Národní park Mount Kenya: Sídlo horského boha

Národní park Mount Kenya vznikl v roce 1949 na ochranu stejnojmenné hory a jejího okolí. Je po Kilimandžáru druhou nejvyšší horou Afriky, ale vědci se domnívají, že původně měřila přes šest tisíc metrů a byla nejvyšší horou kontinentu. Ve skutečnosti se jedná o vyhaslou sopku, která má období své aktivity již asi dva miliony let za sebou.

Návštěvníci při výstupu nejprve narazí na deštný prales, který ji obklopuje. Vlhkost, stoupající z husté vegetace, vytváří mraky, které často zahalují vrcholek hory a chrání jej tak před přímým slunečním světlem. To je možná také důvod, proč je trvale pokrytý sněhem a nachází se na něm hned dvanáct ledovců, ačkoliv hora leží jen pár kilometrů od rovníku. V posledních letech však kvůli změnám klimatu ledovce rychle ustupují a podle některých odhadů během třiceti let zcela zmizí. V průběhu dne zde bývají také velké teplotní rozdíly, kolem poledne tu mohou panovat tropy, v noci pak mráz. Zdejší rostliny jsou však na tyto extrémy přizpůsobené.

Se stoupající výškou prales střídá bambusový porost, který pak přechází do roztodivné vysokohorské vegetace, připomínající pravěkou flóru. Samotný vrcholek je skalnatý. Mount Kenya je hlavním zdrojem vody pro dvě největší keňské řeky, Tana a Ewaso Nyiro, které poskytují životodárnou tekutinu zhruba pro polovinu Keňanů. 

Ohrožená příroda

V národním parku se nachází přes 880 druhů rostlin, z nichž nejméně 11 je endemických, nerostou tedy nikde jinde na světě. Žije tu také několik ohrožených druhů savců, jde například o 1 200–2 000 slonů afrických. Pokud budete mít štěstí, můžete spatřit i vzácného nosorožce dvourohého, kterého tu zbývá jen několik kusů.

TIP: Národní park Uluru-Kata Tjuta: Rudá pýcha Austrálie

Mount Kenya má pro domorodé obyvatele spirituální a náboženský význam, proto své domy stavějí tak, aby vchod směřoval k hoře. Některé místní kmeny ji totiž považují za sídlo svého boha. Posvátná jsou pro ně i některá zdejší jezera, jeskyně a řeky. Toto sídlo boha je však v posledních letech ohroženo intenzivním zemědělstvím a ničením místních pralesů, které trpí mimo jiné i požáry, ať už přírodního původu nebo úmyslně založenými zdejšími sběrači medu. V posledních letech byly za období sucha tímto způsobem zničeny velké kusy pralesa.