To, co pro východní Němce znamenal jejich trabant a pro jejich západní sousedy WV Brouk, znamenala „stopětka“ pro obyvatele socialistického Československa – lidový vůz a symbol masové produkce národního automobilového průmyslu.
Z pásů tehdejšího AZNP (Automobilové závody, národní podnik – dnes Škoda Auto) ale z pochopitelných důvodů nikdy nesjela pořádná limuzína. Změnit se to rozhodli Jaroslav Valenta a Martin Jinek z Ústí nad Labem, kteří si s legendární „stopětkou“ pohráli a udělali z ní 7 metrů dlouhou limuzínu. V přední části unikátního vozu její konstruktéři ponechali původní dobovou výbavu, interiér zadní části je vybaven dřevěnou podlahou, mahagonovým minibarem s lednicí a zrcadlem na stropě podobně jako ve vozech Rolls-Royce. Změnou si prošel i hnací agregát na místo původního motoru o objemu 1,046 litru je v jejich limuzíně motor 1,3 MPi z Felicie s výkonem 50 kW.
Populární „stopětka“ se vyráběla v sedmi různých verzích (4 pro tuzemský trh a 3 na export) 10 let a celkově Škoda vyrobila přes 840 tisíc těchto vozů. I přes své konstrukční a technologické nedostatky patřila v 80. letech minulého století Škoda 105 mezi nejrozšířenější automobily na československých silnicích.
