V mořích na Titanu si nejspíš nezasurfujeme: Zdejší vlny prý nestojí za řeč

Největší ze Saturnových souputníků představoval až do počátku kosmické éry obrovskou záhadu. Jeho tajemství nám poodhalily teprve sondy Pioneer 11, Voyager 1 a zejména Cassini–Huygens. Jako jediný měsíc Sluneční soustavy se chlubí hustou atmosférou, a kromě Země je také jediným objektem ve vesmíru, u něhož se podařilo s jistotou ověřit přítomnost stálých kapalných struktur na povrchu. Tamní obrovská uhlovodíková jezera tvoří podle vědců převážně kapalný metan. Jak se ale zdá, surfovat se v nich nedá.

Cyril Grima z Texaské univerzity a jeho tým nedávno zveřejnili studii, z níž vyplývá, že vlny v mořích na Titanu jsou takříkajíc k smíchu. Běžně prý dosahují výšek kolem 1 centimetru, výjimečně až 20 centimetrů.

Velikost vln vědci vyčetli z dat radaru meziplanetární sondy Cassini. Vyvinuli k tomuto účelu nový postup, s jehož pomocí lze v ohromujícím detailu prozkoumat strukturu povrchu.

Na Titanu moc nefouká

Grima a jeho spolupracovníci studovali celkem tři „moře“ na severní polokouli Titanu: Kraken Mare, Ligeia Mare a Punga Mare. Když letos v dubnu sonda Cassini naposledy prolétávala kolem Titanu, zaměřila mimo jiné i na tyto oblasti.

TIP: Podivný svět Saturnova měsíce: Na Titanu jsou písečné duny nabité elektřinou

Na Titanu je teď „léto“ a zřejmě tam prakticky nefouká žádný pořádný vítr. Jestli tohle ale platí i pro jiná období na Titanu, zatím není jasné. V tuto chvíli je to každopádně dobrá zpráva pro týmy, které připravují mise cílící na povrch Titanu. Bez větru a bez vln se bude na Titanu přistávat rozhodně snadněji.