Návrat carských tradic do Rudé armády: Inspirace vlastní historií (1)
Přirovnání k Vlastenecké válce z roku 1812 a návrat do té doby zatracovaných převážně carských symbolů. To byla jedna z opatření, k nimž Sověti sáhli v době, kdy Rudá armáda šla od porážky k porážce, aby v myslích vojáků i civilních obyvatel SSSR podnítil vlastenecké nadšení
Sovětské vrchní velení v čele s J. V. Stalinem si již na počátku války začalo uvědomovat, že vlastenecká a národní hesla mají daleko větší potenciál než hesla odkazující na ideály komunismu. Rozličné národy SSSR se zcela odlišným kulturním rámcem se v naprosté většině nemohly identifikovat s novým (a relativně mladým) státem, který nenabízel žádnou sjednocující kulturní identitu, a naopak společnost rozděloval. Navíc zkušenosti s kolektivizací, industrializací a také čistkami odcizily milionům lidí vládu komunistické strany.
Velká vlastenecká válka
Během válečných let došlo k razantní změně v přístupu sovětské vlády, která začala připomínat slavnou ruskou minulost od dávného středověku až do moderní doby. Šlo o částečný návrat tradic z dob před Říjnovou revolucí. První vlaštovkou změn bylo oslovení použité Stalinem dne 3. července 1941 při rozhlasovém projevu k obyvatelstvu. Namísto očekávaného a strohého „Soudruzi“ oslovil otcovsky sovětské občany: „Soudruzi, občané, bratři a sestry, vojáci naší armády a loďstva.“ Hned z počátku války začaly sovětské tiskoviny probíhající konflikt označovat řadou klišé jako „svatá lidová válka“, „svatá vlastenecká lidová válka“, „vítězná vlastenecká válka“, „veliká válka všeho sovětského lidu“, „válka za svobodu vlasti“ a podobně.
Noviny Pravda rovněž konflikt přirovnávaly k vlastenecké válce z roku 1812, kdy Napoleonova vojska utrpěla v Rusku zdrcující porážku, a mimo jiné tento termín použil ve svém projevu z 3. července 1941 i sám Stalin. Postupem času se nejvíc rozšířil termín „Velká vlastenecká válka“, jenž odkazuje na obranu proti agresorovi. Toto označení, jež se udrželo až do dnešních dní, se stalo oficiálním v květnu 1942, kdy Sověti zřídili vyznamenání Řád Velké vlastenecké války.
Vzkříšení gardy a carské uniformy
Dne 18. září 1941 byly v Rudé armádě (RKKA)obnoveny gardové jednotky, které bolševici pochopitelně po uchopení moci zrušili, jelikož pro ně představovaly symbol starého carského režimu. Byly zaznamenány případy, že v letech 1917–1918 některé rudé jednotky stahovaly zajatým gardovým důstojníkům kůži z rukou jako výraz nenávisti k bílým rukavicím, které tvořily součást důstojnické gardové uniformy. Titul „gardový“ se v průběhu let 1941–1945 uděloval za hrdinství a odvahu během války nejen jednotlivým útvarům a celkům, ale například i plavidlům.
Zvláštní odznak pro gardové jednotky vídaný na uniformách byl zaveden až 21. května 1942. S obratem k carské tradici souvisí i zásadní reforma sovětského vojenského stejnokroje z počátku roku 1943. Rozkaz č. 25 (pro válečné loďstvo č. 51) vydaný 15. ledna v Moskvě národním komisařem obrany Stalinem nařizoval všem vojskům přejít v období mezi 1.–15. únorem 1943 na nošení nových prvků uniforem – nárameníků (pogonů). Ty v ruské armádě zavedl již v roce 1696 Petr Veliký a zrušili je až bolševici během občanské války, jelikož příliš připomínaly carskou armádu a staré pořádky.
Stojí za zmínku, že i před lednem 1943 Rudá armáda používala jeden významný, ač přepracovaný symbol ruské imperátorské armády, jenž se poprvé objevil v roce 1827 za vlády cara Mikuláše I. Tím znakem byla pěticípá Marsova hvězda. Nárameníky však nebyly jedinou změnou provedenou v duchu obnovy tradic carského Ruska. Na proslulou vojenskou halenu zvanou gimnasťorka se vrátil stojatý límec zapínaný na knoflíky. Některým jednotkám, například kozákům, bylo ve větší míře povoleno nošení prvků připomínajících jejich etnický původ.
Dokončení za týden
