Za „život“ v klasickém pojetí považujeme komplexní útvary vykazující známky chování nezávislého na vnějších podmínkách, které se skládají z uhlíkových řetězců a jejichž metabolismus využívá vodu jako rozpouštědlo. Organismy, které označíme za živé, se vyznačují schopností reprodukce, přizpůsobení se okolnímu prostředí, růstu či využívání externích zdrojů energie. Nikde však není řečeno, že podobné definici nevyhoví i jiné formy života, založené na odlišných biochemických pochodech.
TIP: Nová studie: Inteligentní život ve vesmíru existoval dříve, než vznikl ten náš
Často se spekuluje například o náhradě uhlíku křemíkem. Proti této alternativně ovšem hovoří dva hlavní argumenty: Jednak jsou křemíkové sloučeniny – silany – za běžných podmínek nestabilní a prudce reagují s vodou. Za jiných podmínek s jinými rozpouštědly by však mohly být stabilnější. Křemík je ovšem v zemské kůře mnohem víc zastoupen než uhlík (v poměru atomů asi 925 : 1), a navzdory tomu se na naší planetě křemíkový život nevyvinul.
V úvahu připadají i jiné kombinace chemických konstituentů a rozpouštědel, nicméně i když jsou uvedené úvahy seriózní, není vůbec jasné, jak by takový život mohl vypadat.
