Mystérium hypnózy: Jak funguje a existuje něco jako imunita na hypnózu?

Hypnóza má dlouhou historii. Stav označovaný jako „chrámový spánek“ popisují už texty ze staré Indie a dobře jej znal i perský učenec a lékař Avicena, který na přelomu 10. a 11. století jasně odlišoval hypnózu od spánku. Hypnóza může lidem pomáhat zvládat bolesti, deprese, nespavost, úzkostné stavy a dokonce může pomoci i při léčbě vysokého krevního tlaku. Je vhodná jako doplňková léčba například při ozdravných programech u obézních pacientů. Na druhé straně se ale hypnóza neosvědčila při léčbě drogové závislosti a také při terapii alkoholiků jsou její výsledky nepřesvědčivé. 

Populární je „posilování vzpomínek“ v hypnóze, které může najít využití například při vyšetřování závažných trestných činů. Svědci nebo oběti si v hypnóze nejednou vybaví detaily důležité pro dopadení pachatele. 

Imunita na hypnózu?

O přínosech hypnózy není pochyb. O tom, co je jejím základem, jaké procesy se odehrávají v mozku hypnotizovaného člověka a jak se člověk vůbec dostane z plného vědomí do hypnózy, však psychologové a neurologové úplně jasno nemají. Někdo upadá do hypnózy velmi snadno, ale výjimkou nejsou ani lidé, kteří se zdají vůči hypnóze imunní.

K určení míry hypnability, tedy hypnotizovatelnosti jednotlivých lidí se využívají speciální testy. Jeden z nejpoužívanějších se skládá z dvanácti úloh. V jedné je například hypnotizovaný člověk vyzván, aby předpažil. Poté mu hypnotizér řekne, že drží v ruce těžký předmět. Hluboce zhypnotizovanému člověku v tu chvíli poklesne ruka, jako kdyby skutečně třímal závaží. Člověku, který je k hypnóze necitlivý, se ruka ani nehne. 

Většina lidí vykazuje jasné projevy hypnózy v pěti až sedmi z dvanácti úloh testu. Jen 5 % testovaných nevykazuje projevy hypnózy při žádném úkolu. Těm nepomůže, ani když se sami usilovně snaží do hypnózy upadnout. Náchylnost k hypnóze má zřejmě dědičný základ, protože jednovaječná dvojčata se v tomto ohledu obvykle liší jen málo. U dospělých se schopnost podlehnout hypnóze už většinou nemění.

Soustředění jako předpoklad

Tipovat si předem, kdo je dobře hypnabilní a kdo ne, bývá ošidné. Mnozí z těch, kteří se považují za snadno hypnotizovatelné, nakonec vykazují k hypnóze překvapivou odolnost. A naopak: Lidé, kteří si myslí, že na ně hypnóza neplatí, do ní mohou upadnout velmi snadno. Do určité míry se dá na tuto schopnost usoudit i z toho, jak hluboce se člověk dokáže zabrat do četby, do poslechu hudby nebo do snění. 

I když to tak na první pohled možná nevypadá, člověk v hypnóze není pouhou loutkou v rukou hypnotizéra. Dokáže i nadále samostatně uvažovat, řešit problémy a řídit se při tom svými morálními zásadami. Své jednání však nepovažuje za projev vlastní vůle. Naopak, vnímá je jako děj, na který on sám nemá žádný vliv. Například prázdná ruka poklesne zhypnotizovanému člověku pod tíhou fiktivního závaží proto, že s ní sám pohnul. Přesto má pocit, že mu ruka skutečně ztěžkla a klesla sama od sebe. 

Mnoho psychologů a neurologů je přesvědčeno, že jádrem hypnózy je navození stavu určité rozpolcenosti: Člověk například poslechne příkaz k pohybu, aniž by si to uvědomil. Podobně nemusí pod vlivem hypnózy vnímat bolest nebo si přestane vybavovat určitou informaci uloženou do paměti. V hypnóze tak lze vyvolat halucinace a nezvládnutelná nutkání. Je možné vytvořit velmi přesvědčivé a živé vzpomínky na události, které člověk nikdy neprožil, a naopak potlačit skutečné vzpomínky na situace, kterých byl člověk svědkem či přímým aktérem.

Bez fantazie a na rotopedu

Někdy je hypnóza mylně považována za projev nadměrně bujné představivosti. Ve skutečnosti mohou být k hypnóze vnímaví i lidé bez fantazie. A jsou také známy případy lidí se silnou představivostí, kteří byli vůči hypnóze odolní. Potvrzují to i výsledky vyšetření, jež neurologové získali s pomocí nejmodernějších metod pro zobrazení aktivity lidského mozku. 

Pokud si člověk něco sám od sebe představuje, aktivují se mu v mozku jiná centra, než když ta samá představa vzniká jako halucinace pod vlivem hypnózy. Halucinace vyvolaná v hypnóze totiž dráždí stejná centra v mozku jako reálný zážitek. Představy vyvolané hypnózou jsou tedy zpracovávány mozkem jako skutečnost a tak je také hypnotizovaný člověk vnímá. 

Hypnózu také nelze ztotožňovat s projevy maximálního uvolnění. Vědci to prokázali experimentem, ve kterém se dařilo hypnotizovat lidi naplno uvolněné stejně dobře jako dobrovolníky usilovně šlapající na rotopedu. 

Odhalení simulanti

Jasné důkazy vyvracejí představy, že lidé upadající do hypnózy tento stav pouze předstírají. Ukázal to experiment, do něhož se zapojili jak lidé silně hypnabilní, tak i jedinci vůči hypnóze odolní, kteří byli požádáni, aby stav změněného stavu vědomí jen předstírali. Hypnotizér, který neměl nejmenší tušení o skladbě obou skupin dobrovolníků, hypnotizoval obě skupiny stejně.

Seance byla náhle přerušena simulovaným výpadkem proudu. Když hypnotizér odešel zjistit, co se děje, ukázal se mezi oběma skupinami dobrovolníků nápadný rozdíl: Zatímco „podvodníci“ rychle otevírali oči, vstávali a snažili se zjistit příčiny náhlého odchodu hypnotizéra, dobře hypnotizovatelní dobrovolníci procitali jen pomalu a s očividnými potížemi.

Lidé předstírající hypnotický stav se prozradí i na detektoru lži. Pokud odpovídá na otázky člověk ve skutečné hypnóze, reaguje jeho organismus, jako když mluví pravdu. Pokud na tytéž otázky odpovídá podvodník předstírající hypnózu, detektor lži signalizuje nepravdivé výpovědi. 

Zhypnotizovaná bolest

Velkou pozornost odborníci věnují účinkům hypnózy na vnímání bolesti. V mozku nemáme nic, co bychom mohli označit jako centrum bolesti, a proto ani neexistuje žádný „vypínač bolesti“ umístěný na jednom konkrétním místě v mozku. Bolest se generuje jako krajně nepříjemný pocit v důsledku toho, že hned několik různých oblastí mozku reaguje na signály přicházející z podrážděných nervů v postižené části těla. Pokud se daří hypnózou pocit bolesti utlumit, pak je na mozku jasně patrná změna v aktivitě všech center, jež se na vzniku bolesti podílejí.

Účinek hypnózy na bolest přitom nelze jednoznačně připsat placebo efektu. Když se lékaři pokoušeli pomoci pacientům od bolestí hypnózou, ačkoli byli vůči ní odolní, nebyl výsledný efekt o nic silnější než účinek tablety cukru, kterou dobrovolníci považovali za analgetikum. U jedinců se silnými sklony k upadnutí do hypnózy však bylo tlumení bolesti hypnózou třikrát silnější než placebo efekt. Experimenty ukázaly, že velmi výraznou schopnost utlumit vnímání bolesti hypnózou vykazuje asi 15 % populace a asi stejnému podílu lidí hypnóza na bolest vůbec nezabírá.

Ve službách zákona

Za velmi kontroverzní považují mnozí psychologové použití hypnózy k vybavení pozapomenutých vzpomínek. Přitom právě toto uplatnění hypnózy slibuje velmi cenná svědectví: Například k dopadení pachatelů bombových atentátů na kostely na jihu USA přispěla svědkyně, která si v hypnóze vybavila detail poznávací značky auta, v němž atentátníci prchali z místa činu. 

Podobně i svědek únosu mladé dívky si původně vzpomněl jen na to, že únosci přijeli v červené dodávce. V hypnóze si ale muž vybavil krajinu, kterou měla dodávka namalovanou na boku a navíc i několik nálepek na předním skle auta. Policie nechala popis vozu odvysílat rozhlasovými stanicemi a na jeho základě dodávku poznala obsluha jedné benzínové pumpy, která neprodleně zavolala policii. Následný zátah na dálnici pak vedl k dopadení únosců a osvobození děvčete, které bylo stále ještě zavřené v dodávce.   

V zajetí představ

Na druhé straně však existují i případy, kdy si člověk v hypnóze zafixoval vlastní představy jako vzpomínky na reálné události. Pro vytvoření takových falešných vzpomínek vznikají při hypnóze velmi příhodné podmínky. Při vyšetřování zločinů pak mohou mít falešná svědectví vzniklá v hypnóze fatální následky. V několika případech byli na základě takto vzniklých falešných vzpomínek obviněni naprosto nevinní lidé z velmi závažných kriminálních činů.

Známý je případ dívky, která pod vlivem falešných vzpomínek obvinila své rodiče z dlouhodobého pohlavního zneužívání a z podomácku prováděných interrupcí. Se svou výpovědí obstála i na detektoru lži. Lékařské vyšetření však odhalilo, že děvče nikdy neprodělalo potrat, a dokonce nikdy nemělo pohlavní styk. 

Lidská paměť není videokamera, která by nepřetržitě snímala veškeré dění kolem nás. A hypnóza není prostředek, jak si tyto kompletní záznamy událostí kdykoli přehrát. Lidské vzpomínky jsou neúplné a objektivně v nich existují díry po událostech, které člověk jednou provždy zapomněl. Řada informací však v paměti uložená je, jen není možné se k nim v dané chvíli dostat. Tady může hypnóza pomoci. Hrozí ale, že si hypnotizovaný vytvoří představu, která neodpovídá realitě, a tou pak díru v paměti zalepí.

Vzpomínky bez námahy

Za běžných okolností člověk rozezná vzpomínky vybavené z paměti od informací vzniklých v představách podle toho, jak snadno se mu vybavují. Reálné vzpomínky nám z paměti většinou vyplouvají, aniž bychom museli vynaložit zvýšené úsilí. V hypnóze si ale neuvědomujeme snahu, kterou vynakládáme. Tak jako v hypnóze nevnímáme, že jsme pohnuli rukou, protože si představujeme, jak v ní držíme těžké závaží, neuvědomíme si ani to, že jsme si danou situaci vymysleli. Stejně jako máme pocit, že se nám ruka pohnula úplně sama od sebe, podléháme iluzi, že nám nově vytvořené představy samy od sebe naskočily do hlavy a považujeme je za vzpomínky na reálné události. 

TIP: Drsné pokusy na lidech: Psychologické experimenty s šokujícími výsledky

Lidé v hypnóze například mnohdy velmi podrobně líčí události, kterých měli být svědky v prvních měsících po svém narození. Přitom lidský mozek není schopen v tomto období života ukládat informace do dlouhodobé paměti. Všechny tyto vzpomínky jsou proto falešné a vznikly uložením představ do paměti při hypnóze.