Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (3)

Velká válka přinesla premiéru nové zbraně, která se v dalších dekádách masově rozšířila. Šlo o tanky, jež zasáhly do bojů s různou mírou úspěšnosti. Který ze zavedených typů se v ohni bitev osvědčil nejlépe?

03.04.2020 - Miroslav Mašek



Zkušenost z předchozích nasazení britských tanků pozitivně projevily při prvním masovém úderu obrněnců u Cambrai v listopadu 1917. Britové se konečně rozhodli poslat do boje kompletní Tankový sbor o síle 476 strojů a nechat je ukázat svůj plný potenciál. Měly se pohybovat po trojicích, kdy první obrněnec palbou napadl obránce zákopů, zatímco zbývající dvojice kryla vlastní pěchotu. Jeden ze tří tanků měl na trupu připevněné hatě, které dovezl až k zákopu a svrhl je do něj. Vytvořil tak můstek, po němž stroje i pěchota příkop překonaly a mohly pokračovat do hloubky obrany.

Postupný vývoj 

Stovky těžkých tanků u Cambrai Němce překvapily a přeživší donutily ustoupit. Do večera Britové postoupili o devět kilometrů, za což zaplatili ztrátou 4 000 vojáků a 49 strojů vyřazených zejména dělostřelbou. Německé ztráty dosáhly dvojnásobku a úspěch masového nasazení tanků znamenal přelom v myšlení britské generality, neboť přesvědčil i nejzarytější odpůrce nové zbraně. A to i přesto, že nakonec ofenzivu u Cambrai zastavila houževnatá obrana a Londýn odepsal téměř 180 obrněnců. Tanky Mark IV se poté objevovaly ve vysokých počtech na frontě až do konce války a zapojily se do všech větších útočných operací roku 1918. Sice stále trpěly nespolehlivostí, byly pomalé a neohrabané, nicméně pěchota si je oblíbila a mnozí vojáci vděčili jejich přítomnosti na bojišti za svůj život.

Posunout těžkou tankovou zbraň Jeho Veličenstva na novou úroveň měla další modernizace, z níž vzešel typ Mark V. Motor Ricardo disponoval výkonem až 110 kW, kvalitnější převodovka Wilson usnadnila ovládání. Oproti starším verzím zvládal řízení kolosu jediný muž (namísto tří), jenž se mohl těšit z větší pohyblivosti tanku. Ačkoliv pancíř zesílený až na 16 mm zvedl hmotnost oproti „čtyřce“ z 28 na 29,5 t, rychlost se lehce navýšila. Zbytek osmičlenné osádky se konečně dočkal funkční ventilace i chlazení motoru, takže interiér už nepřipomínal pec. I za teplého počasí, delší jízdy či intenzivní palby se v „pětce“ dalo lépe dýchat a bojovat.

Konec zákopové války

Do konce války sjelo z linek asi 400 strojů Mark V. Poprvé si zabojovaly začátkem července 1918 u Hamelu a úspěšně podpořily australskou pěchotu. K jejich nejmasovějším vystoupením se následujícího měsíce zařadila bitva u Amiensu, do níž vburácelo 288 tanků, a ve spolupráci s dalšími typy obrněnců pronikly nepřátelskými liniemi. Mnozí odborníci tuto bitvu považují za symbol konce zákopové války a předzvěst manévrového tankového boje, který proslavil Wehrmacht o dvě desetiletí později. Přes nárůst kvality i bojové hodnoty však nelze Mark V považovat za typ, který by nejvýrazněji ovlivnil válečné dění – na to se objevil pozdě a v malých počtech.

Druhou nejsilnější tankovou velmocí se stala Francie, jež těžila z rozvinutého automobilového průmyslu, strojírenství i zbrojní výroby. Armáda země galského kohouta postupně zavedla trojici typů, z nichž se mezi ty těžké zařadil Saint-Chamond o hmotnosti 22 t. Monstrum s osmičlennou osádkou se začalo rodit v únoru 1916 u společnosti FAMH.

Nejednotní Francouzi 

Základem se stal podvozek traktoru Holt, což vývoj zrychlilo i zlevnilo. Trup tvořila jednoduchá krabice, respektive ocelové úhelníky s přinýtovaným pancířem o síle 8–15 mm. Celkově nešlo o příliš vydařený typ a značné rozměry z něj činily snadný cíl vilémovských kanonýrů. Generalita přesto už zjara 1916 objednala čtyři stovky kusů. Saint-chamondy se poprvé objevily na frontě v dubnu 1917 za druhé bitvy na Aisně.

Pokračování: Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (4)

Přes neohrabanost a poruchovost dokázaly pěchotu podpořit, ale spíše než jejich vlastní kvalita k tomu přispívalo promyšlené nasazení. Kolosy bojovaly ve skupinách po tuctu strojů, jež podporovaly menší a hbitější tanky Schneider CA1. Se zkompletovanými 400 kusy sice patřily k početnějším obrněncům, přesto si titul nejužitečnějšího tanku nezaslouží. O německých těžkých strojích A7V, jejichž vliv na výsledek války byl vzhledem ke dvaceti vyrobeným kusům nulový, se v této části článku nemá smysl zmiňovat. Zdaleka nejužitečnějším tankem konfliktu s nejvýraznějším vlivem na jeho výsledek se tak stal britský Mark IV. 


Další články v sekci