Mexický kult Santa Muerte: Paní stínů, která měří všem stejným metrem

Prakticky neexistuje věc, kterou byste na obřím tržišti v rozlehlé čtvrti Tepito v Mexico City nesehnali. A nemusíte se přitom vůbec ohlížet na zákon – zbraně, drogy nebo nelegální alkohol tu patří k poměrně běžným požadavkům. Většina místních pracuje právě tady a s porušováním zákona si nedělá starosti. Potomci dávných Aztéků, jejichž předkové přežili španělskou conquistu i devastující zemětřesení, mají kromě citu pro byznys i vřelý vztah k náboženství. Stará aztécká božstva chtěli katoličtí Španělé zcela vymýtit již od konce15. století. Náhradou za kruté bohy, lačnící po krvi, se měla indiánům stát všeobjímající křesťanská láska. Relativně nedávno vzniklý kult Santa Muerte neboli svaté Smrti však naznačuje, že se záměr tak docela nezdařil. 

Marnivá světice 

Zdálky připomíná socha vévodící  čtvrti Tepito panenku Marii nebo nevěstu v bílých šatech. Přijdete-li blíže, čeká vás šok – místo výrazu milosti, jak jej známe z obrazů panny Marie v katolických kostelech, uvidíte prázdné oční důlky. Ano, shromáždění věřící se modlí k zosobnění smrtky – kostlivci v ženských šatech. Říkají jí familiérně Černá nebo naopak Bílá slečna, Svatá, Paní stínů, Paní noci nebo Hubená. Její vyznavači se k ní obracejí s  prosbou o šťastný a úspěšný život nebo o zázrak. Lze ji ovšem žádat i o seslání neštěstí či dokonce smrti nepřítele. Také samotná Hubená to s morálkou nepřehání a podle svých vyznavačů si poněkud paradoxně ráda dopřeje pozemských slastí – drahé šaty, alkohol, květiny a bonbony jsou přesně tím druhem obětiny, kterým ji věřící nejvíce potěší. A fouknete-li na ni k tomu všemu marihuanový kouř z čerstvě ubaleného jointu, bude dokonale spokojená. 

Morbidní byznys

Mimo svatyni v Tepitu se většina rituálů kultu provádí před podomácku zhotovenými oltáři. Soška smrtky bývá oděna ve splývavé šaty a vybavena kosou, zeměkoulí nebo přesýpacími hodinami. Velký důraz se přitom klade na barvu jejich šatů, kterou je třeba pečlivě volit podle typu modlitby. Nejčastějším rouchem je bílá – symbolizuje vděčnost nebo očistu od negativních vlivů.  Najde se ovšem i roucho zlaté, znázorňující úspěch a peníze, nebo zelené – pro modlitby těch, kteří se dostali do křížku se zákonem. A pokud chcete zničit své nepřátele, sáhněte po černé. 

Lidé žijící na hraně zákona tvoří velkou část vyznavačů. Většina z nich prý náleží k drogové mafii a má co do činění s prostitucí či ilegálním obchodem. S rozmáhajícím se kultem dnes najdeme množství sošek a oltářů se smrtkami, nenápadně umístěných v řadě obchodních výloh nebo benzínových pump. Přinášením obětí dělají věřící radost nejen nevěstě ze záhrobí, ale především prodejnám s devocionálním a esoterickým zbožím. Ty dnes na morbidních panenkách a jejich modlitebních potřebách vydělávají odhadem až polovinu svého zisku. 

Biskup za mřížemi 

Kult svaté Smrti ve své moderní podobě zřejmě vznikl někdy v polovině 20. století ve státě Hidalgo, severně od Mexico City. Za jeho skutečnými kořeny bychom se ale museli vypravit až do časů starých Aztéků. Vládci jejich říše mrtvých – Mictlantecuhtli a Mictecacihuatl – byli podobně jako dnešní Hubená zobrazováni jako kostlivci a stejně jako ona přijímali oběti. U nohou Smrti se obvykle objevuje sýček. Kromě toho, že reprezentuje noc, je také podle indiánských legend oznamovatelem konce: „Když zahouká sýček, indián umírá,“ praví staré přísloví. 

Doslova v přímém přenosu jsme mohli relativně nedávno sledovat vznik nové víry.  Byla institucionalizována na počátku 21. století vznikem Tradiční apoštolské katolické svaté církve Mex-USA, jak se kult úředně pojmenoval. Patří tak mezi církve s nejkratší historií vůbec. Oficiálně existovala pouze od roku 2003 do roku 2005, kdy jí byla ze záhadného důvodu registrace odňata. Vše se objasnilo o šest let později, kdy byl zakladatel a první biskup církve David Romo Guillén odsouzen za praní špinavých peněz a účast na únosu ke 12 letům vězení. Znamenalo to však konec kultu? Nikoli – prostě změnil jméno a pod názvem Tradiční katolická mexicko-americká církev Nejsvětějšího srdce dnes nerušeně vzkvétá dál. 

Hubená versus Ježíš

A jak jde vzývání ženského kostlivce dohromady s katolickou vírou? Pro vyznavače svaté Smrti a většinou současně i poctivých a hluboce věřících křesťanů vše funguje velmi jednoduše – obě víry praktikují zároveň a nevidí v tom žádný rozpor. Santa Muerte je prostě jen pokračováním kultury neoficiálních svatých. Lidé běžně uctívají například muže jménem Jesús Malverde, mexického Robina Hooda z počátku 20. století, který byl dopaden, zabit a stal se ochráncem pašeráků drog. Podobně se těší úctě voják Juan Soldado, který byl v roce 1938 popraven za znásilnění a vraždu devítileté dívky. Jeho vyznavači tvrdí, že byl falešně obviněn, a k jako nevinnému se k němu obracejí s prosbami při opletačkách se zákonem a zdravotních potížích. 

Vatikán ovšem celou situaci rozhodně nevidí jako přirozené mísení kultur a označuje kult Santa Muerte za rouhačský nebo za „degeneraci náboženství“. Na obhajobu svého stanoviska kardinál Gianfranco Ravasi prohlásil, že „náboženství oslavuje život, ale tady máte smrt“. Mocný drogový kartel Las Zetas na oplátku volá po zničení katolické církve. 

TIP: Náboženství pro nový věk: Kdo jsou čarodějové vzývající Bohyni a Velkého otce

Dnes má kult Santa Muerte odhadem asi pět milionů následovníků v Mexiku, USA, některých státech Střední Ameriky a jeho obliba neustále stoupá. Důvod? Bílá slečna vyniká vlastnostmi, které zřejmě místní v katolické víře nenašli – nikoho mravně nesoudí. Jakkoli ohavný požadavek je pro ni stejně dobrý jako modlitba za vlastní zdraví. Bílým, černým, bohatým i chudým, zločincům i svatým – všem měří stejným metrem.