Město obrozené v krvi: Kolumbijský Medellín se snaží přijmout svoji minulost

V roce 2015 odvysílala internetová televize Netflix první díl seriálu Narcos, z nějž se  okamžitě stal hit. Obsahoval všechno, co si populární série žádá: napětí, akci, a především inspiraci realitou. Popisoval totiž příběh nejslavnějšího drogového barona světa Pabla Escobara. Zatímco zahraniční diváci seriál milovali, v Kolumbii jako by odkryl starou ránu, která mnohé dosud bolí. Hlavně v Medellínu, kde Escobar žil a vydechl naposledy. 

Pro mnoho Kolumbijců představuje zmíněná metropole symbol rozvoje a pokroku. Z místa, kam bylo dřív nebezpečné byť jen přijet, se stalo moderní vzkvétající město a je vzorem pro zbytek země. Los Paisanos, jak si obyvatelé Medellínu říkají (výrazem „Paisa“ se neformálně označuje celý region), mají například k dispozici nejpřehlednější a nejekologičtější dopravu v zemi. Místní i turisté mohou jezdit metrem a v jedné z nejchudších čtvrtí také relativně nově vybudovanou lanovkou. Oproti tomu v hlavním městě, osmimilionové Bogotě, se metro podle plánů otevře teprve v roce 2024.

Metropole věčného jara

Medellín bohatne nejen z investic, jež tam proudí od Escobarovy smrti v roce 1993, ale také díky turismu. Ten samozřejmě za posledních 26 let rapidně vzrostl, ovšem metropole měla potenciál vždy. Její přezdívka „město věčného jara“ tomu napovídá. Příznivé počasí, nízké ceny a temperamentní jihoamerický život dělají z Medellínu ideální destinaci pro mladé cestovatele. Příkladem je populární čtvrť El Poblado plná hostelů a barů, odkud se každý den line hlasitá hudba a kde se koncentruje nejvíc turistů. Paisanos obecně velmi rádi tančí, noční život je ve městě nesmírně pestrý a na své si přijdou hlavně fanoušci jihoamerických hudebních stylů, jako je reggaeton, salsa, bachata nebo vallenato, charakteristické pro Kolumbii.

Další přednost druhého největšího kolumbijského sídla představuje okolí. Medellín je hlavním městem státu Antioquia, který nabízí mnoho zajímavých lokalit k výletům. Snad všechny medellínské turistické agentury mají například v katalogu krásné barevné městečko Guatapé, se skalní dominantou Piedra del Peñol. 

El Patrón

Vedle příjemného klimatu a pestrého nočního života míří návštěvníci do Medellínu ještě z jednoho důvodu. Pablo Escobar strávil ve městě v podstatě celý život a vytvořil tam i Cartel de Medellín. Drogová organizace působila v 70. a 80. letech nejen v Jižní a Střední Americe a ve Spojených státech, ale také v Kanadě a Evropě. V době svého vrcholu pašovala každý týden tuny kokainu do celého světa. K tomu vlastnila 80 % trhu se zmíněnou drogou v USA.

Pablo Emilio Escobar Gaviria, známý také jako El Patrón nebo Don Pablo, byl asi nejproslulejším narkobaronem v dějinách. Narodil se v roce 1949 a s ilegálními aktivitami začal už jako mladík. Později se dostal k pašování cigaret a odtud zbýval jen krok k obchodu s kokainem. Brzo vydělával velké peníze a vytvořil si monopol na pašování drogy do USA. Své finance často využíval na podporu chudých: Zajistil si tím popularitu, která mu pak pomohla ke vstupu do politiky, jenže… Do té doby své nelegální aktivity popíral a veřejnosti je odhalil až tehdejší ministr spravedlnosti Rodrigo Lara Bonilla. Ukončil tím nejen Escobarovu politickou kariéru – ale i svůj život.

Plata o plomo 

Bonillova vražda nadělala Pablovi mnoho nepřátel. Jeho taktika známá jako „plata o plomo“ – tedy „úplatek, nebo kulka“ a doslova „stříbro, či olovo“ – mu však dovolovala žít v Medellínu v podstatě svobodně. Co ovšem platilo v tamních ulicích, neplatilo jinde a kolumbijská policie se s podporou USA snažila Escobara dopadnout za každou cenu. Jenže protřelý zločinec se nehodlal jen tak vzdát a vyhlásil státu válku. Vraždy se tudíž ocitly na denním pořádku a Pablo neváhal sáhnout ani k bombovým útokům. 

V roce 1989 připravil o život prezidentského kandidáta Luise Galána, který se zaměřoval na boj proti obchodu s drogami. A to znamenalo poslední kapku. Kolumbijská vláda za podpory Spojených států ustavila speciální jednotku, jejímž úkolem bylo Escobara dopadnout. 

V roce 1991 se Pablo vydal do rukou policie pod podmínkou, že si trest odpyká ve vězení, které si nechá sám postavit. A tak se dostal do slavné La Catedral, opevněného luxusního komplexu, jenž skýtal mimo krásný výhled na Medellín i vířivky, plavecké bazény či kasina a kde Patróna místo strážců hlídali jeho vlastní lidé. Není tedy divu, že i když přislíbil všechny nelegální aktivity zastavit, obchody běžely dál. Vláda se ho proto rozhodla přesunout do konvenční věznice. Jenže Escobarovi se podařilo uniknout – a po 16 měsících na útěku ho nakonec v roce 1993 zabili při přestřelce na střeše jednoho z medellínských domů. 

Paintball v La Catedral

Pablo Escobar měl na svědomí víc než pět tisíc životů. V Medellínu je tak těžké potkat někoho, kdo neznal některou z obětí. I když je tedy slavný narkobaron mrtvý už přes čtvrt století, pachuť temného období se nad městem vznáší dodnes. Přesto se tam z Pabla stala výnosná atrakce, na níž vydělávají cestovní agentury i pamětníci, včetně jeho bývalých zaměstnanců. 

Brožurka s tour Pabla Escobara představuje asi první věc, na kterou cestovatel narazí. Nabízí ji každá hotelová i hostelová recepce. Prohlídka turisty nejčastěji zavede na místa jako La Catedral, k domu, kde drogového bosse zastřelili, do čtvrti Barrio Pablo Escobar či k jeho hrobu. Lidé přijedou, vyfotografují si budovu, průvodce představí pár zajímavostí a jde se dál. 

Některé agentury však zajišťují netradiční okruhy či aktivity, a tak si cestovatelé mohou zahrát paintball v La Catedral, vyfotit se s imitacemi zbraní nebo si koupit hrnečky s Escobarovou fotkou. Dřív si navíc mohli užít prohlídku například s jedním z hlavních Pablových „sicarios“ – vrahů. El Popeye alias „Pepek“ se po návratu z vězení rozhodl těžit ze své zkušenosti s 250 vraždami vykonanými osobně a s dalšími 2 500 na pozici velitele. Začal proto dělat prohlídky a nahrávat videa na YouTube, což už je ovšem podle většiny místních za hranou. 

Pablo jako ikona

Starosta Medellínu se na začátku minulého roku rozhodl nechat vyhodit do povětří Pablův dům známý jako Monaco. Na jeho místě má vyrůst památník věnovaný obětem, čímž se město snaží připomenout druhou stranu příběhu. Escobar se totiž stal ikonou, jak dokládají všude po světě bary a restaurace nesoucí jeho jméno či suvenýrová trička s Patrónovou podobiznou – jako by lidé zapomínali, kolik škody a utrpení způsobil. 

I v samotné Kolumbii se přitom stále najdou ti, kdo s Pablem sympatizují, a možná by chtěli být jako on. Často jde o mladé kluky z chudých oblastí Medellínu, kde narkobaron kdysi vyhledával své budoucí zaměstnance. Escobar byl a dál zůstává komplikovanou postavou. Na jedné straně má na svědomí tisíce životů, na straně druhé podporoval penězi z drogových obchodů chudé a řadě z nich dal šanci na lepší život. Pro většinu Kolumbijců to však nemůže smazat násilnosti, jichž se dopustil. 

„Pablo pomohl mnoha lidem. To ovšem neznamená, že se tak dají omluvit krveprolití a činy, které on i jeho muži páchali,“ vysvětluje například 23letý Daniel. V Medellínu dosud žije spousta nedobrovolných svědků teroru, jimž vzal Pablo blízké a známé. Pro velkou část místních je proto těžké vidět turisty fotící se s úsměvem se zbraní v La Catedral nebo poslouchat, jak Popeye bez výčitek svědomí líčí vraždy, jichž se dopustil. 

Pokání za minulost

Medellín se snaží dělat, co může, aby změnil svoji pověst v zahraničí a aby veřejnost vnímala nešťastnou kapitolu dějin z jiného úhlu. V roce 2016 proto město zahájilo iniciativu „Medellín – abraza su historia“, volně přeloženo „Medellíne, přijmi svoji minulost“. Kampaň má za cíl vyprávět historii pohledem obětí: Symbolicky odstartovala demolicí budovy Monaco a k dalším aktivitám patří například vznik nové prohlídkové trasy či rozšíření muzea Casa de la Memoria, věnovaného obětem násilí spojeného s drogami. 

TIP: Kdo byl Pablo Escobar? Kokainový král miloval fotbal a věnoval se charitě

Pablo Escobar ovlivnil Medellín i celou Kolumbii. Jen málo lidí si s jihoamerickým státem nespojí násilí a kokain. „Každý se mě ptá, jestli ho mám nebo prodávám. Pořád mě vnímají jako ‚narcotraficante‘ [dealerku drog],“ líčí studentka Karla. A Daniel dodává: „Escobar zastiňuje všechno krásné, co Kolumbie nabízí. Mnoho lidí v zahraničí si pořád myslí, že naše země znamená hlavně drogy.“ Když tam ovšem člověk přijede, zjistí, že má Daniel pravdu – Kolumbie je nádherná, rozmanitá a plná života. A Medellín to navzdory své temné minulosti jasně dokazuje.