Luštím, tedy jsem: Křížovky nás baví již přes 120 let

Od chvíle, kdy průmyslová revoluce ve druhé polovině 19. století zasáhla rovněž do tiskařského odvětví, takže zásadně usnadnila a zlevnila výrobu denních periodik, mohli si jejich vydavatelé dovolit i velkorysejší nakládání s prostorem. Zatímco dřív se vzhledem k vysokým cenám papíru a omezeným možnostem tisku snažili do každého vydání vměstnat maximum textu, novým trendem se stalo „naředit“ příval informací rovněž jinými formáty. Zůstávalo pouhou otázkou času, kdy začnou vydavatelé lákat čtenáře nejen na zprávy, ale také na zábavu.

Starořímský palindrom

Zrodu křížovek v dnešním slova smyslu předcházely různé slovní rébusy a hádanky, určené zpočátku pro děti. Například časopis Saint Nicholas vycházející ve Spojených státech od roku 1873 věnoval uvedenému tématu pravidelně celou stránku. Jedna taková hádanka sestávala třeba ze seznamu vět s vynechanými dvěma slovy, přičemž zadání znělo: „V každé větě chybí dvakrát stejné slovo s různým významem, z toho jednou jde o dívčí jméno.“ 

Jedna z prvních křížovek podobná dnešním variantám se v září 1890 objevila také v italském časopise Il Secolo Illustrato della Domenica: Čtvercová mřížka zahrnovala šestnáct políček a každý řádek i sloupec tvořil existující slovo podle níže uvedené legendy. Křižování slov tak, aby se dala číst všemi směry zároveň – tedy zleva, zprava, nahoru i dolů – přitom znala již antika. Nejslavnější slovní čtverec představuje starořímský palindrom „Sator Arepo tenet opera rotas“, který lze volně přeložit jako „Rozsévač Arepo s námahou pracuje s pluhem“.

Diamantový rébus

V neděli 21. prosince 1913 otiskl deník New York World v zábavní příloze písmenkovou mřížku, kterou vymyslel redaktor Arthur Wynne. Primitivní slovní hádanka dnes figuruje v Guinnessově knize rekordů jako historicky první křížovka, třebaže tou dobou byli již víc než deset let napřed čeští luštitelé (viz Modřanská čapka).

Wynneho hádanka se od luštění dnešního typu ještě v řadě ohledů lišila: Především neměla obdélníkový tvar, ale šlo o čtverec postavený na špičku s otvorem uprostřed – tzv. diamant. Políčka u okrajů obrazce obsahovala čísla a řešitel je měl spojit pomocí slov doplněných podle legendy. Ta nebyla uvedena u jednotlivých řádků či sloupců, ale pod rébusem. Zadání znělo například následovně: „Co se líbí lovcům výhodných nabídek“, „Co se učí dělat umělci“ nebo „Co bychom všichni měli být“. 

Zábava do války

Myšlenka pravidelných novinových „mozkolamů“ se Američanům zalíbila natolik, že se záhy staly součástí většiny deníků. Nakladatelství Simon a Schuster vydalo v roce 1924 vůbec první knihu křížovek, třebaže očekávalo jen nevelký zájem. Ve strachu z poškození pověsti proto firma na obálce ani neuvedla svůj název a pro zvýšení prodejů přidávala ke každému z 3 600 výtisků tužku zdarma. Obavy se však nepotvrdily a náklad se rozebral tak rychle, že se nakonec muselo dotisknout sto tisíc kopií. 

Paradoxem zůstává, že novému fenoménu zřejmě nejdéle ze všech odolával list New York Times, jehož křížovky dnes platí za jedny z nejnáročnějších. Ještě v roce 1924 je přitom tamní redaktoři považovali za primitivní druh mentálního cvičení a jejich postoj změnila až druhá světová válka. Když se do ní Spojené státy v roce 1941 zapojily, plnila stránky novin jedna špatná zpráva za druhou. Redaktoři tak nakonec usoudili, že od každodenních starostí – a výpadků elektřiny – pomůže čtenářům odreagování v podobě doplňování písmenkové mřížky.

Křížovky z New York Times se postupně proměnily v legendu a dnes vycházejí každý den, s tím že se jejich obtížnost od pondělí do soboty stupňuje. Autoři navíc za svůj příspěvek mohou získat solidní odměnu: Za křížovku otištěnou ve všední dny obdrží 500 dolarů, tedy asi 11 600 korun, a v neděli pak trojnásobek. Nedělní rébus přitom dosahuje středního stupně obtížnosti, zato je větší.

Stovky možností

V Česku se dnes největší popularitě těší křížovky s legendou vepsanou přímo do jednotlivých políček. Označují se jako švédské, přičemž nevznikly u nás ani ve Spojených státech, ale – jak název napovídá – ve Skandinávii. V prosinci 1954 je poprvé otiskl švédský deník Svenska Dagbladet a zpočátku se jim říkalo „obrázkové“, protože v některých rámečcích tvořila legendu pouze ilustrace namísto textu.

Od té doby nicméně počet různých druhů křížovek několikanásobně vzrostl. Jakmile se při jejich tvorbě začaly využívat nejprve specializované slovníky a později počítačový software, přibývaly další a další možnosti kombinace slov i obrazců. Dnes tak můžeme luštit buňkovky, darwinovky, řetězovky, ornamentovky, hřebenovky, křížovky shlukové, slabikové či mozaikové, symetrické i nesymetrické a desítky dalších. Tajenku pak nemusí představovat jen text v konkrétních políčkách, ale třeba i obrázek, případně slovo, které se „vynoří“ po zvýraznění konkrétních spojů.

Většinou se do políček doplňují pouze jednotlivá písmena, možností však samozřejmě existuje mnohem víc. V některých rébusech se hledají třeba i slabiky nebo shluky stejného počtu písmen, případně se střídají například dvou- a třípísmenné skupiny. Samostatnou kategorii pak reprezentují křížovky číselné, z nichž nejznámější je sudoku.

Rekordmani křížovek

Někteří náruživí luštitelé pak svému koníčku propadli natolik, že prakticky nedělají nic jiného. Zářným příkladem se stal Roger F. Squires z anglického Shropshiru, jenž si dokonce vysloužil zápis do Guinnessovy knihy. K 1. únoru 2015 totiž oficiálně sestavil 77 854 křížovek, což odpovídá 2,34 milionu jednotlivých zadání. Jeho výtvory se pravidelně objevují v 592 tiskovinách ve 32 zemích a připsal si také rekord za nejdelší křížovku i nejdelší slovo použité v křížovce: Jedná se o název waleské obce Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch.

Vůbec největší křížovku na světě pak podle Guinnessovy knihy vytvořila v roce 2016 japonská společnost Nikoli k oslavě 35. výročí svého založení. Celkem 244 971 čtverečků určených pro doplnění 66 666 hesel zaujímá plochu přes dvanáct metrů čtverečních, tedy zhruba jako menší místnost.