Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (2)

Při hledání nejlepšího tanku se nejdříve zaměříme na to, který z nich si připsal největší válečné zásluhy a nejvýraznější měrou ovlivnil výsledek konfliktu. Takový titul si může nárokovat výhradně typ, jenž by přispěl k ukončení patové situace na západní frontě prostřednictvím průlomů opevněných linií. Proto se budeme věnovat jen těžkým obrněncům, které pro takový úkol měly předpoklady.

Předchozí část: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (1)

Zaprvé: nejužitečnější 

Dalším klíčovým kritériem se zde stává počet vyrobených kusů a způsob nasazení. Prvoválečné tanky trpěly vysokou poruchovostí, která v extrémních případech dosahovala až 90 % (z deseti nasazených strojů dokončil akci jediný, aniž by některý z vyřazených kusů zasáhl nepřítel). Kupříkladu v září 1916 při prvním tankovém útoku v dějinách mezi obcemi Flers a Courcelette hodlali Britové nasadit 49 vozidel, avšak do výchozích pozic jich zvládlo dorachotit jen 32. Po zahájení ofenzivy pět strojů zapadlo do jam a kráterů, devět zastavily závady a dalších devět ztratilo kontakt s pěchotou. Proti německým pozicím tedy nakonec bojovalo pouhých devět funkčních obrněnců.

Z tohoto příkladu vyplývá, že pokud se pěchota neměla ocitnout u zákopů protivníka osamocena, velké počty strojů se stávaly nutností. Britové měli oproti ostatním velmocem časový i technologický náskok, a tak není divu, že právě jejich tankové oddíly se staly nejsilnějšími. Prvního sériově vyráběného typu Mark I vzniklo 75 kusů v dělostřelecké verzi Male a stejný počet v kulometném provedení Female. Stále se tedy jednalo spíše o ověřovací série, neboť vzhledem k nespolehlivosti strojů i nezkušenosti osádek takové počty nemohly mít na bojišti rozhodující vliv. 

Přichází čtyřka

Britští velitelé si tohoto faktu byli vědomi a po prvotních zkušenostech nařídili postavit tisícovku modernizovaných obrněnců. Po cvičných typech Mark II a III spatřila světlo světa plnohodnotná verze těžkého tanku Mark IV, jež zohledňovala nedostatky zjištěné při nasazení „jedniček“. Zmizela dvojice zapřažených loukoťových kol, která se v terénu ukázala jako přítěž, širší pásy zdokonaleného tvaru zlepšily průchodnost.

Pancéřování se z původní hodnoty maximálně 10 mm o dva milimetry zesílilo. Obra měl opět posouvat krajinou benzinový šestiválec Daimler, ale s výkonem zvýšeným ze 77 na 93 kW. Střílny se zmenšily, aby do interiéru nepronikaly střepiny, a ve snaze o vyšší bezpečnost osádky se palivová nádrž posunula blíž k zádi stroje. Vzhledem k celkové podobnosti s Markem I nebylo třeba zásadním způsobem měnit výcvik tankistů.

Ve velkém množství 

Produkce se rozeběhla v březnu 1917 a poprvé ji bylo možné označit za skutečně sériovou – světlo světa spatřilo více než 1 200 „čtyřek“ (420 kanonových, 595 kulometných a 202 neozbrojených pro transportní úkoly), což na svou dobu znamenalo ohromující počet. Když první exempláře dorazily k jednotkám, okamžitě se začalo s plánováním ofenzivy. Došlo k ní v první polovině června, kdy Britové nasadili přes 70 obrněnců u městečka Mesen.

Pokračování: Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války? (3)

Terén rozrytý dělostřelbou však stroje výrazně zpomalil a ty navíc bojovaly v malých skupinkách, takže k dohodovému vítězství v bitvě přispěly jen omezenou měrou. Objevily se rovněž u Yper, jenže opět nevhodně rozdrobené po bojišti. Velitelé viděli, že používaná taktika snižuje účinnost obrněnců a zbytečně navyšuje ztráty, a začali prosazovat nasazení ve větších skupinách. Díky tomu by se sčítala palebná síla tanků, jež by se vzájemně podporovaly.