Polární záře na Zemi představují důsledek energizace, přesněji excitace molekul a atomů zemské atmosféry srážkami s částicemi od Slunce. Ty do oblastí pólů sklouzávají po siločárách geomagnetického pole. Atomy se posléze vracejí do základního energetického stavu, přičemž vyzařují světlo.
Zdálo by se tedy, že vznik polárních září vyžaduje planetu s vhodným vzdušným obalem a magnetosférou, která dokáže do definovaných oblastí přivést elektricky nabité částice. Uvedené podmínky rozhodně splňují všechny obří členky Sluneční soustavy. A skutečně – u Jupitera, Saturnu, Uranu i Neptunu polární záře pozorujeme, přičemž mívají nejrůznější tvary. A například v případě Jupitera ovlivňují jejich výskyt pozice největších měsíců planety.
TIP: Naprostá záhada: Sonda Juno objevila na Jupiteru nevysvětlitelnou polární záři
Nedávno se však podařilo sledovat popsané světelné úkazy také u Marsu, obklopeného pouze velmi slabou magnetosférou i atmosférou – také proto tam zmíněné jevy vypadají úplně jinak. Překvapivě jsme pak polární záře zaznamenali z kosmu rovněž na Venuši, jež magnetosféru nemá vůbec. V jejím případě nabývají tvaru difuzních skvrn, rozesetých po celé noční straně planety.
Snímky protonové polární záře na Marsu, jak je pomocí ultrafialového spektrografu zachytila sonda MAVEN.
