McDonnell Douglas F-15 Eagle (1): Hřmotný orel ve službách armád NATO

Od roku 1965 probíhaly nad Vietnamem souboje se severovietnamskými letouny a phantomy se zde setkaly i s nejnovějšími MiG-21. Ukázalo se, že nad nimi nemají takovou převahu, jak se původně očekávalo. V roce 1967 na Západ pronikly také informace o MiG-25 a USAF zintenzivnilo snahy získat výkonnější stíhačku. Po posouzení všech projektů vybralo v roce 1969 ten od společnosti McDonnell Douglas a 27. července 1972 se z Edwardsovy letecké základny AFB poprvé vznesl prototyp FX, brzy přeznačený na F-15 Eagle (orel). 

Vybojovat nadvládu

Šlo o těžký stíhací letoun určený k vybojování vzdušné nadvlády ve všech výškách i bez vizuálního kontaktu. Souboje ve Vietnamu navíc opět vrátily do hry požadavek na manévrový boj. Pilot měl mít vynikající výhled z kabiny a k dispozici hlavňovou výzbroj pro palbu na krátké vzdálenosti. U F-15 se též počítalo se schopností nést rozměrnou a těžkou avioniku a mnoho paliva, stejně jako s možností útočit rovněž na pozemní cíle, a zadání též znělo na údržbu jednodušší než u staršího phantomu. První F-15A americké letectvo převzalo v roce 1976. Stroje této verze létaly rychlostí až 2 655 km/h a jejich standardní výzbroj tvořily čtyři protiletadlové řízené střely AIM-7F Sparrow a čtyři AIM-9L Sidewinder.

Stroje z prvních sérií nesly tehdy nejvýkonnější radar světa AN/APG-63. Vynikal dosahem až 160 km a dokázal zachytit rovněž cíle rychle letící v přízemní výšce proti pozadí země. „Patnáctky“ používaly též systém automatického odpalování klamných cílů, elektronické rušiče a systém pro identifikaci vlastních a nepřátelských strojů. Motory Pratt & Whitney F100-100 s přebytkem tahu zajistily F-15 jako jedné z prvních stíhaček světa schopnost překonat ve stoupání rychlost zvuku. Bez podvěšené výzbroje mohla odstartovat na pouhých 300 metrech. První F-15A roku 1976 převzala 1. taktická stíhací peruť, přičemž z výrobních pásů sjelo celkem 360 strojů této verze. Od roku 1974 začala výroba dvoumístných F-15B.

Nad Svatou zemí

Eagly se nejdříve dostaly do boje v barvách izraelského letectva (IAF), které úvodních 25 kusů objednalo už v roce 1975. Do země dorazily koncem příštího roku a dostaly zde jméno Baz – sokol. K přezbrojení velení vybralo 133. peruť, k boji pak došlo 27. června 1979. Izraelci si beze ztrát připsali čtyři vítězství nad syrskými MiG-21 a ještě čtyři nárokovali 24. září. Ukázalo se, že „patnáctky“ mají nad „jednadvacítkami“ drtivou technickou převahu. V roce 1980 na konto F-15 přibyla další tři vítězství. Dne 13. února 1981 Izraelci připravili past na mnohem nebezpečnějšího soupeře – výkonný MiG-25. Dvojice jejich F-15 číhala za hřebenem radarového stínu pohoří a na povel pozemních operátorů začala na forsáž prudce stoupat.

Piloti zapnuli radiolokátory a čekali, až se jim na obrazovkách objeví syrský cíl. O necelou minutu později Benjamin Zinker odpálil řízenou střelu AIM-7 Sparrow, která „pětadvacítku“ zničila. V neděli 7. června 1981 pak F-15 doprovázely F-16, které bombardovaly irácký jaderný testovací reaktor Osirak u Bagdádu. Následně 29. července Saul Simon srazil z oblohy raketou další MiG-25. Tou dobou do Izraele dorazilo ještě 26 dvoumístných F-15D. Převzala je 106. peruť.

Kdo ovládne Libanon?

K rozsáhlému střetu došlo v létě 1982 během invaze do Libanonu. První vítězství zaznamenal 7. června Offer Lapidot, který raketou Python 3 sestřelil syrský MiG-23. Příští den příslušníci 133. perutě ohlásili dva zlikvidované MiG-21 a jeden MiG-23. Dne 9. června se bojovalo už od rána. Za tento hektický den si piloti „patnáctek“ připsali beze ztrát 11 vítězství, přičemž jen jediná dostala zásah raketou vypálenou z MiG-23. Izraelský pilot ji ale s roztříštěnými kormidly a jen jedním pracujícím motorem udržel ve vzduchu a dotáhl až na letiště. Ve čtvrtek 10. června pak boje dál gradovaly. Avner Naveh měl zatím na účtě dva sestřely dosažené v kokpitu F-15 a toho dne pomocí řízených střel poslal k zemi tři soupeře. Stal se tak s pěti sestřely prvním stíhacím esem létajícím na tomto typu.

Příští den piloti F-15 vznesli nárok na pět sestřelů a Joram Peled od 133. perutě zlikvidoval dvě „třiadvacítky“. Jednalo se o jeho čtvrté a páté vítězství a stal se tak druhým a dosud posledním stíhacím esem na F-15. K dalšímu zápasu došlo 24. června, kdy Joel Feldso poslal k zemi dva MiG-23. Poslední srpnový den sestřelil Saul Schwarz od 106. perutě jeden syrský MiG-25 ve spoluúčasti s protiletadlovou baterií MIM-23 Hawk – raketa ze země mig poškodila, ten musel klesnout níž k zemi a tam už s ním neměl pilot F-15 větší problém.

Po delší přestávce se „patnáctky“ dostaly do boje až 19. listopadu 1985, kdy Avner Naveh od 106. perutě poslal do hlubin dvě syrské „třiadvacítky“ – jednu sám a druhou společně s Ben-Dor Juvou od stejné jednotky. Šlo už o jeho sestřely číslo šest a sedm.

Držet Syřany pod krkem

Pokud jde o další střety mezi americkými a sovětskými stroji, 2. února 1986 dvojice F-15 zachytila u Kypru libyjský dopravní Gulfstream II směřující do Damašku a přinutila ho přistát na letecké základně Ramat David. Podle informací zpravodajských služeb se měli na palubě nacházet palestinští vůdcové, ale nebyli tam, a po čtyřech hodinách mohl stroj znovu odstartovat.

TIP: Americký Orel a sovětský Netopýr (1): Duel F-15 Eagle vs. MiG-25

Ve druhé polovině 80. let se na Blízkém východě začaly objevovat i nejmodernější MiG-29. Mají mimořádný přebytek tahu a vztlaku, což jim umožňuje vést manévrový boj i s mnohem lehčími stroji, takže sovětské velení s nimi počítalo právě jako s protiváhou F-15. „Patnáctka“ tak přišla o svou naprostou dominanci. V pátek 14. září 2001 se izraelským F-15 ale podařilo sestřelit dva syrské MiG-29, které se pokoušely pronásledovat izraelský průzkumný letoun letící podél libanonské a syrské hranice. Oba Syřané se úspěšně katapultovali. Od té doby si piloti tamních „patnáctek“ zatím další sestřel nepřipsali.

Dokončení: McDonnell Douglas F-15 Eagle (2): Hřmotný orel ve službách armád NATO