Madagaskarský had langaha: Jedovatý šupinatec ze světa fantazie

Madagaskar je plný vzácných a jedinečných živočichů. Žijí zde světoznámí lemuři, chameleoni, nebo fosa. Pak na ostrově najdeme plejádu dalších živočichů, o kterých laická veřejnost nikdy neslyšela. Do kategorie tvorů, kteří nejsou s Madagaskarem automaticky spojováni, určitě patří také langahy – poměrně malí hadi dorůstající délky něco přes jeden metr.

Hadi rodu Langaha jsou ovšem neméně pozoruhodní než jiné madagaskarské skvosty. Na první pohled zaujme jejich neobvyklý vzhled. Když se pozorně podíváte na tyto stromové obyvatele, všimnete si na jejich nose zvláštních útvarů, které s velikou pravděpodobností plní specifickou funkci. Zatím ale žádný zoolog neví jakou. 

Zaměřovače a rozlišovací znaky?

U samic má výrůstek na nose u všech tří druhů tohoto rodu více či méně šiškovitý tvar, samci jej mají dlouhý a špičatý. U samic druhu Langaha alluaudi a obou pohlaví druhu Langaha pseudoalluaudi navíc nad očima hada vyrůstají jakási „tykadélka“.

Někteří zoologové se domnívají, že zvláštní tvar hlavy pomáhá langahám žijícím ve větvích stromů splynout s prostředím a uniknout tak predátorům. Přitom je ale dostatečně maskovací už jejich zbarvení. U jiných stromových hadů z čeledi Colubridae (užovkovití) nalézáme často zvláštní útvary na nose, které hadům mohou pomáhat při odhadu vzdálenosti během útoku na kořist. Tyto formy mívají oči posazeny mírně dopředu pro lepší prostorové vidění, které život ve větvích nad zemí vyžaduje. To by tedy mohlo být pravděpodobné vysvětlení i u langah. 

Je ale záhadou, jaká je funkce šupin vystupujících nahoru nad očima. Madagaskarské langahy patří k velice vzácným případům pohlavní dvoutvárnosti u hadů. Možným vysvětlením by tedy mohla být sexuální selekce. Díky rozdílným znakům na hlavě se obě pohlaví můžou dobře rozeznávat a tyto znaky také můžou sloužit k posouzení zdraví a schopnosti daného protějšku.

Kuriozita, jaká se nevidí

Když jsme v lese Kirindy hada našli, vysvětloval jsem ostatním, že se nejedná o nejběžnějšího zástupce rodu – langahu listonosou (Langaha madagascariensis). Ani langaha listonosá nepatří mezi tvory, které byste v přírodě potkávali mnohokrát za život, ale my jsme narazili na ještě větší raritu. Podle konkrétních znaků a map rozšíření jsem usoudil, že máme před sebou samici druhu Langaha alluaudi. Tento had se vyskytuje v oblasti západního Madagaskaru a existuje o něm jen několik zdokumentovaných záznamů. Naše poznání ekologie a evoluce těchto tvorů je proto zatím velice mizivé. 

Společně s příbuzným druhem Langaha pseudoalluaudi se tyto langahy vyskytují v suchých opadavých lesích. Rozdíl mezi nimi je dán jinými tvary zvláštního útvaru na nose u samic, přítomnosti „tykadélek“ u samců a různým zbarvením obou pohlaví u druhu Langaha pseudoalluaudi. Druhy rovněž odděluje místo výskytu, protože Langaha alluaudi žije jižněji od řeky Tsiribihina.

V literatuře jsem dohledal jeden případ z roku 2001, kdy byla na zemi objevena samice druhu Langaha pseudoalluaudi. Stejně tak naši samici z Kirindy Forest jsme našli na cestičce uprostřed lesa. Je otázkou, jak často langahy lezou ze stromů dolů. Není vyloučeno, že v našem i ve zmiňovaném případě šlo o samice hledajicí vhodné místo pro kladení vajec.

Život v utajení

Langahy patří mezi jedovaté hady, ale jed jim neusnadňuje lov tolik, jako například zmijím. Jedový aparát langah je totiž opistoglyfní, což znamená, že nemají přední, ale zadní jedové zuby. To znamená, že musí svou kořist dost dlouho žvýkat, aby jed vpravily do jejího těla. Langahy ovšem vynahrazují tento handicap trpělivostí. Jsou mistry v čekání a dokážou vydržet hodiny nehybně ve větvích stromů, kde je ostatní živočichové díky jejich maskování přehlédnou. Nejvíce na lovecké umění těchto stromových hadů doplácejí ještěři, kteří tvoří základ jejich jídelníčku. Krycí zbarvení se ale hodí také jako ochrana před predátory. V Kirindy Forest je dost zvířat, která by byla schopna drobného hada usmrtit. 

TIP: Odrodilci z Afriky: Předci lemurů se na Madagaskar dostali před miliony let

Vzhledem k tomu, že příležitost pozorovat langahu druhu Langaha alluaudi se v životě jen sotva zopakuje, nijak jsem od objevu nepospíchal. Po zhruba hodině strávené pozorováním jsem se rozhodl, že je čas nechat hada odplazit „po svých“. Při tom mě překvapilo, jak neohebné tělo tento tenký had má a také jeho kýlnaté šupiny připomínají spíše zmijovité hady, pro něž je tento znak typický. Samice nebyla vůbec agresivní a manipulovalo se s ní velice dobře. Nakonec jsem ji nechal na suché větvi ve výšce asi jeden a půl metru a vydal se zpátky do nedalekého kempu. Doufejme, že ničení vzácného madagaskarského ekosystému nebude dál pokračovat tak zběsilým tempem. Jinak by se tito beznozí duchové ze suchého opadavého lesa stali už jen vzpomínkou.