Návrhy na rekonstrukci katedrály Notre-Dame vyvolaly zděšení. Jaký osud ji čeká?

Plány na obnovu gotického skvostu, který po staletí představoval jeden ze symbolů města nad Seinou, začaly víceméně ihned poté, co časně ráno 16. dubna 2019 uhasly poslední doutnající uhlíky. Svítání pak odhalilo dílo zkázy v plném rozsahu: Popelem lehla téměř celá střecha včetně špičaté věžičky z 19. století, tzv. sanktusníku, zčásti také nosné klenby, vitrážová okna i některé interiérové objekty. Třebaže se plameny značné části chrámu nedotkly, takže se již o dva měsíce později mohla v jedné z bočních kaplí konat mše, škody byly ohromné. Důvod vzniku požáru dodnes zůstává nejasný, vyšetřování však jako nejpravděpodobnější verzi naznačilo zkrat kabelů, jež napájely elektromotorem poháněné zvony v sanktusníku. 

Vášnivé debaty

Shromáždit potřebné peníze na opravu se záhy ukázalo jako nejméně palčivý problém. Díky vlně solidarity, která se přelila celým světem, se na účtu brzy sešly dary ze všech koutů planety. Svou soustrast a zájem o pomoc vyjádřili představitelé zemí i soukromí mecenáši (viz Miliardové dary). Francouzský prezident Emmanuel Macron, který v televizním projevu bezprostředně po požáru slíbil, že nová katedrála vyroste do pěti let, tak čelil spíš jiné výzvě: Jak bude obnovený chrám vypadat? 

Mezinárodní zájem architektů vyvolalo oznámení tehdejšího premiéra Édouarda Philippa, že nová podoba svatostánku vzejde z celosvětové soutěže. Zpočátku byla totiž ve hře varianta, že Notre-Dame jednadvacátého století bude odpovídat moderním architektonickým trendům. Na pařížské radnici se tak scházely vizualizace, které u členů hodnotící komise – a potažmo i veřejnosti – okamžitě vzbudily pozdvižení. 

Apartmán pro zvoníka

Rakouské designové studio Who Cares?! například pouhé čtyři dny po požáru přišlo s návrhem proměnit střechu chrámu v luxusní byt. Projekt nazvaný Quasimodův Penthouse inspirovala podle tvůrců postava hrbatého zvoníka, který ve slavném románu Victora Huga přebýval v podkroví katedrály. Jeho vyhořelé bydliště by tak nahradil nový apartmán a šťastný nájemce by dostal k dispozici nejen 743 čtverečních metrů obytné plochy, ale rovněž rozlehlou zahradu s částečně krytým bazénem, saunou, lázněmi a helipadem. 

Samozřejmě šlo spíš o nadsázku než vážně míněný návrh, což se ovšem nedá říct o představě belgického architekta Vincenta Callebauta, jenž chtěl na střeše svatostánku vybudovat obří akvaponický skleník s průhlednými solárními panely. Uvnitř by tak vznikly ideální podmínky pro pěstování ovoce i zeleniny a roční výnosy prý měly dosáhnout až jednadvaceti tun. Díky fotovoltaice by byl navíc Notre-Dame energeticky soběstačný a jeho produkce by pokryla i spotřebu okolních domů.

Včely i krystaly

Střecha, coby veřejně přístupné místo nabízející úchvatný výhled na centrum Paříže, figurovala i v dalších návrzích. Například francouzské studio NAB chtělo do obnoveného sanktusníku umístit včelí úly, zatímco Massimiliano a Doriana Fuksasovi přišli s nápadem vybudovat kopii původní věže z krystalů, jež by v noci svítily.

Právě novogotický sanktusník, který v roce 1857 nahradil původní středověkou věžičku, náležel k dominantám katedrály. I tentokrát se proto stal středobodem zájmu, přičemž jej mnozí autoři neváhali nahradit zcela novým prvkem. Kupříkladu projektu Mathieua Lehanneura vévodí pozlacená atrapa monumentálních plamenů, coby připomínka nedávné tragédie. Kyperský ateliér Kiss the Architect zas představil skulpturu z obřích koulí a oblouků, jež obklopují centrální schodiště vystupující vysoko nad zbytek stavby.

Hlavně zachovat ducha

Při pohledu na galerii bizarních návrhů nepřekvapí, že zástupci konzervativní části veřejnosti sepsali hned několik protestních petic. O slovo se přihlásil dokonce potomek Eugèna Viollet-le-Duca, autora původní věže. Pod tlakem veřejnosti, památkářů a tradičně zaměřených architektů nakonec Národní komise pro památky a architekturu odsouhlasila definitivní plán oprav, který měl co nejvěrněji zachovat charakter stavby. Autenticita se měla maximálně vztahovat i na materiály, takže pro klenbu střechy bylo stejně jako před devíti staletími zvoleno dřevo. Jde o technicky náročnější řešení než nahrazení konstrukce ocelovými nosníky – jako po požáru katedrály v Chartres roku 1836 – ale památkáři jásali. 

Naopak ze střechy zcela určitě zmizí olověné obložení. Nejméně šest tisíc let patřilo olovo k nejdostupnějším kovům, je odolné, nerezaví a dá se snadno překovat do nové podoby. Když ovšem studie v roce 1970 konečně prokázaly, jak devastující má účinky především na dětský organismus, přestalo se téměř používat. Takže 460 tun olova, jež se při požáru doslova „vypařily“ (a zahltily celé okolí), nejspíš nahradí jiný materiál.  

Zábavní park?

Několika jemnějším stavebním úpravám se „Naše dáma“ přesto nevyhne. Nepůjde sice o zásah do celkové architektonické podoby, návštěvníci však změnu poznají například ve chvíli, kdy usednou v chrámové lodi. Interiér bude nově vybaven pohodlnějšími lavicemi opatřenými lampičkou, méně využívané zpovědnice nahradí instalace uměleckých děl z 16.–18. století a na stěny se mají promítat digitalizované výjevy z Bible. Ve srovnání s projekty nové střechy jde možná o marginálie, přesto se neobešly bez rozhořčených reakcí: Podle kritiků se svaté místo pod taktovkou politické korektnosti promění v zábavní park. 

TIP: Slavná katedrála Notre-Dame v minulosti sloužila i jako skladiště potravin

Značnou diskusi vyvolalo také ujištění památkářů, že počítají s předem avizovaným termínem dokončení v roce 2024. Cílem je představit chloubu Paříže v novém hávu u příležitosti nadcházející letní olympiády. Jelikož ovšem původní svatostánek vyrůstal dvě staletí, nabízí se pochopitelně otázka, zda není uvedený časový rámec příliš uspěchaný.