MTB Fairmile: Torpédový člun v Kanálu

Vývoj britských torpédových člunů byl výrazně složitější než kupříkladu v případě Německa, což také ostatně vycházelo z geografických a strategických podmínek. Velká Británie totiž jako oceánská velmoc soustředila pozornost na těžké lodě pro dálkové operace a své pobřežní loďstvo dost zanedbala. Na rozdíl od německého velení, (které vítaloiniciativu soukromé firmy Lürssen), se britská admiralita o rychlé čluny dlouho vůbec nezajímala.

Fairmile se zapisuje do dějin

Teprve v polovině 30. let bylo rozhodnuto pořídit několik člunů od firmy Vosper s výtlakem kolem 40 tun a výzbrojí tvořenou dvojicí 533mm torpédometů, 20mm kanónem Oerlikon a kulomety. Konstrukce byla dřevěná s lomenými bočními žebry, což nabízelo velkou rychlost, až 40 uzlů. Bohužel to však znamenalo nízkou stabilitu na rozbouřeném moři, nehledě k tomu, že rychlostní potenciál této konstrukce závisel na síle motorů. 

A právě to znamenalo problém, protože kvalitní motory k dispozici nebyly. Jen několik člunů dostalo upravené letecké motory Merlin, většina musela vydržet se slabými agregáty Hall-Scott , až později se začaly montovat motory americké firmy Packard. V každém případě Britové používali jako palivo benzín. Tak tomu bylo i u lodí od nejúspěšnějšího britského výrobce člunů, společnosti Fairmile. Ta vznikla v roce 1939 a do dějin se zapsala dvěma zásadními kroky.

První z nich se týkal značného zvětšení člunů, neboť plavidla značky Vosper měřila něco přes 20 m, zatímco firma Fairmile stavěla plavidla dlouhá 33,5 m s výtlakem, který u posledních tříd překročil 100 tun. Druhou zásadní změnou, jež pak během války znamenala obrovský přínos, byla produkce z prefabrikátů. Kostra i obšívka byly z jednoduchých standardizovaných součástek, jaké mohly dodávat i nespecializované firmy, a loděnice zajišťovaly jen finální montáž.

První třídy člunů značky Fairmile, tedy plavidla Type A, B a C, však nebyly torpédové, ale dělové. Jako svou hlavní výzbroj proto měly 2liberní nebo 3liberní kanóny (tedy ráže 40 mm nebo 47 mm) a 7,7mm kulomety. Rozhodně nešlo o špatné lodě, ovšem již po prvních střetnutích se ukázalo, že na německé Schnellbooty nestačí. V roce 1942 ale přišel průlom v podobě člunu Type D.

Univerzální pobřežní člun

Plavidlo Fairmile Type D bylo v podstatě odpovědí na požadavek Royal Navy, jež požadovalo člun schopný vyrovnat se německým plavidlům jak výzbrojí, tak rychlostí. To zdánlivě znamenalo nesplnitelný úkol, neboť původně rychlejší britské čluny kvůli zvětšování výzbroje svou dříve výtečnou rychlost ztrácely, avšak inženýři společnosti Fairmile přišli s řešením.

Zkonstruovali pro Type D zcela nový trup, jenž měl v zadní části tvar širokého plochého V, zatímco v přední části měl hladké boky. Přechod mezi oběma částmi trupu tvořila ostrá hrana, což byl skutečně geniálně jednoduchý způsob ochrany před vodní tříští.

Nový člun spojoval stabilitu a rychlost, čemuž ještě napomáhal pohon čtyřmi americkými motory Packard 4M-2500, z nichž každý se mohl chlubit výkonem až 1 250 kW. Díky výrobě z prefabrikátů bylo možno čluny produkovat snadno, rychle a levně, takže vzniklo bezmála 230 kusů. Toto vysoké číslo ještě podtrhuje fakt, že firma Fairmile kromě toho zhotovila také přes 700 člunů Type A, B a C, jež fungovaly jako dělové, protiponorkové, záchranné nebo jako provizorní minolovky.

Fairmile Type D MTB

Posádka: do 30 mužů

Plný výtlak: 95 tun

Délka: 33,53 m

Šířka: 6,4 m

Ponor: 1,58 m

Celkový výkon motorů: 3 730 kW (5 000 koní)

Max. rychlost: 29 uzlů

Operační dosah: 1 600 km

Torpédová výzbroj: čtyři 457mm trubice, čtyři torpéda Hlavňové zbraně: 6liberní děla, 20mm kanóny, 12,7mm a 7,7mm kulomety

Samotný Type D se však také ukázal jako velice univerzální a flexibilní konstrukce. Zpočátku se stavěly tři základní verze, a to dělový člun (MGB, Motor Gun Boat), torpédový člun (MTB, Motor Torpedo Boat) a člun pro záchranu sestřelených letců (ASRL, Air-Sea Rescue Launch). Jako dělový člun měl typicky jedno dvouliberní dělo, 20mm dvojkanón Oerlikon, dva 12,7mm kulomety a čtyři 7,7mm kulomety.

V roli torpédového člunu měl na bocích čtyři 457mm torpédomety. Později se však výzbroj ještě rozšiřovala, přibyly 40mm kanóny Bofors a šestiliberní (57mm) děla; některé čluny obdržely dokonce děla ráže 114 mm.

Vrcholem vývoje byla konfigurace MGB/MTB, v níž se spojil arzenál dělového a torpédového člunu: čtyři torpédomety, dvě šestiliberní děla a po čtyřech 12,7mm a 7,7mm kulometech; cenou za to byl samozřejmě pokles rychlosti. Type D se ukázal jako asi nejlepší britský člun druhé světové války a je stále velmi populární mezi modeláři, do dneška se však bohužel nezachoval ani jediný kompletní kus.