Merkurův běh přes Slunce: Dnes lze pozorovat výjimečný vesmírný úkaz
Dnešní odpolední obloha nabídne zajímavou podívanou – putování Merkuru přes Sluneční kotouč! Nevšední představení si rozhodně nenechte ujít – další šance totiž přijde až v roce 2032.
11. listopadu v odpoledních hodinách se na planetu Merkur budeme moct podívat za bílého dne! K jeho spatření nám paradoxně pomůže Slunce, jehož intenzivní svit sledování nejmenší planety Sluneční soustavy – na ranní či večerní obloze – jinak spíš znemožňuje. Čeká nás totiž přechod Merkuru přes Slunce!
Aby k takovému úkazu došlo, musí se Merkur v prvé řadě ocitnout mezi Zemí a Sluncem – což není nic mimořádného a podobná situace se odehrává několikrát do roka. Podstatné je, že se tak musí stát v okamžiku, kdy se obě planety i Slunce ocitnou přibližně v jedné přímce (viz Třináctkrát za století). Pouze tehdy se pak Merkur při pohledu ze Země objeví rovnou před slunečním diskem. A protože jsou obě planety v pohybu, je výsledkem Merkurovo pomalé putování před naší denní stálicí.
Jen do půlky
Letošní, listopadový přechod započne ve 13:35:29 SEČ, kdy se u levého středního okraje slunečního disku objeví drobná tmavá silueta planety zřetelně kruhového tvaru. Dalších 101 sekund pak potrvá, než se nasune před sluneční kotouč. V následujících hodinách bude možné sledovat pozvolný přechod Merkuru přes naši denní hvězdu, ovšem pouze do 16:15 SEČ, kdy se Slunce skryje za západní obzor. V té době spatříme planetu poblíž středu jeho disku.
Z jiných míst zemského povrchu, například ze severozápadní Afriky, z východu Severní Ameriky či ze Střední a Jižní Ameriky, však bude úkaz viditelný v celém průběhu. Tamní pozorovatelé se v 16:19:40 SEČ stanou svědky tzv. maximální fáze přechodu. Od toho okamžiku se bude silueta Merkuru pomalu přibližovat k pravému střednímu okraji slunečního disku. Dorazí k němu v 19:02:08 SEČ a po následujících 101 sekundách přechod definitivně skončí.
Dalekohled a sluneční filtr
A co vlastně pozemští pozorovatelé za pěkného počasí uvidí? V prvé řadě je nezbytné připomenout, že sledování přechodu představuje de facto pozorování Slunce, a vyžaduje tudíž zvýšenou obezřetnost a postupy, jež utlumí jeho svit na bezpečnou úroveň pro lidský zrak. Opatrnost je namístě o to víc, že bez dalekohledu temnou siluetu Merkuru spatřit nelze.
Jeho kotouček bude mít úhlový průměr pouhých 10″ (stejně bychom viděli korunovou minci ze vzdálenosti 458 m), tedy asi 200× méně než sluneční disk. Na druhou stranu pozorování nevyžaduje dalekohled s maximálním zvětšením: „Pihu“ na tváři Slunce totiž ukážou i nejmenší přístroje, jako třeba prosté divadelní kukátko, jen se musejí náležitě upravit (viz Abychom ještě viděli). Každopádně si nevšední představení nenechte ujít – další šance totiž přijde až 13. listopadu 2032.
Třináctkrát za století
Pokud by oběžná dráha Merkuru kolem Slunce ležela ve stejné rovině jako orbita naší planety (tzv. ekliptika), pozorovali bychom jeho přechod přes sluneční kotouč pokaždé, když by se ocitl mezi naší denní hvězdou a Zemí. Jelikož se však jeho oběžná dráha oproti ekliptice sklání o 7°, nejmenší planeta zpravidla Slunce na obloze nadejde či podejde. Třináctkrát až čtrnáctkrát za století – vždy v květnu či v listopadu – ovšem zavítá mezi Zemi a Slunce a současně projde rovinou ekliptiky: Na pozemské obloze pak Merkur spatříme s oslnivým slunečním kotoučem v pozadí.
Abychom ještě viděli
Zatímco přímý pohled očima do Slunce je přinejmenším bolestivý, pozorování slunečního disku dalekohledem může náš zrak nenávratně poškodit! Jak tedy postupovat správně? Nabízejí se dva základní způsoby: Buď lze využít speciální sluneční filtry, které se umístí před objektiv(y) dalekohledu a sluneční svit dostatečně utlumí, nebo je možné obraz Slunce skrz dalekohled promítnout na světlé stínítko umístěné pár desítek centimetrů za okulárem.
