Malí hrnčíři: Část keramiky z Levanty je dílem osmiletých dětí
Nedávný výzkum již dříve objevené keramiky ze starověkého města Tel Hamá, datované 4 500 let do minulosti, přinesl nečekaný objev. Dvě třetiny odkrytých nádob totiž nevyrobily ruce zkušených řemeslníků, nýbrž dětí ve věku sedmi až osmi let.
Pozoruhodné důkazy o dětské práci ve starší době bronzové prezentovala studie vedená Akivou Sandersem z Telavivské univerzity. Tým badatelů ve spolupráci s vědci z Dánského národního muzea analyzoval 450 keramických nádob pocházejících z vrcholné éry království Ebla, jednoho z nejvýznamnějších raných městských států Levanty. Konkrétně se jednalo o výrobnu keramiky ve městě Tel Hamá, jež se nacházelo na jižním okraji zmiňovaného království.
Pro královské hostiny
Podle otisků prstů a dlaní dokázali vědci odhadnout věk a pohlaví hrnčířů. Zjistili tak, že většinu nalezených nádob – především pohárů a dalších předmětů denní potřeby – vytvořily děti. Zhruba třetina pak byla dílem starších mužů. Keramika z Tel Hamá poskytla řadu poznatků nejen o dovednostech mladých tvůrců, ale také o společenské dynamice doby. S rozvojem měst a rostoucí urbanizací se rovněž centralizovala výroba, přičemž keramické dílny popsaný posun odrážely. Podle odborníků se potom města v království Ebla začala při produkci keramiky spoléhat na dětskou práci.
V Tel Hamě zpočátku zmíněnému průmyslu dominovaly starší děti, obvykle ve věku kolem dvanácti či třinácti let. Se sílící poptávkou po jednotnější keramice, zejména pro královské hostiny, se ovšem začaly pro výrobu školit také mladší děti. „Od sedmi let se učily co nejjednotnějšímu vytváření pohárů používaných jak v každodenním životě, tak na královských hostinách. Po keramickém zboží panovala vysoká poptávka – zejména právě kvůli hostinám, kde se hojně popíjel alkohol a poháry se často rozbíjely, takže se musely rychle doplňovat,“ dodává Sanders.
Na křídlech fantazie
Do výroby keramiky v Eble se podle analýzy zapojovali chlapci i dívky rovnoměrně, a to zejména za největšího rozmachu království. Studie však odhaluje rovněž osobnější a tvůrčí stránku dětství v uvedené starověké společnosti. Kromě přidělených úkolů vytvářeli malí hrnčíři i drobné figurky a miniaturní nádoby, jež byly zřejmě zcela nezávislé na požadavcích dospělých. „Děti se navzájem učily vyrábět malé postavy a nádoby, nejspíš coby odreagování své kreativity a představivosti,“ uvedl Sanders. „Zdá se, že navzdory pracovnímu tlaku si tak našly způsob vlastního uměleckého vyjádření.“
