Magnetické pole Měsíce se před 2,8 miliardami let obnovilo, aby pak zase zmizelo
Vzorky z kráteru Apollo, které na Zemi dopravil návratový modul čínské mise Čchang-e 6, přinesly překvapení týkající se dávného magnetického pole našeho souputníka.
Když byl náš Měsíc ještě velmi mladý, měl své vlastní rozsáhlé magnetické pole, zřejmě generované pohyby ohromných mas tavených hornin hluboko pod povrchem, podobně jako ho dnes má Země. Na rozdíl od toho pozemského ale lunární magnetické pole již relativně brzy po vzniku Měsíce sláblo. K obzvlášť citelnému zeslabení mělo dojít asi před 3,1 miliardami let.
Vědci si až doposud mysleli, že počínaje dobou před 3 miliardami let bylo lunární magnetické pole už jen nezřetelné, a že takové zůstalo až do dneška. Zásadní zvrat přinesly analýzy vzorků, které dopravil na Zemi návratový modul čínské mise Čchang-e 6. Pocházejí z velkého impaktního kráteru Apollo, který se nachází na jižní části odvrácené strany Měsíce. Výsledky jejich výzkumu přinesl vědecký časopis Nature.
Historie lunárního magnetismu
Materiál z kráteru Apollo by měl odhalit především nové poznatky o lunární sopečné činnosti. Jak se ale ukázalo, obsahuje také překvapivé novinky o magnetickém poli Měsíce. Analýzy totiž prozradily, že lunární magnetické pole z nějakých záhadných důvodů opět dočasně zesílilo, asi před 2,8 miliardami let.
Nešlo přitom o žádné nepatrné změny. Magnetické pole Měsíce v té době zesílilo na úroveň mezi 5 a 21 mikrotesla, což odpovídá asi 10 až 40 procentům dnešního magnetického pole Země. Lunární magnetické pole se tehdy stalo dokonce silnějším, než bylo o 300 milionů let dříve, tedy před 3,1 miliardami let.
Zatím ani přesně nevíme, jak bylo magnetické pole Měsíce vytvářeno, natož aby bylo jasné, proč zesláblo, opět zesílilo, aby pak již natrvalo ztlumilo. Prozatím máme představu, podpořenou i vzorky z kráteru Apollo, že v době zhruba před 3,5 až 2,8 miliardami let bylo lunární magnetické pole velmi nestabilní. Budoucí výzkum by měl napovědět víc.
