Náhoda, nebo osud? Experiment má ověřit, zda lze vůlí ovlivnit hrací kostku
Existuje v životě náhoda? Řídí naše kroky osud? A lze podobné otázky vyřešit pomocí jednoduché hrací kostky? Odpovědi zkusil najít tým odborníků ze spolku Žádná věda v rámci pokusu nazvaného Experiment Náhoda
Experiment Náhoda je v podstatě velmi jednoduchý: Pomocí speciálního stroje zkoumá, zda můžeme pouhou silou myšlenky působit na hrací kostku tak, aby při hodu padla šestka. „Jedná se o otázku, jestli existuje možnost psychicky ovlivňovat předměty – konkrétně zda lidé dokážou ovlivnit hod kostkou ve velkém statistickém vzorku,“ vysvětluje vedoucí projektu Ivan Sobička.
Designér Petr Bakoš zkonstruoval kvůli zmíněnému experimentu pozoruhodný stroj – vrhač kostek vysoký téměř tři metry. Kostku uvnitř přitom vyvážili a zkontrolovali odborníci z Las Vegas. Princip zařízení vysvětluje tvůrce elektronického vybavení Petr Kospach: „Stroj musí především umět vrhat kostku. Obsahuje kompresor, zásobník stlačeného vzduchu a elektromagnetický ventil. Jakmile počítač řekne, že má přístroj kostku vrhnout, pustí se stlačený vzduch do trysky, kostka vzlétne a dopadne na jednu ze stran.“
Hod kostky se ovládá speciálním tlačítkem a výslednou hodnotu pokaždé snímá kamera. Lidskou ruku stroj nahrazuje proto, aby se vyloučily podvody. Kouzelníci a iluzionisté by mohli vyprávět, jak snadné je hodit několik šestek za sebou…
Paradoxní výsledky
Experiment Náhoda odstartoval loni 1. listopadu v Národní technické knihovně. Každý účastník měl 12 hodů – čím víc šestek mu padlo, tím byl úspěšnější a mohl získat dárek. Dosavadní rekord si připsal Marián Žabka, který se podle svých slov zabývá lidským myšlením. Z celkových 12 pokusů hodil šestku sedmkrát.
Stroj se pak z knihovny stěhoval ještě do několika obchodních domů, ale žádné výjimečné počty šestek už nepadly. Podle organizátorů se za dva týdny uskutečnilo celkem 15 998 hodů, nicméně šestka představovala paradoxně nejméně četný výsledek. Nejčastěji padala jednička. Žádný vliv psychického působení se tedy prokázat nepodařilo.
Nejednoznačné velké finále
Protože se však během pokusu našli rekordmani s nadprůměrným počtem šestek i lidé, kteří se domnívají, že mají paranormální schopnosti, uskutečnilo se ještě velké finále. Každý z jedenáctky vybraných měl 72 hodů: Prvních 36 se odehrávalo v místnosti, kde byli přítomni pouze tito lidé, stroj a kontrolní kamera. Ve druhé místnosti přístroj chyběl, zato tam svítilo červené světlo, které mělo podpořit koncentraci společně s klapkami na očích a meditační hudbou ve sluchátkách. Žádný „extrém“ se ovšem nedostavil – maximální celkový počet šestek dosáhl u jednoho z účastníků osmnácti.
Jakmile se ale všechny hody sečetly, zjistilo se, že velké finále nakonec skutečně ovládla šestka. A v části experimentu, jež se odehrála přímo u stroje, dokonce její počty vybočily z normy. Z 396 hodů padla 82krát, zatímco statisticky mělo jít pouze o 66 případů. Jak dodává Ivan Sobička: „Šestka tady vystupuje z běžné úrovně náhody. Pro ověření výsledku by ovšem bylo třeba celý pokus opakovat.“
Experiment každopádně nekončí: Stroj čeká na další vyzyvatele, a kdo ví – možná se vliv lidské psychiky na náhodné procesy v budoucnu prokáže právě ve zmíněném pokusu.
