Mezi nebem a zemí: Služba holubů za první světové války (2)
První světová válka významně zasáhla nejen do životů lidí, ale i zvířat. Vedle koní a psů nasadily zúčastněné státy takřka na všech frontách také statisíce holubů, kteří se osvědčili jednak jako spolehliví kurýři, ale také v průzkumné činnosti
Britská armáda využívala holuby zpočátku spíše neorganizovaně a chaoticky, což se změnilo v roce 1916. Tehdy vznikla Britská holubí služba (British Pigeon Service), která zajišťovala výcvik, zázemí i samotnou komunikaci. Podobně jako Francouzi využili Britové pro stavbu mobilních holubníků především staré autobusy. Široké využití nalezli holubi také u námořnictva, podél pobřeží vznikaly holubníky, k nimž přilétali ptáci z lodí volajících o pomoc či hlásících tajné informace. Odhaduje se, že jen americké námořnictvo touto cestou během první světové války odeslalo přes 10 000 zpráv.
Předchozí část: Mezi nebem a zemí: Služba holubů za první světové války (1)
Ve službách císaře
Německá armáda původně s velkým využitím poštovních holubů nepočítala. Zkušenosti z prusko-francouzské války z let 1870–1871 ukázaly, že hlavní využití tohoto komunikačního kanálu nastává během statických fází boje. Císařská generalita však hodlala vést rychlou manévrovací válku, proto do konfliktu vstupovala pouze se dvěma mobilními holubníky.
Situace se změnila až na přelomu let 1915 a 1916, kdy se koncepce bleskové války definitivně zadrhla. Navíc se jasně ukázalo, že nepřítel dokáže ptačí pošty efektivně využívat. Němci dokonce instruovali odstřelovače, aby se na likvidaci létajících poslíčků zaměřili. Armáda se následně obrátila na soukromé chovatelské spolky (před válkou se v Německu nacházelo 19 000 sportovních chovatelů holubů vlastnících na 750 000 ptáků) s prosbou o dodávku mladých opeřenců určených službě vlasti. Začaly také vznikat pojízdné stanice podle západního vzoru, které byly podřízeny spojovacím jednotkám a jejichž pomocný personál tvořili z velké části předváleční sportovní holubáři. Do konce války německá armáda shromáždila na 200 000 ptáků cvičených k přenosu zpráv.
Němci také přišli s některými poměrně zajímavými technickými řešeními pro ochranu zvířat. Jednalo se například o zvláštní krabici s protiplynovými filtry, která umožňovala transportovat holuby i během plynových útoků. Císařští letci také shazovali ptáky v koších na padáku do obtížně dostupných nebo obležených míst. Poněkud bizarně dnes působí i využití opeřenců pro komunikaci tankových osádek, které je vypouštěly bočními otvory strojů.
Špioni v oblacích
Holubi ale také posloužili pro přenos zpravodajských informací, případně k průzkumné činnosti samotné. V podstatě od začátku války získávaly dohodové mocnosti touto cestou informace od odbojových organizací na okupovaných územích. Situace zašla dokonce tak daleko, že Němci jakékoliv vypouštění poštovních opeřenců trestali smrtí a trestné bylo i nenahlášení jejich spatření. V reakci na tento problém také císařská armáda posílala do vzduchu jestřáby cvičené na lov holubů.
Německý lékárník Julius Neubronner přišel již několik let před válkou s odvážným nápadem využít holuby pro produkci leteckých fotografií. Princip byl jednoduchý, opeřenci se na krk zavěsil fotoaparát s časovačem, následně se vypočetlo předpokládané zpoždění a pták se vypustil tak, aby přeletěl nad požadovaným objektem zájmu. Neubronnerova metoda od počátku narazila na značnou skepsi, když se však agilnímu lékárníkovi podařilo dokázat její funkčnost, projevila armáda zájem. Během první světové války tak Němci několikrát tuto techniku získávání informací využili, velké výsledky však nepřinesla a již brzy ji zatlačilo do pozadí rozšíření letadel.
Holubům odzvonilo?
Díky své spolehlivosti i relativní nenáročnosti přežilo využití opeřenců pro komunikaci první světovou válku a během té druhé jejich počty ještě vzrostly. Například německá armáda disponovala v roce 1939 okolo 50 000 ptáků, Američané jich přiznali 54 000 a Británie dokonce 250 000, které používala až do roku 1957. Ostatně právě druhá polovina 50. let a rozvoj moderních technologií vedly k zatlačení tohoto komunikačního prostředku do pozadí. Velká část armád si však menší holubí oddíly ponechala v záloze pro ceremoniální události či pro případ nouze. Například Francouzi takto dodnes udržují ve službě 200 ptáků, kteří mají v případě vyřazení komunikačních kanálů sloužit jako záloha.
Nečekané využití holubí pošty ale přineslo i 21. století. V roce 2011 oznámila čínská lidová armáda, že se chystá na výcvik 10 000 holubů. O několik let později Indie obvinila Pákistán, že pomocí poštovních holubů provádí špionáž na sporných územích Kašmíru. V roce 2016 pak Jordánsko uvedlo, že holubí pošta slouží jako tajný komunikační kanál militantům z Islámského státu.
