Francouzský MAS-38: Zbraň, která zabila Benita Mussoliniho

Je 28. dubna 1945 pár minut po čtvrté odpoledne. U vily Belmonte v italské vesnici Giulino di Mezzegra zastavuje automobil s devíti muži a jednou ženou. Vystupuje z něj svržený italský vůdce Benito Mussolini, jeho milenka Clara Petacciová a muž, který se jim představil jako jejich zachránce. Komunista Walter Audisio známý jako partyzánský plukovník Valerio se naopak chystá vykonat rozsudek smrti. Dvě pistole selhávají, Valeriovi proto svoji zbraň podává spolubojovník Michele Moretti. Pět výstřelů ukončuje život duceho i jeho milenky. Vyšly z neobvyklého samopalu francouzské výroby Pistolet Mitrailleur de 7,65mm MAS modèle 38.

Bergmann MP18/1 jako vzor

Počátek této zbraně sahá ke konci Velké války. Francouze inspiroval německý samopal Bergmann MP18/1 a brzy po uzavření příměří začali s jeho intenzivním testováním. Roku 1921 byl zadán požadavek na vývoj vlastního samopalu. Ten v Section Technique de l’Armée (technickém oddělení francouzské armády) vyústil v roce 1924 v konstrukci PM (Pistolet Mitrailleur) STA 1924, přímého předchůdce pozdějšího MAS 38. Po úspěšných zkouškách armáda objednala osm tisíc samopalů tohoto typu. Vyrobit je měla továrna Manufacture d’Arme de Saint-Etienne (MAS) pod názvem MAS 24.

Slibný začátek francouzských samopalů ale skončil už po vyrobení prvního tisíce kusů. Ve zpomalení jejich vývoje a produkce se odrazila také nákladná stavba Maginotovy linie. I tak ale ve zbrojovce MAS na samopaly úplně nezanevřeli. Naopak navrhli do armádní výzbroje několik různých typů a v roce 1936 experimentální S.E. MAS 35. Měl neobvyklou ráži – 7,65 mm a armáda ho odmítla. Zbrojovka se ovšem nevzdala a pokračovala ve vývoji. V roce 1938 tak mohla představit MAS 38, zbraň, která se vyznačovala řadou zvláštností a působila komplikace při výrobě. Většinu zbraně s neobvyklou a zajímavou konstrukcí museli puškaři vyrábět zdlouhavě frézováním a soustružením.

Závěr vychýlený z osy hlavně

MAS 38 měl dynamický závěr s předzápalem, což znamená, že k nápichu zápalky docházelo ještě před úplným uzavřením závěru. Setrvačnost předklouzávajícího závěru přitom brzdila otevírání nábojové komory na počátku výstřelu. Závěr měl dlouhou dráhu zákluzu, která navíc s osou hlavně svírala určitý úhel. Právě kvůli tomu docházelo v porovnání s jinými konstrukcemi k většímu tření závěru.

Vratná pružina se nacházela v dutině dřevěné pažby. K napínání závěru sloužilo šoupátko suvně uložené ve stěně pouzdra závěru, při střelbě ale zůstávalo v klidu. Zanesení prachu dovnitř zbraně bránila záklopka, kterou se po vyjmutí zásobníku uzavíral příslušný otvor v pouzdru závěru. Samopal se zajišťoval sklopením spouště vpřed, střílet se dalo pouze dávkami. Mířidla sestávala z mušky a dvou sklopných plátků pro střelbu na 100 a 200 m, nacházela se vlevo od středové osy.

Při začátku výroby armáda naznala, že zbraň je pro ni až příliš kvalitně zpracovaná, výrobně náročná a drahá. První kusy z vyrobené série tak putovaly místo k vojákům k jedné z policejních složek. Po německé okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 francouzská armáda ale přehodnotila své postoje a rozhodla se objednat 19 500 samopalů. Předchozí krátkozrakost v postoji k samopalům a také náročná výroba MAS 38 se ovšem negativně projevily v pomalých dodávkách. První kusy dostala armáda v lednu 1940 a k bojovým jednotkám je stihla poslat v květnu téhož roku. Do kapitulace o měsíc později armáda převzala celkem 1 958 kusů.

Pro Němce a vichisty

Výroba zbraně ale po pádu Francie neskončila. Pod dohledem Němců s ní v Saint-Etienne pokračovali především pro potřeby vichistických ozbrojených složek. Kvality francouzského samopalu využili i přímo okupanti – kořistními kusy pojmenovanými MP 722 (f), kde f v závorce znamenalo francouzský, vyzbrojovali své jednotky ve Francii. Další převzali po obsazení zbytku země v listopadu 1942. Právě s Němci se tak později pravděpodobně dostala do Itálie zbraň, která zabila duceho.

Podle nejpravděpodobnější verze ji partyzáni ukořistili po některém z bojů s Wehrmachtem okupujícím sever země. Konec války neznamenal zastavení výroby MAS 38 – produkoval se až do roku 1949, přestože Britové po válce nabídli Francii z přebytků své stenguny. Důvod zachování vlastního samopalu ležel ve snaze udržet zaměstnanost.

TIP: Samopal PPŠ-41 Špagin: Legendární sovětská balalajka

Ve Francii jej až do padesátých let používali policisté a obě strany bojující v Indočíně, kde se právě rozhořívala válka mezi Francouzi a vietnamským osvobozeneckým hnutím. Vietnamci s MAS 38 bojovali také v následující občanské válce mezi roky 1959–1975, a to v jednotkách jihu i komunistického severu. Celková výroba MAS 38 dosáhla zhruba 200 000 kusů. Jeho nástupcem se stal proslulý MAT 49, který u policejních jednotek slouží dodnes, oba typy se používaly jistou dobu souběžně.