Na velikosti (ne)záleží: Jak se měnil pohled společnosti na velikost mužské chlouby?
Dnešní optikou by se mohlo zdát, že lidské rozmnožovací orgány – a ten mužský obzvlášť – fascinovaly lidstvo od nepaměti, stejně jako otázka velikosti penisu. Není tomu ale úplně tak. S výjimkou antického Řecka je posedlost rozměry a jejich porovnávání záležitostí především současnou.
Naše vnímání je ovlivněno i společností a její megalomanskou touhou po všem velkém – od automobilů přes mrakodrapy po velká poprsí nebo právě mužství, ale podle psychologů je touha po co největším penisu připisována především vzestupu pornografického průmyslu ve Spojených státech a jeho následnému rozšíření do zbytku světa.
Právě pornografie utváří názor celých generací mužů (a v menší míře i žen) v to, jak na celou věc nahlížíme. Snímky pro dospělé vytvářejí falešnou představu toho, že jedině muž s velkým penisem je atraktivní a může svůj protějšek skutečně uspokojit. To, jak byl mužský pohlavní úd historicky zpodobňován, má se sexualitou jako takovou paradoxně velmi málo společného.
Jeskynní pyj
Falus se objevuje už v pravěku, byť z pochopitelných důvodů nemáme žádné doklady o tom, jak ho pravěcí lidé vnímali. Víme ale, že v tomto období představuje důležitý symbol ať už na jeskynních malbách (a to i dost explicitně), nebo v podobě předmětu. Někdy zcela odpovídá realitě a nijak se od své předlohy neliší, jindy má přenesený či přímo skrytý význam.
V Egyptě měl penis výraznou roli, přičemž jeho zpodobnění se odlišovalo od toho řeckého tím, že byl často znázorňován ve stavu erekce a s přehnaně velkými rozměry. Vynikajícím příkladem je bůh plodnosti Min, jehož sochy vždy zdůrazňovaly ztopořený penis, který symbolizoval sílu, vitalitu a schopnost plodit potomky. Tyto vlastnosti byly považovány za klíčové i pro faraony, kteří museli svou mužnost dávat na odiv před svými poddanými.
Tento fenomén dokazuje i zajímavý rituál „sed“, který se konal většinou k 30. výročí faraonovy vlády. Během tohoto obřadu faraon demonstroval svou schopnost plodit potomky. Ostatně je to právě starověký Egypt, který nám poskytuje první záznamy o používání afrodiziak. Rostlina menhep se používala na zvyšování mužské potence a v egyptských hieroglyfech byla znázorňována právě symbolem penisu.
Síla a moc
Když se egyptští muži potýkali s potížemi v oblasti potence, obraceli se na boha Mina. Přinášeli mu jako obětiny figurky mužů v různých polohách, vždy však se ztopořeným penisem. Dokumentace z písemných pramenů, a dokonce i pitev mumifikovaných panovníků potvrzuje, že zájem o prodlužování penisu se nevyhnul ani faraonům. Často používali závaží – tato praxe sice vedla k požadovaným výsledkům, ale za cenu ztráty průměru, což byla nejmenší z komplikací. Působením váhy totiž docházelo k omezení průtoku krve a dalším potížím včetně možné nekrózy.
O tom, že by se o prodlužování svého mužství pokoušeli Římané, nemáme žádné důkazy. Faktem ale je, že s falickou symbolikou existuje římských památek dostatek. Penis na rozdíl od Řeků zpodobňovali ve ztopořené podobě. To je nejlépe patrné v Pompejích, kde je téměř všudypřítomný. Kromě mozaik archeologové nalezli i různé artefakty, například amulety nebo zvonkohry, které rovněž zobrazují ztopořený penis.
Dokonce existují i zmínky o římském úředníkovi, který údajně dosáhl vysoké pozice díky velikosti svého penisu. Stejně tak někteří římští vojáci byli povyšováni na základě délky svého penisu. Velký penis byl jednoduše symbolem síly a moci, a tak byl respektován a vyhledáván.
Archetyp mužství
Úplně opačně na obdařené muže nahlíželi v Řecku. Přestože jsou antičtí rekové se svými pevnými svaly a mužnými postoji archetypem maskulinity, dnešního člověka zarazí až neúměrně malé a ochablé penisy. Nespočet současných milovníků umění a historiků zaujala skromnost pohlavních údů, které se objevily na klasických sochách bohů, císařů a dalších antických elit – od Dia až po slavné atlety. Malé mužství se zdá být v rozporu s mohutnými těly a ještě většími osobnostmi, kterým náleží. Staří Řekové však měli pro tuto estetickou volbu své důvody.
Kdybychom se vrátili do starověkého Řecka okolo roku 400 př. n. l., vypozorovali bychom, že velké a ztopořené penisy byly nejen považovány za neatraktivní, ale ani nezpodobňovaly symbol moci či síly. Aristofanés, významný starověký řecký dramatik, ve své divadelní hře Oblaka (kolem roku 419–423 př. n. l.) shrnul ideál mužského vzhledu jako „lesklou hruď, světlou pleť, široká ramena, drobný jazyk, silné hýždě a malého ptáka“.
„Malý penis rezonoval s řeckými představami o mužské kráse,“ potvrzuje historik Paul Chrystal, který se na tento antický ideál zaměřil. „Byl to symbol vysoké kultury a vzor civilizace,“ dodává.
Ve starověkém řeckém umění byly mužské rysy obvykle zobrazovány jako dostatečně velké, pevné a lesklé. Proč tedy stejné estetické principy nebyly aplikovány i na penis? Historikové navrhují, že odpověď lze hledat v tom, jak byly zobrazovány falusy mužů považovaných za méně obdivuhodné.
Barbaři, šílenci a satyrové
Zvlášť chlípní a zvrácení satyrové byli často vyobrazeni s výrazně velkými, vztyčenými genitáliemi, někdy téměř srovnatelnými s délkou jejich trupů. Podle mytologie byly tyto bytosti částečně lidské, částečně zvířecí a zcela zbavené zábran, což je vlastnost, která ve vyšší řecké společnosti vyvolávala odsouzení. „Velké penisy byly považovány za vulgární a odporující kulturním normám,“ konstatuje Chrystal.
V řeckých komediích byli velkými genitáliemi charakterizováni také blázni, stejně tak se podobnými rysy vyznačovala umělecká zobrazení Egypťanů, kteří byli dlouholetými rivaly Řeků. Je proto možné pozorovat malby, na kterých je řecký hrdina, například Herakles, zpodobněn s malým penisem, zatímco naproti němu stojící Egypťané ho velikostí svých přirození výrazně překonávají.
Satyři, blázni a nepřátelé tak fungovali jako protipóly mužských bohů a hrdinů, kteří byli uctíváni pro svou sebekontrolu a inteligenci. Pokud velké falusy představovaly nespoutané touhy, lze z toho usuzovat, že malý, ochablý penis symbolizoval právě sebeovládání, vysvětlují historikové.
Práva a povinnosti
Pro úplnost je třeba popsat i institut pederastie. Pederastickou dvojici tvořil dospělý muž, erastés, a mladík, erómenos, kterému bylo nejčastěji dvanáct až osmnáct let. Pederastie byla v antickém Řecku velice důležitou institucí, která měla jasně stanovená pravidla, což ji odlišovalo od ostatních homosexuálních vztahů. V pederastickém pojetí uzavírají muž i chlapec před společností závazek, kterým přijímají řadu práv a povinností.
Role erasta byla založena na dvoření se erómenovi, měl povinnost vykonávat nad jinochem poručnictví, vzdělávat ho a cvičit, radit mu a starat se tak o jeho výchovu, dokud z něj nebude příkladný občan. Za plnění své funkce mohl erastés očekávat chlapcovo milostné odevzdání se. Pederasté věnovali velkou pozornost pohlavním údům. Erotické scény (dochované především na keramice) zobrazují erasty, jak mladíkům genitálie hladí.
Stejně jako atleti, hrdinové a bohové i erómeni jsou zobrazováni s menším, úzkým penisem kvůli svému mládí. V kontrastu bývají zobrazená silná stehna, která antičtí Řekové považovali za přitažlivá kvůli nepenetrativní souloži.
Ukazatel charakteru
I když je dnes obdařenost často spojována s mocí a vůdcovstvím, ve starověkém Řecku penis nikdy nebyl symbolem mužnosti či síly, jak tomu bylo v jiných kulturách. Mužská potence v řeckém kontextu vycházela spíše z intelektu, potřebného k odpovědnosti za otcovství, prodlužování rodinného rodu a udržování společenského uspořádání.
V celé starořecké kultuře neslo zobrazení mužského pohlavního údu a zejména jeho různé velikosti symbolický význam. Právě to by mohlo vysvětlovat, proč ho umělci té doby tak často zobrazovali, i když to příběh nevyžadoval. Historici se přiklánějí k tomu, že používali penis jako ukazatel charakteru, jako nástroj, který v sobě nese hlubší sdělení.