Nad pouští i džunglí: Sovětská stíhačka Mikojan–Gurevič MiG-17 (3)
Sovětská stíhačka MiG-17 se zúčastnila mnoha konfliktů druhé poloviny 20. století. Do služby vstoupila v úvodu 50. let a poslední její kusy dolétaly až začátkem tohoto tisíciletí. Měla jednoduchou pilotáž a zejména údržbu, což jí zajistilo solidní dlouhověkost
Sovětské i čínské MiG-17 se dostaly rovněž do výzbroje letectva severního Vietnamu, které začátkem února 1964 prohlásilo za bojeschopný 921. stíhací pluk. Bylo to právě v období, kdy se do konfliktu zapojilo americké letectvo. K prvnímu utkání s Američany došlo 3. dubna 1965.
Předchozí části:
V dopoledních hodinách vzlétla čtyřčlenná formace sedmnáctek a utkala se se skupinou Vought F-8 Crusader. Pilot Pham Ngoc Lan jednu americkou stíhačku poškodil. Další z vietnamských účastníků boje později uvedl: „Američané si stále neuvědomují, že i my máme stíhačky, a nevěří, že by se k nim ve vzduchu někdo vůbec odvážil přiblížit. Samozřejmě toho náležitě využíváme.“
Nejnebezpečnějším soupeřem vzdušných sil komunistického Vietnamu se staly americké F-4 Phantom II. Měly skoro dvakrát vyšší rychlost než MiG-17 a na rozdíl od nich mohly na velkou vzdálenost odpalovat samonaváděcí protiletadlové řízené střely.
Vlaštovka v akci
Vietnamští piloti, kteří přicházeli k plukům pouze s malým množstvím nalétaných výcvikových hodin, oceňovali především jednoduché ovládání sedmnáctky a její výbornou obratnost. Pro svá šípová křídla si vysloužila přezdívku „chim nhàn“ – vlaštovka.
Boje se stále stupňovaly a 5. září 1966 pilot MiG-17 Nguyen Van Bay srazil z oblohy námořní F-8F. Šlo o jeho pátý úspěšný zásah, díky němuž se stal prvním stíhacím esem americko-vietnamské války. Později vzpomínal: ,,MiG-17 byl mnohem pomalejší než F-4. Jednou z možností, jak nad phantomem zvítězit, bylo zatáhnout ho do manévrového boje, kde příliš nemohl využít svou vyšší rychlost. Když jsme F-4 dostali do boje v zatáčkách, pilot MiGu-17 musel mířit do středu pomyslného kruhu a potom střílet skrz tento kruh. Pouze tímto způsobem jsme mohli dosáhnout sestřelu. Eventuálně mohl pilot MiG-17 přenést tento boj v zatáčkách do nižších výšek, kde byly vlastnosti MiGu-17 o něco lepší.“
Vietnamci se především museli vyhnout samonaváděcím řízeným střelám, které je mohly zasáhnout už na několik kilometrů, respektive se nedostat do pozice, aby je na ně phantomy zezadu nepozorovaně vypustily. Sami se pak museli přiblížit k americkým strojům nejméně na 300 metrů, tedy na hranici účinného dostřelu svých kanonů.
Proti phantomům manévrem
Konflikt se čím dál víc rozhoříval a od jara 1967 Američané zahájili nálety na letiště protivníka. Vietnamci ale dál vylepšovali svou taktiku: ,,Začali jsme útočit na F-4 čelně. Brzy jsme zjistili, že tím přinutíme americké stíhače přejít do zatáčky. Potom bylo mnohem jednodušší je z této situace donutit k manévrovému boji. Všechny boje MiGů-17 z toho vycházely a tradiční útok zezadu byl obecně opuštěn.“ Stále víc problémů ovšem zapříčiňovalo opotřebení, protože tropické podnebí se i přes robustnost a jednoduchost sedmnáctek na konstrukci stíhaček už značně podepsalo a mnoho jich ztrácelo letuschopnost.
V létě 1967 už tíhu většiny bojů přebíraly nadzvukové MiG-21. Přesto ale MiG-17 nešlo podceňovat. Jeden z veteránů druhé světové války a stíhací eso se 13 sestřely na kontě, Robin Olds jej zhodnotil následovně: ,,Oproti kancelářským teoretikům a jejich počítačovým rozborům vám říkám toto: MiG-17 je velmi, velmi nebezpečná malá šelma. Jeho manévrovací schopnosti jsou prostě fantastické.“
Když se v lednu 1972 nad severním Vietnamem po delší přestávce opět rozhořely vzdušné střety, mělo letectvo „rudých“ ve stavu asi 130 MiG-17. Žádných převratných úspěchů s nimi však už nedosáhlo. US Air Force přestávky v bojích využilo k důkladné analýze předchozích zkušeností a vypracovalo proti sedmnáctkám novou taktiku. Ta se projevila těžkými ztrátami a minimem vzdušných vítězství u vietnamských formací používajících uvedený typ.
TIP: Rachot kanonů na vietnamském nebi: Souboj stíhaček F-8 Crusader vs. MiG-17
Naposledy skóroval pilot MiG-17 osmého ledna 1973, kdy Nguyen Van Vuong poslal k zemi bezpilotní průzkumný prostředek Ryan Firebee. Naopak poslední sestřelený MiG-17 připadá na 12. ledna, kdy ho dostali američtí stíhači. Za nejúspěšnější stíhací eso operující na sedmnáctce lze považovat příslušníka 923. stíhacího pluku Van Baye. Nad přesným počtem jeho sestřelů ale visí řada otazníků. Některé prameny mu jich přisuzují 14, on sám ale tvrdil, že zničil sedm amerických letounů.
Dokončení: Nad pouští i džunglí: Sovětská stíhačka Mikojan–Gurevič MiG-17 (4) (vychází ve čtvrtek 7. října)
