Montgomeryho příliš smělý plán: Operace Market Garden (1)

Polní maršál Bernard Montgomery velel koncem léta 1944 britské 21. skupině armád. V té době se jednalo o nejrespektovanějšího velitele Jeho Veličenstva s velkými zkušenostmi z předchozích bojů v severní Africe, Sicílii, Itálii i Normandii. Spojenci již počátkem září 1944 ovládali většinu Francie, ale jejich velení mělo rozdílné představy o dalším vedení bojových operací. Montgomery poukazoval na rostoucí zásobovací obtíže a tvrdil, že je třeba se soustředit na vybraný úsek fronty a zde provést rozhodující úder. Cílem mělo být zajištění předmostí na Rýně a následné rychlé proniknutí do oblasti Porúří, což by podle něj vedlo k brzkému zhroucení Německa.

Obsaďte mosty! 

Ambiciózní plán počítal s tím, že v první fázi operace nazvané Market obsadí 82. a 101. americká společně s 1. britskou výsadkovou divizí několik mostů přes řeky Mázu a Rýn, které poté zajistí do příjezdu pozemních jednotek. Nejobtížnější úkol připadl právě Britům pod velením generálmajora Roye Urquharta, jelikož měli být v součinnosti s polskou 1. samostatnou parašutistickou brigádou vysazeni 120 km za frontovou linií u nizozemského Arnhemu. Tam měli překvapivým úderem obsadit velký silniční most přes Dolní Rýn.

Mezitím by začala druhá fáze operace nazvaná Garden, během níž měly jednotky 2. britské armády pod velením generálporučíka Milese Dempseye vyrazit co nejrychleji na sever vstříc výsadkářům. Cestu měl razit XXX. sbor generálporučíka Briana Horrockse. Plán počítal s tím, že britští a polští výsadkáři budou muset držet most u Arnhemu nanejvýš tři dny (optimisté mluvili o 48 hodinách), než k nim pozemní síly dorazí. Pokud by zůstal most neporušený, mohly by pak přes něj spojenecké jednotky projít a následně stočit osu postupu na východ směrem k nepříliš vzdáleným německým hranicím. Plánovači však byli až příliš optimističtí, když se domnívali, že Němci jsou již v koncích a jejich obrana bude slabá. Představa celé operace jako idylického nedělního výletu ale vzala rychle za své. 

Počáteční úspěchy 

V neděli 17. září 1944 spojenecké letectvo zahájilo nálety na německou protileteckou obranu. Tu se podařilo celkem bez obtíží eliminovat, takže se letouny s parašutisty nesetkaly s větším odporem a ztráty jednotek během seskoků byly nízké. Mužstvo tří výsadkových divizí a jeho vybavení musel přepravit úctyhodný počet 1 545 transportních letadel a 478 kluzáků.

Zprvu se zdálo, že operace skutečně proběhne podle plánu. Na jihu muži z americké 101. výsadkové divize přistáli ve městě Eindhoven a jeho okolí, kde obsadili celkem osm neporušených silničních a železničních mostů přes zdejší vodní kanály. Narazili přitom jen na slabý odpor. Výsadkáři z 82. výsadkové divize seskočili severněji u Nijmegenu a zajistili celkem tři neporušené mosty. Jeden z nich křižoval řeku Mázu, další dva vedly přes kanál Máza–Waal. Hlavní dálniční most u Nijmegenu však dobýt nedokázali a parašutisté se posléze dostali do prudkých bojů. Ještě horší situace nastala u Arnhemu. 

Proti elitním esesákům

Zóny seskoků britských výsadkářů z 1. divize byly zhruba osm kilometrů od cíle, protože blíže k mostu se nenacházelo dostatečně velké otevřené prostranství, kde by tisíce parašutistů mohly přistát. Britové navíc věděli, že okolo města jsou rozmístěny silné baterie protiletadlového dělostřelectva.

Spojenecké velení ale netušilo, že velitel německých sil na západě polní maršál Walter Model nařídil pár dní před spuštěním operace Market Garden II. tankovému sboru SS, aby se stáhl z fronty. Formaci velel SS-Obergruppenführer Wilhelm Bittrich a tvořily ji dvě elitní divize SS – 9. tanková „Hohenstaufen“ a 10. tanková „Frundsberg“. Po prožitých dvouměsíčních bojích potřebovali Bittrichovi muži odpočinek a toho se jim mělo dostat víc jak sto kilometrů za frontou. Ke smůle Britů právě v okolí Arnhemu.