Mendelova polární stanice: Výzkum českých polárníků v Antarktidě

Před mnoha miliony let porůstal Antarktidu hustý les a bujela tam fauna i flóra. Dnes panuje na sedmém kontinentu extrémně chladné, větrné a suché podnebí, které umožňuje přežít pouze několika druhům rostlin a zvířat. I přes svoji nehostinnou tvář však Antarktida představuje pro vědce doslova zemi zaslíbenou. Ze vzduchu uvězněného v hlubokých vrstvách ledu lze například rekonstruovat vývoj zemského klimatu miliony let zpátky, sledovat, jaký vliv měly změny podnebí na tamní život, a popisovat dosud nepoznané druhy bakterií. A právě v nehostinné zamrzající poušti na severu kontinentu vyrostla před deseti lety česká polární stanice, kde současně probíhá několik unikátních výzkumů. 

Na ledoborci z Chile 

Myšlenka na samostatnou českou stanici v Antarktidě začala klíčit v hlavách badatelů z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity již v posledních letech 20. století. Realizace však probíhala pozvolna a teprve v únoru roku 2004 přistál u břehů ostrova Jamese Rosse, kde měla základna vyrůst, chilský ledoborec s nákladem stavebního materiálu. Již v následujícím roce se díky nadšení vědců a členů montážní čety podařilo stavbu v náročných podmínkách dokončit. Celý komplex vznikl asi 100 metrů od pobřeží, v nadmořské výšce 8 m. Hlavní budova z tepelně izolovaných panelů zabírá plochu 26,5 × 11,5 m a zahrnuje sedm jednolůžkových a čtyři dvojlůžkové ubytovací buňky, přičemž ubytovací kapacitu lze rozšířit až na 19 osob. 

V roce 2007 pak mohli vědci stanici při slavnostním otevření pojmenovat po proslulém českém genetikovi Johannu Gregoru Mendelovi a oficiálně tam zahájit výzkumnou činnost. Česká republika se tak stala 26. zemí světa s vlastní vědeckou základnou v Antarktidě. 

Expedice v místě probíhají každoročně, ovšem pouze během antarktického léta, které trvá od konce prosince do začátku března. V té době se tamní teploty pohybují okolo nuly, ale dosahují i maxim kolem 10 °C. V zimě naopak panují teploty okolo −10 °C, ovšem rtuť klesá i pod −30 °C.

Poušť, ledovce i oceán 

Polární stanice Johanna Gregora Mendela se rozkládá na východě ostrova Jamese Rosse, v nejsevernější části Antarktického poloostrova. Zmíněný ostrov měří na šířku asi 70 km a z 80 % jej pokrývá led, základna se však nachází ve zbylé, odledněné části. V tamní polární poušti se přitom vyskytuje život, i když poměrně omezeně: Kamenité svahy porůstají mechy a lišejníky a lze narazit i na větší savce, například na lachtany či tuleně. Extrémní teploty snášejí také někteří ptáci – kromě nelétavých tučňáků třeba rybák antarktický nebo chaluha antarktická. 

Základna nevyrostla v daném místě náhodou. V bezprostřední blízkosti se nachází odledněná část s živými organismy, ale nadosah jsou i menší ledovce a oceán. Mezi významné projekty patří výzkum ubývání ledu v oblasti ostrova a popis dopadů změn klimatu na tamní život. Geologům stanice umožňuje zkoumat nejstarší fáze existence této části kontinentu a sledovat procesy v místech, kde po ústupu ledovců vzniká porost řas a mechů. Každoročně však v rámci expedice přijíždějí vědci se zcela novými projekty také z technických disciplín: Před časem se tam například testovala odolnost plastů a jejich stárnutí v náročných klimatických podmínkách. 

Úsporně a ekologicky 

K plnému provozu potřebuje stanice 20 kW elektrické energie a zajišťují ji především větrné turbíny. Jako záloha pak stále slouží dieselagregáty. Významný zdroj tepla pro celou budovu představuje také sluneční záření. Kolektory pokrývají 36 m² stěn a vytápějí interiér stanice na příjemných 17–19 °C. Pro ohřev užitkové vody v kuchyni a koupelně se používají fotovoltaické články. 

Díky zmíněným technologiím patří Mendelova polární stanice podle odborníků mezi technicky nejvyspělejší a nejekologičtější na ledovém kontinentu. A čeští badatelé již díky ní přišli s řadou unikátních objevů: Například paleontologové nalezli v blízkosti základny část kostry druhohorního mořského ještěra žijícího asi před 75 miliony let i dosud nejstarší antarktickou fosilii krytosemenné rostliny. Mikrobiologové zase popsali předtím neznámé chladnomilné druhy bakterií. 

Článek vznikl s využitím informací z knihy Antarktida od polárníka a vědce Pavla Proška.