Namibijské kruhy v poušti: Nová fakta o jedné z největších záhad přírody

Z ptačí perspektivy vypadá namibijská poušť, jako by trpěla vážným případem neštovic. Na úzkém pásu dlouhém více než 1 700 kilometrů jsou roztroušené puntíky známé také jako „vílí kruhy“. Tyto krátery měří od tří do deseti metrů v průměru a představují jednu z největších záhad přírody.

Během uplynulých desetiletí se objevila celá řada teorií, které se tento fenomén snažily vysvětlit, a to od invaze mimozemšťanů až po jedovaté plyny. 

„Skutečností je, že vílí kruhy zůstávají záhadou. V terénu i laboratořích se udělalo spoustu práce, ale nic tuto otázku nevysvětlilo,“ řekl Stephan Getzin, a vědec Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v německém Lipsku.

Seskupování rostlin, nebo termiti?

Getzin společně s týmem izraelských expertů před časem přišel s vlastní teorií. Vílí kruhy v Namibii jsou podle něj důsledkem seskupování rostlin. V suchém klimatu, kde je nouze o vodu a půda chudá na živiny, čelí rostliny ostré konkurenci o zdroje. V důsledku toho se „organizují" do shluků, aby maximálně využily všechny omezené zdroje, které mají k dispozici. A nakonec tímto způsobem vytvoří rovnoměrně rozložené vzory v krajině.

Jiné vysvětlení tajemných kruhů nabídl profesor biologie Norbert Jürgens. Ten v časopise Science zveřejnil studii, v níž se snažil dokázat, že kruhy v namibijské poušti jsou dílem druhu písečného termita Psammotermes allocerus.

Jürgens staví na argumentu, že termiti si pro sebe vytvářejí podzemní oázy tím, že sežerou kořínky rostlin, které poté uhynou. Vznikne tak podzemní past na vodu – bez vegetace voda nevyprchává do ovzduší a zůstává pod zemí.

Podle Getzina je ale toto vysvětlení nepravděpodobné. „Neexistuje žádná studie, která by dokázala, že společenství hmyzu může vytvořit tak velký, homogenní vzorec,“ řekl tento německý vědec.

S Getzinem do značné míry souhlasí i Walter Tschinkel, profesor biologie Floridské státní univerzity, který se specializuje na chování hmyzu žijícího ve společenstvech a zároveň na vílí kruhy. „Existuje silná souvislost mezi vílími kruhy a těmito termity. Ale je to jen souvislost. A jednou z nejzákladnějších chyb, jaké se vědec může dopustit, je zaměnit souvislost za příčinu,“ prohlásil Walter Tschinkel.

Pusťte na to počítač…

Ve snaze rozsoudit tento vědecký spor a definitivně tak vyřešit záhadu namibijských kruhů, nyní přišli vědci z Princetonské univerzity s vlastní studií. Pomocí počítačů vědci simulovali obě varianty – Getzinovu i Jürgensovu. Přestože jejich závěry jednoznačně nevyvrací ani jednu z vědeckých hypotéz, jisté světlo na letitou záhadu přesto přinášejí.

Podle Coriny Tarnity, vědkyně z Princetonské univerzity se termití hypotéza ukazuje jako nepravděpodobná. Počítačové modely naopak ukazují, že mnohem pravděpodobnější je teorie Stephana Getzina. Obrazce, které vyprodukovaly počítačové simulace, prý do značné míry odpovídají snímkům z namibijské pouště.

„Netvrdím, že víme, jakým způsobem vznikly všechny „vílí kruhy“ v namibijské poušti, naše výstupy ale více nahrávají teorii o seskupování rostlin,“ okomentovala závěry nové studie Corina Tarnita.