při pohledu na bílou dodávku ho jímá hrůza. V tu chvíli psychologové doporučují si od krimi příběhů odpočinout.
Zapovězení hrdinové
Mnohdy se po odhalení nového, nejlépe ne zcela jasného případu zvedá vlna zájmu o cestování na místo, kde vrah řádil či žil. Zcela běžné jsou také e-shopy s reklamními produkty jednotlivých podcastů, které nabízejí vše od triček až po bizarní předměty spojené s konkrétními kauzami. Svůj klub příznivců má rovněž český true crime podcast Opravdové zločiny.
Odborníci však upozorňují, že přílišná glorifikace násilí a romantizace pachatelů mohou vést k problémům. Například Jižní Koreu nedávno šokoval případ mladé studentky posedlé sledováním kriminálních pořadů, která brutálně zavraždila svou učitelku, protože si to chtěla „vyzkoušet“. Velké téma pak dlouhodobě představuje otázka etiky a zodpovědného přístupu žánru. Ve snaze využít trend a vytvořit výdělečná díla totiž autoři často zapomínají, že příbuzní obětí mnohdy stále žijí a skrz jejich dokumenty budou muset své hrůze čelit znovu…
