Nasazení jedovatého plynu: Porušování mezinárodního práva za Velké války

Článek 23 haagské konvence z roku 1907 výslovně zakazuje vyvíjet a používat na bojišti jedovaté látky. Navzdory úmluvě nasadili francouzští vojáci již 3. srpna 1914 puškové a ruční granáty s chloracetonem. Tato chemická sloučenina však patří do skupiny slzných plynů a nelze se jí vážněji otrávit.

Repríza u Yper

V říjnu téhož roku pak Němci u Nouvelle Chapelle provedli větší útok jedovatými látkami, opět se jednalo o paralytické chemikálie. Ke zvratu došlo teprve na jaře 1915, kdy německá armáda přivezla k městu Ypry v Belgii přes 167 t prudce jedovatého fosgenu.

Před chystaným útokem varovali dohodové velení již několik týdnů předem císařští přeběhlíci a zajatci, ale nikdo nevěřil, že by Němci „byli něčeho podobného schopni“. Když pak vilémovská armáda 22. dubna začala s vypouštěním fosgenu směrem k nepřátelské linii, nastal šok. V důsledku prvního masového plynového útoku ztratili spojenci 20 000 mužů, z nichž 5 000 zaplatilo životem. Tisíce dalších si odnesly trvalé následky.

Protesty a odveta

Dohodoví zástupci protestovali a velitel Britského expedičního sboru se dal slyšet, že se jednalo o  „podlou a ubohou praktiku, jakou civilizované válečnictví dosud nevidělo“. Okamžitě však začal vývoj obdobných zbraní i na druhé straně fronty a během bitvy u Verdunu a na Sommě již létaly plynové granáty oběma směry.

TIP: Rány na těle i na duši: Jaká byla nejčastější zranění z Velké války

Po zákeřné zbrani sáhli posléze také Rakušané, kteří ji použili poprvé v červnu 1916 u hory San Michele proti italským vojákům. Také v tomto případě přineslo překvapivé nasazení nové zbraně úspěch. Celkově pak nasazení plynu usmrtilo či vyřadilo z boje během první světové války více než 1,3 milionu vojáků na obou stranách.