Londýnský Tower: Popraviště, kde padaly korunované hlavy
Královský palác a pevnost Jejího Veličenstva, Tower of London. Londýnská atrakce vyhledávaná turisty z celého světa. Ale také vězení a popraviště členů královské rodiny. Zdi Toweru byly svědky nejedné tragické události…
Najdeme jej na severním břehu řeky Temže v samotném centru Londýna. Tower je všeobecně znám jako vězení a popraviště, to ale rozhodně nebylo jeho jediným posláním. Pevnost sloužila především jako sídlo královské rodiny. V průběhu staletí se však Tower využívá jako zbrojnice, pokladnice, královská mincovna, kancelář panovníka, trezor pro korunovační klenoty, ale také i zvěřinec. Ten byl zřízen ve 13. století z čistě praktických důvodů. Kolem roku 1235 dostal Jindřich III. od římského císaře Bedřicha II. poněkud neobvyklý svatební dar – tři leopardy! Královské šelmy prožily za zdmi Toweru zhruba třicet let.
Urozené popraviště
První vězni, jimž se dostane cti pobývat za zdmi Toweru, se do jeho útrob nastěhují už koncem 11. století. Odsouzenci do hradu putují takzvanou branou zrádců (Traitor's Gate). Míří do jedné z třinácti věží, příznačně nazvané Blood Tower – krvavá. Tam se stínaly královské hlavy a prováděla se veřejná mučení.
Rukou towerských katů svůj život končily zavržené a sesazené anglické královny, ale umírali zde také prachobyčejní londýnští zlodějíčci a kriminálníci. Přímo za zdmi Toweru, na takzvaném Tower Green, bylo vykonáno „pouze“ sedm poprav. Ne každý je zkrátka hoden skončit svůj život přímo v útrobách královského paláce. Hlavy se zde stínaly výhradně odsouzencům královské krve. Popravy méně urozených vězňů se prováděly až za hradbami. Jak? Stětím, ale také potupným rozčtvrcením nebo oběšením, což byl skutečně nezáviděníhodný zážitek.
Záhadné zmizení královských princů
Velmi smutným towerským příběhem je zmizení dvou malých anglických princů, třináctiletého Eduarda a desetiletého Richarda. Synové krále Eduarda IV. se po smrti otce dostávají do opatrovnictví svého strýce Richarda III. A ten s nimi naloží velmi krutě. Richard má namířeno na královský trůn a dalšími uchazeči o korunu se pochopitelně cítí ohrožen. Oba chlapce nechá uvrhnout do Toweru, aby je údajně ochránil před nebezpečím. Richardova ochrana se ale oběma princům stane osudná. Po přestěhování do towerské pevnosti už děti nikdo nikdy nespatří živé.
Co se s nimi konkrétně stalo, zůstává dodnes tajemstvím. Při opravách pevnosti roku 1674 byly ve zdi pod schodištěm v Bílé věži nalezeny dvě dětské kostry, s největší pravděpodobností ostatky ztracených královských dětí. Krutý Richard se zapsal také do dějin divadla – William Shakespeare ho zvěčnil ve svém historickém dramatu Richard III. Nutno dodat, že dramatik na něm nenechal nit suchou.
Věčná hrdinka
Za branami londýnské pevnosti se končí také život charismatické anglické královny Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. Žárlivý manžel ji nechává popravit. Důvod? Podezření z cizoložství a incestu s vlastním bratrem.
Zločiny, z nichž byla obžalována, se však nikdy nepotvrdily a dnešní historikové je dokonce považují za pouhou záminku. Jindřich se od Anny nedočkal mužského dědice a následníka, a tak se potřeboval znovu oženit. Volba padla na ošklivou, ale počestnou Jane Seymourovou. Jindřich neposlal na smrt jen Annu. V rukou katů končí rovněž řada jejích přátel a také její bratr.
Anna má být popravena 19. května roku 1536. Po několika týdnech věznění je na popraviště přivedena pacholky ve zuboženém stavu. Psychicky je naprosto zlomená, se svým osudem se ale smířila. Bez protestů tiše pokleká před popravčí špalek. Hlavu jí setne kat povolaný až z Francie. Incestní vztah s bratrem Jiřím se nikdy nepotvrdil, ale víme, že Anna Jindřichovi skutečně nevěrná byla. Jejím milencem byl hudebník a tanečník Mark Smeaton. Později mladou královnu považují za mučednici a je slavnostně pohřbena přímo v Toweru, v kapli sv. Petra. Není divu, nakonec totiž Anglii vytouženého „nástupce“ porodila. Největšího a nejslavnějšího – Alžbětu I. To už ale Jindřich VIII. docenit nemohl.
Příliš prostořeká
O pár let později se za zdmi Toweru uskuteční jiná poprava. 1541 půjde cestou ke krví potřísněnému špalku Markéta, poslední žijící členka královského rodu Plantagenetů. Její popravu nařizuje opět Jindřich VIII. Nechává Markétu obvinit z vlastizrady. Údajně se měla spolupodílet na vzpourách a nepokojích v severním Irsku.
Prostořeká hraběnka neměla s Jindřichem nikdy přátelské vztahy. Nejprve nemůže přijít na jméno jeho ženě Anně a po její popravě zase kritizuje Jindřichovu politiku Markétin syn Jindřich. Dalším problémem je také to, že Markéta a její potomci jsou spřízněni s královskou rodinou a hrozí nebezpečí, že by si mohli nárokovat trůn. Jindřich hraběnku vězní po dva roky za zdmi Toweru. Nakonec ji bez řádného soudu nechá popravit. Vzpurná hraběnka ale před katovým špalkem odmítá pokleknout. „To dělají zrádcové a to já nejsem,“ křičí ke krvežíznivému obecenstvu. Bojuje jak lvice a její hlavu se katu podaří setnout až napotřetí.
Romance na popravišti
Jane Greyová, krásná a nebývale vzdělaná praneteř Jindřicha VIII., usedá na trůn jen kvůli mocenské hře jiných roku 1553. Král Eduard VI., neduživý Jindřichův syn, ji pod nátlakem jejího tchána, mocného Northumberlanda, jmenoval svou nástupkyní. To se ovšem nelíbilo nejstarší Jindřichově dceři Marii. Ta nakonec získá na svou stranu šlechtu a jako Marie I. Tudorovna, zvaná později Krvavá Marie, uchvátí trůn. Jmenování Jane Greyové samozřejmě zruší a okamžitě začne prosazovat drastické katolické reformy.
Svržená sestřenice se brzy stane nepohodlnou, vzbouřená šlechta totiž požaduje její návrat. Marie ji proto nechá i s manželem Guilfordem Dudleyem uvrhnout do žaláře. Po vzoru svého otce obžaluje oba z vlastizrady. Popravit je nechá ve stejný den, jen každého jinde. Žádost o poslední schůzku Jane odmítá. „Jen by to zvětšilo mé trápení a bolest. Nechme to být…“ Pohledu na něj však nakonec neujde. Z oken své cely vidí celou jeho popravu. Když padne bezhlavý k zemi, vykřikne. Za hodinu jej následuje.
