Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (4)

Tanky byly za Velké války považovány za mobilnější obdobu artilerie – ne náhodou je otec francouzských obrněných sil Jean Baptiste Eugène Estienne organizoval podle struktury běžné u dělostřelectva. Zatímco pancíř zůstával slabý a jeho tloušťka nepřekračovala 20–30 mm, výzbroj si musela umět poradit i s odolnými opevněními. Tvořila jeden z klíčových parametrů prvních obrněnců, a proto mezi nimi zkusíme nalézt ten s nejvražednějším arzenálem. Nepůjde nám jen o počet a ráži děl, ale také o jejich rozmístění a účelnost lafetace, aby střelci mohli efektivně plnit své úkoly.

Zadruhé: nejsilnější arzenál 

Všechny britské těžké tanky vycházely z modelu Mark I, za jehož vývojem stálo poněkud překvapivě námořnictvo, protože mělo se stavbou obrněných prostředků největší zkušenosti. Experti Royal Navy se na výzbroji britských tanků podepsali hned dvěma způsoby – jednak sáhli po námořních dělech ráže 57 mm, jednak je rozmístili do sponsonů – bočních nástaveb typických pro lodě. Z dnešního pohledu šlo o poněkud kuriózní volbu. Armády velmocí už řadu let používaly obrněné automobily osazené otočnými věžičkami s kulomety či lehkými kanony na střeše (tímto řešením se mohl pochlubit i první sériově vyráběný pancéřovaný vůz Charron-Nakašidze z roku 1905).

Přestože šlo o téměř ideální řešení, jež zbrani propůjčovalo možnost palby do všech směrů i vysoký náměr, námořníci zůstali konzervativní. Kanony ve sponsonech pálily jen v omezených úhlech, trpěly otřesy ve špatně odpružených strojích a střelec měl výhled vždy pouze na jednu stranu. Jako kontroverzní se jeví i produkce dvou zbraňových verzí, a to u všech typů od Mark I po Mark V. „Mužský“ (Male) tank byl osazen dvěma děly a trojicí kulometů, díky čemuž měl umlčovat pevnůstky a bunkry. „Ženská“ verze (Female) nesla výhradně kulometnou výzbroj ráže 7,7 mm a měla se vypořádat s měkkými cíli. V praxi toto členění přinášelo potíže – jednak zbytečně zatěžovalo výrobní kapacity továren, navíc se kulometné tanky dostávaly do choulostivých situací, kdy jejich výzbroj nedostačovala.

Chrtí kulomety

Vrchol vývoje středních tanků královské armády představoval Medium Mark A Whippet. Na rozdíl od neohrabaných těžkých typů měl po prolomení fronty uhánět do nitra protivníkovy obrany a maximalizovat územní zisky. Pro dosažení vyšší rychlosti (13,5 km/h oproti osmi u těžších modelů) měl menší rozměry a váhu. Odlehčení doznala i výzbroj tvořená čtyřmi lehkými kulomety, jejichž palebné pole nicméně pokrývalo všechny směry. Vzhledem k pouhým třem členům osádky nebyla obsluha všech automatů zároveň možná, i tak se do ní musel zapojovat též velitel stroje.

Celkově se arzenál whippetu jevil jako spíše nedostatečný – pokud by v hloubi nepřátelského území narazil na tužší odpor, neměl na něj čím odpovědět. Vzhledem k tomu, že whippety na frontu přišly v posledních válečných měsících, už však protivník jejich odolnost příliš neprověřil. To těžký francouzský saint-chamond se chlubil výzbrojí, za kterou by se nemusel stydět ani leckterý tank druhé světové války – 75mm kanonem doplněným o čtveřici kulometů ráže 8 mm.

Nepraktické umístění

Dokázal si tedy poradit s opevněními i pěchotou, jenže nepromyšlená lafetace děla v přídi působila značné potíže. Chtěl-li střelec pálit z hlavní zbraně, musel řidič otáčet celým tankem, což u podmotorovaného kolosu s devítičlennou osádkou představovalo značnou psychickou i fyzickou zátěž – nemluvě o zdlouhavém míření.

Závěrečná část: Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (5) (vychází v pátek 10. dubna)

Zmíněný Schneider CA1, který se na frontu dostal jako první z francouzských obrněnců, disponoval kanonem téhož kalibru a dvojicí kulometů. Na střední tank o hmotnosti 14,5 t šlo o slušnou výzbroj, jenže opět nešťastně umístěnou. Dělo se nacházelo ve střílně v pravém předním rohu korby, takže míření obnášelo podobné trable jako u těžšího bratra. Levou stranu navíc bránil výhradně kulomet, což ji činilo zranitelnou vůči dělostřelbě. Tyto nedostatky se naplno projevily při prvním uspěchaném nasazení schneiderů v dubnu 1917. Do útoku u Chemin des Dames vyrazilo 132 strojů, které se ploužily rozbahněným bojištěm. Pro vilémovské kanonýry představovaly ideální cíle a 57 z nich se proměnilo v planoucí pochodně.