Mocná Naqi'a: Tajemný původ a vláda asyrské královny
Původ Naqi'a, která panovala v Asýrii jako královna matka, je stejně tajemný jako její vláda. Až historie jí přinesla slávu, kterou si svým životem vysloužila.
Její přijaté akkadské jméno Zakita, které v překladu znamená čistá, svědčí o tom, že pravděpodobně nebyla Asyřankou. Podle některých teorií byla židovkou a jednou z žen, které byly do Ninive králi Sinacheribovi poslány judským králem Ezechjášem v roce 701 př. n. l. Přestože o ní máme pouze útržkovité informace, je Naqi'a dodnes považována za slavnější ze dvou předpokládaných manželek tohoto asyrského krále. Ta první se pyšnila titulem královny, zatímco Naqi'a zůstávala tak trochu v pozadí.
Narodila se pravděpodobně v Babylónu. Její rodina pocházela z města Harran v Mezopotámii. Navzdory novým archeologickým objevům a dalším zkoumáním za pomoci moderní technologie její život zůstává opředen množstvím legend. Někdy se o ní mluví i jako o aramejské princezně nebo královně Semiramis – s ní Naqi'a v ústně předávaných pověstech často splývá.
Královna cizinka
Mladá žena v bohatě zdobených šatech z nepoddajné těžké látky se prochází chodbami paláce. Z dálky k ní doléhá hluk města – křik lidí na ulici, šumění vody v kanálech a zpěv ptáků ve voňavých zahradách, kam nemá přístup nikdo kromě žen z harému. Zakita přistoupí k oknu a zadívá se tam, kde se za korunami zelených stromů blyští hladina řeky… a ještě dál – za vzdálenými vrcholky hor tuší svůj domov. Cesta zpátky jí byla zapovězena ve chvíli, kdy se za ní zaklapla těžká dřevěná vrata. Pokud chce opustit harémové zdi, musí se stát královnou. Naqi'a zavře oči a náhle před sebou spatří celou svou budoucnost: nekonečný vyčerpávající boj o moc a bohatství vykoupené pádem na morální dno. V drsném světě, kde vládli muži, však byla odhodlaná uspět i za cenu ztráty sebe sama.
Naqi'a žila v Asýrii mezi roky 730 a 668 př. n. l. a ze společnice v harému nakonec opravdu povýšila na vladařovu manželku. Provdala se za korunního prince Sinacheriba. Jak rostla jeho moc, zvyšoval se i její společenský status. Z cizinky závislé na králově vůli pomalu šplhala po hierarchickém žebříčku vzhůru, až na samý vrchol, odkud mohla ovlivňovat společenské dění. V roce 713 př. n. l. vládci porodila syna Asarhaddona. Konečně se zbavila titulu pouhé královské choti. Stala se matkou prince!
Občanská válka – cesta na vrchol
Poté, co byl králův první syn zavražděn, vládce čekal celých jedenáct let, než jmenoval svého nového nástupce. K velké radosti Naqi'i se jím stal právě její syn, nejmladší z vládcových dětí Asarhaddon čili Aššur-achché-iddina. Jméno v akadštině znamená „Bůh Aššur daroval bratra“. Za vládcovým rozhodnutím s největší pravděpodobností stála sama schopná diplomatka Naqi'a, která svého manžela přesvědčila, že právě jejich syn je vhodnou volbou. Že je skutečným králem Asýrie!
To samozřejmě neschvalovala ani Sinacheribova první žena, ani její děti. Na královském dvoře se neustále bojovalo o moc. Intriky a vraždy byly na denním pořádku. Následník rozsáhlé a bohaté říše byl tedy nucen utéct a schovávat se až do doby, než usedne na trůn. Aby unikl nenávisti svých bratrů, skrýval se mladý Asarhaddon až za řekou Eufrat, pravděpodobně v dnešním jihovýchodním Turecku.
V roce 681 před naším letopočtem byl král Sinacherib na cestě z Jeruzaléma do Asýrie zavražděn. Vinu na jeho smrti pravděpodobně nesli jeho dva synové, kteří se nehodlali smířit s tím, že je otec přeskočil v následnickém pořadí. Podle oficiální verze mu však nemohli odpustit, že vyplenil Babylon a odnesl odtud sochu boha Marduka. O jejich skutečných motivech se dnes můžeme jen dohadovat, faktem zůstává, že vládcova náhlá smrt pořádně zamíchala kartami, které sám král rozdal.
Otcova smrt, která otevřela cestu k trůnu i jeho vrahům, přinutila Asarhaddona okamžitě jednat. Na popud své matky Naqi'i, která už začala spřádat plány na ovládnutí říše, se vrátil do Ninive a vytáhl na sever proti království Urartu, kde se skrývali oba otcovrazi. Šest týdnů trvající občanská válka, kterou Sinacheribovi synové po jeho smrti rozpoutali, přinesla krvavý výsledek: Asarhaddonovi bratři byli popraveni a trestu neunikly ani jejich rodiny.
Konečně královnou
Titul korunního prince a prázdný trůn teď následníkově rodičce přinesly bohatství a výsady, o kterých se jí dříve ani nesnilo. Jako královna-matka nyní disponovala nejen rozsáhlými pozemky a početným služebnictvem, ale i ohromnou mocí, kterou neváhala využít k upevnění svých pozic. Naqi´a se stala hlavní správkyní harému a pro svého syna nechala vybudovat nádherný chrámový komplex v Ninive. Právě tady přečkala divoké období válek a nikdy nekončícího koloběhu rodinných mest.
Právě z období vlády jejího syna, o jehož korunovaci se tolik zasadila, pochází největší množství dokumentů, které nám o tajemné královně prozrazují trochu více. Zdá se, že v politice, administrativě, ale i ve vojenství sehrála poměrně významnou roli.
Královninou úlohou bylo podporovat chrámy a zapojovat se do rituálů, být prostředníkem božského orákula a tlumočit lidu jeho věštby. Její pravomoci zasahovaly celou říši – spadaly pod ni blízké a vzdálené pozemky i úřady. Královnina kancelář, jak bychom aparát nazvali dnes, zaměstnávala stovky lidí. Mezi její podřízené patřily dokonce i vojenské jednotky. Asýrie byla zemí dosti byrokratickou. Aristokracie žila převážně z daní – úředníci bedlivě kontrolovali a zaznamenávali jejich výběr.
Královna v období tří králů
O královskou domácnost se Naqi´a starala jak v době vlády svého manžela Sinacheriba, i syna Asarhaddona, stejně tak vnuka Aššurbanipala. Z oficiálních státních dokumentů, které se dochovaly, se o ní však zmiňují jen dva zápisy. Označují ji jako tu, z jejíhož rozkazu byl postaven palác pro následníka trůnu Asarhaddona. Že by o výstavbě budov rozhodovala žena, byť urozená? To bylo velmi neobvyklé! Je tedy jasné, že se Naqi´a pyšnila mimořádným postavením.
Dalšími zdroji, z nichž se o mocné královně i po více než 2 500 letech dozvídáme, jsou osobní a oficiální dopisy. Její jméno se objevuje také v souvislosti s věštbami týkajícími se občanské války, která předznamenala nástup jejího syna na trůn. Nemalý podíl na růstu jejího vlivu měl právě Asarhaddon, který se tak prostřednictvím královny matky snažil dostat na trůn svého syn Aššurbanipala.
Smlouva Zakita, kterou královna napsala pod svým akkadským jménem, zavazuje Aššurbanipalovy bratry, dvůr a celý národ k nekonečné věrnosti králi. Jedná se o jediný dokument, jehož autorství není připisováno vládci. Z historického hlediska je to unikát svědčící o ohromném vlivu, který Naqi'a na královském dvoře měla. Nikdy nestála stranou!
Vládkyně v Asýrii
V Asýrii (označení pro severní Mezopotámii) mělo slovo královna význam „žena z paláce“ – tedy osoba, která se stará o jeho chod. Termín označující ženskou verzi krále Asyřané nepoužívali, byl totiž vyhrazen pouze bohyním a vládkyním cizích území. Trefnějším titulem by pro Naqi'u a jí podobné bylo spíše označení manželka, případně matka – neboť u těchto rolí se počítalo se spoluvládou.
Dostat se až na samý vrchol, kde by se nemusely obávat o osud svůj i svých dětí, se povedlo jen pár vyvoleným. Těm, které se nebály riskovat a obětovat svému cíli všechno. Asyrské dokumenty se o panovnicích a jejich životě zmiňují jen zřídka. Nejvíce informací o ženách, které se podílely na vládě mocných říší, vychovávaly budoucí panovníky a spřádaly plány na převraty a války, máme z jejich pohřbů a z popisků na předmětech, kterými se za života obklopovaly.
