Mužská plodnost v ohrožení: Co stojí za snižující se kvalitou spermií?

V západním světě se muži potýkají s poklesem plodnosti. Kvalita jejich spermatu se zhoršuje: Klesá koncentrace spermií, sestupný trend má i celkový počet spermií v ejakulátu. Údajů o kvalitě spermií mužů ve třetím světě je k dispozici jen málo. Nedávno ale vzbudilo velkou pozornost zjištění, že se sperma zhoršuje i mužům v Číně. Studie ze Španělska a Číny ukázaly, že za patnáct let tam podíl mužů s normálním počtem spermií v ejakulátu poklesl o desetinu. Mnozí odborníci označují současný stav za nástup celkové krize v plodnosti.

Nebezpečí znečištění

Příčiny tohoto žalostného stavu nejsou úplně jasné. Zcela jistě je ve hře celý komplex negativních vlivů, jejichž kombinace se mohou lišit nejen mezi zeměmi, ale dokonce i mezi jednotlivými muži. Americká epidemioložka Shanna Swanová nedávno ve své knize Odpočet (Countdown) upozornila na rizika spojená s velkou skupinou látek znečišťujících životní prostředí. Odborně jsou tyto polutanty označovány jako endokrinní disruptory.

Veřejnost o nich mnoho neví, a pokud ano, pak si je často ztotožňuje s látkami, které může lidský organismus snadno zaměnit se svými vlastními hormony. Ve skutečnosti dokážou endokrinní disruptory mnohem více. Některé například blokují syntézu hormonů v organismu, jiné třeba brzdí jejich přirozený rozklad. Endokrinní disruptory tak narušují hormonální rovnováhu člověka a mohou to dělat rozmanitým způsobem.

Mezi endokrinními disruptory najdeme látky velmi různorodé povahy. Dnes se jejich počet odhaduje na dva a půl tisíce. Mohou být součástí všudypřítomných plastů. Najdeme je ale i v produktech farmaceutického průmyslu. Hormonální rovnováhu nabourávají dokonce i ionty některých kovů, jako jsou kadmium, zinek nebo arzen. Často jde o látky nesmírně potentní, jejichž účinky jsou silné i ve velmi nízkých koncentracích.

Nepřítel neznámý

Můžeme si být jistí, že všechny endokrinní disruptory neznáme. Často jde o látky, které lidstvo dlouhodobě používá ve velkém a o jejich endokrinně disrupční povaze nemělo dlouho nejmenší tušení. Vědci je postupně identifikují a zjišťují jejich dopady na lidské zdraví. Zdaleka nepůsobí neblaze jen na plodnost. Zvyšují i sklony k obezitě nebo k některým zhoubným nádorům.

Každý z nás žije v koktejlu endokrinních disruptorů; jeho skladba se odvíjí od toho, kde člověk žije, co a z čeho jí a pije, do čeho se obléká, kde a jak tráví volný čas, kde pracuje a jak se tam dopravuje. Neznáme všechny látky s endokrinně disrupčními vlastnostmi a nevíme, co všechno odhalené disruptory v lidském organismu poškozují. Ale i kdybychom to všechno do detailu znali, nejsme schopni z toho vyvodit, jaké dopady bude mít na lidské zdraví směs endokrinních disruptorů, jíž je vystaven konkrétní člověk.

Jednou z prvních vlaštovek na tomto poli je studie britsko-dánského výzkumného týmu vedeného Hanne Frederiksenovou z univerzity v Kodani, kterou zveřejnil vědecký časopis Environment International a která se snaží odhalit rizika koktejlů endokrinních disruptorů na kvalitu spermatu mužů.

Stonásobně překročená hranice

Frederiksenová a její spolupracovníci použili data získaná většinou z databází Evropské agentury pro bezpečnost potravin. Z těch odhadli, jak moc jsou lidé vystaveni devětadvaceti chemickým látkám s endokrinně disrupčními účinky. Soustředili se na ty, o nichž je známo, že mohou negativně ovlivnit kvalitu lidských spermií už tím, že poškodí pohlavní žlázy chlapců v době, kdy ještě prodělávají vývoj v těle svých matek. Některé z těchto chemikálií jsou s to obsadit vazebná místa, na která se vážou hormony, aby mohly v organismu spustit procesy vedoucí k tvorbě spermií. Jiné látky narušují tvorbu prostaglandinů, které se významně podílejí na rozvoji mozkových center regulujících činnost varlat a produkci spermií. Další endokrinní disruptory narušují syntézu hormonu testosteronu, jenž se v lidském organismu mění na dihydrotestosteron a v této formě pak zasahuje do široké škály procesů spojených s mužskou plodností. 

Mezi vybranými látkami figurovaly bisfenoly typů A, S a F, jež jsou velmi často součástí nejrůznějších plastů používaných například jako obaly na potraviny a nápoje. Kromě nich brala Frederiksenová v úvahu i ftaláty, které jsou rovněž komponentou nejrůznějších plastů. Další látky, jež se ocitly ve středu zájmu studie, patří k polychlorovaným dioxinům vznikajícím spalováním organických látek a také při některých výrobních procesech, jako je například bělení papíru a textilií. Vědce zajímal také butylparaben používaný jako konzervační činidlo do nejrůznější kosmetiky. Pozornost věnovali i paracetamolu, běžně užívanému k tlumení zánětů a bolestí. Paracetamol se totiž běžně předepisuje jako neškodný lék i nastávajícím maminkám.

Z vědecké literatury načerpali vědci údaje o povolené úrovni expozice vytipovaným látkám. Získali tak představu o potenciálních dopadech každé jednotlivé škodlivé chemikálie. V moči stovky dánských mužů ve věku od osmnácti do třiceti let změřili množství devíti chemických látek a jejich metabolitů a z těch odvodili, jakým koncentracím látek jsou tito muži vystaveni a kolik endokrinních disruptorů denně přijmou do svého organismu. Nakonec pomocí standardních epidemiologických metod získali pro každého muže hodnoty celkové míry rizika. 

Ukázalo se, že všichni muži jsou vystaveni nebezpečným kombinacím chemikálií. Ten, který žil v nejhorším koktejlu endokrinních disruptorů, překračoval povolenou míru rizika stokrát. Nejčastěji žili muži v prostředí, kde byla přípustná míra rizika překročena sedmnáctkrát. „Naše studie odhalila alarmující překročení přijatelné míry rizika z kombinované expozice endokrinním disruptorům,“ konstatovali Frederiksenová a spol.

Zákeřný bisfenol

Na základě epidemiologických kalkulací vědci určili, které chemikálie mají nejvyšší potenciál k poškození spermií mužů. Bezkonkurenčně vedl bisfenol A, což bylo překvapení, protože cejch největšího škůdce spermií nesou ftaláty. Bisfenolu A se ročně vyrobí osm milionů tun a i z objemu jeho produkce je zřejmé, že má široké uplatnění. Najdeme ho v řadě plastů, kde se používá jako tvrdidlo zvyšující pevnost. Vyskytuje se ale také v plastech, do nichž ho výrobci cíleně nepřidávají, což je například polyethylentereftalát známější pod populární zkratkou PET. S polyethylentereftalátem se nejspíš potkáme v láhvích balené pitné vody. Příměs bisfenolu A v PET je důsledkem nedokonalého třídění plastů při recyklaci, kdy se mezi odpad z PET dostane odpad z plastů s příměsí bisfenolu A.

Jako další látky nebezpečné spermiím mužů vyšly z britsko-dánské studie polychlorované dioxiny následované bisfenoly S a F. Tyto bisfenoly se používají jako náhražky bisfenolu A. Jejich relativně menší škodlivost ve studii Frederiksenové a spol. lze ale přičíst na vrub tomu, že se o nich zatím zdaleka neví tolik co o bisfenolu A. Experimenty na vajíčkách savčích samic, např. myší nebo prasnic, prokázaly, že bisfenol S je ve skutečnosti nejméně tak škodlivý jako bisfenol A. Výrobci plastů ho používají jako jakéhosi „bílého koně“, který ještě nestačil získat neblahou pověst razantního endokrinního disruptoru. 

Významný negativní vliv na spermie má i paracetamol, o němž je známo, že způsobuje pokles kvality spermií u laboratorních zvířat a zvyšuje riziko, že se matkám užívajícím tento lék během těhotenství narodí synové s varlaty nesestouplými do šourku. Tento vývojový defekt označovaný jako kryptorchismus je spojován s narušenou plodností a zvýšeným rizikem rakoviny varlat. V roce 2021 vyzvalo devadesát vědců na základě hromadících se důkazů o rizicích spojených s užíváním paracetamolu v těhotenství, „aby těhotné ženy byly na začátku těhotenství upozorněny, že se mají vyhnout užívání paracetamolu, pokud ho nenaordinuje lékař“. Nastávajícím maminkám vědci důrazně doporučují, aby každé užívání paracetamolu konzultovali s lékařem nebo lékárníkem.

Těžká cesta k nápravě

Ve světle podobných studií, jakou publikoval tým Hanne Frederiksenové, se logicky nabízí otázka, co můžeme udělat pro nápravu tohoto alarmujícího stavu. V první řadě musíme důkladně prověřovat nové chemikálie přicházející na trh, a to nejen z hlediska toxikologického, ale také z hlediska jejich možných endokrinně disrupčních účinků. K látkám, které už používáme, bychom měli přistupovat s krajní obezřetností a nebrat na lehkou váhu hromadící se důkazy o jejich endokrinně disrupčních efektech. Odstrašujícím příkladem je třeba právě bisfenol A. Drastické zpřísnění normy na jeho výskyt jasně dokazuje, jak hrubě byla tato látka po dlouhá desetiletí podceňována. V případech, kdy se rozhodneme pro náhradu škodlivých látek, bychom si měli být jisti, že náhražka je skutečně lepší volbou. Varovným příkladem je nahrazování bisfenolu A bisfenolem S nebo bisfenolem F.

Před endokrinními disruptory dnes není úniku. Jsou doslova všude. Měli bychom ale pečlivě zvažovat, zda se jim nevystavujeme úplně zbytečně třeba tím, že bereme při sebemenších zdravotních potížích léky, jako je paracetamol. Žijeme sice v „době plastové“, ale některým zbytečným kontaktům s plasty obsahujícími endokrinní disruptory se můžeme vyhnout. Plasty uvolňují endokrinní disruptory zvýšenou měrou při zahřátí. Není proto dobře, když ohříváme jídlo v mikrovlnné troubě v plastových obalech, nebo když pijeme horké nápoje z plastových kelímků či papírových kelímků vyložených tenkými plastovými fóliemi.

TIP: Podle italských vědců ohrožuje stále teplejší klima plodnost mužů

Obliba „kávy s sebou“ je v tomto ohledu skutečně alarmující fenomén. Zásadní význam má i nakládání s plastovými odpady, protože plasty se v půdě rozkládají na mikroskopické částice, které se dostávají nejen do spodních i povrchových vod, ale třeba i do organismů rostlin a živočichů. Tzv. mikroplasty a nanoplasty s sebou nesou chemikálie s endokrinně disrupčním účinkem. Člověk pak tyto částice konzumuje s potravou, pije s vodou nebo je vdechuje ze znečištěného ovzduší.