Letem habsburským světem: Jak se rodilo mocné impérium?
Mocná říše, skrze níž se rod Habsburků stal významným hráčem v evropské mocenské a diplomatické hře, se formovala dlouhá staletí a výrazně zasáhla také do dějin českých zemí
Habsburkové odvozují název svého rodu od jejich dávného sídla ve švýcarském kantonu Aargau, hradu Habichtsburg (česky Jestřábí hrad). Na počátku 11. století získali hraběcí titul a ve 13. století povýšili na jeden z nejvýznamnějších rodů ve Švábsku. Když byl v roce 1273 hrabě Rudolf Habsburský zvolen římsko-německým králem, své příležitosti k rozšíření rodových držav využil vskutku skvěle. O pět let později totiž porazil českého krále Přemysla Otakara II. a stal se rakouským a štýrským vévodou.
První velké zisky sice král Rudolf I. vybojoval na válečných polích, ale poté začal využívat především dynastické politiky. V jejím rámci se sjednávala manželství, z nichž musel vzejít dědic, který by zajistil zachování rodové linie a předání ovládaných držav dalším generacím. S láskou neměla manželství nic společného, mnohem více se jednalo o pragmatický politický nástroj. Habsburkové dokázali skvěle plout na vlně zlaté éry sňatkové politiky, takže ze zrna, které zaseli, vzešla hojná úroda ve formě velkolepých věn, bohatých dědictví a čekatelství, která se realizovala v následujících generacích.
Cesta k velikosti
V rámci sňatkové politiky oženil Rudolf I. svého syna s dědičkou Korutanska a Tyrolska, dcery provdal za klíčové středoevropské panovníky. Kdyby Rudolfův stejnojmenný vnuk nezemřel v roce 1307 před Prahou, mohli Habsburkové českou korunu trvale nosit již od 14. století. V českých zemích je tehdy dočasně odsunuli do pozadí Lucemburkové, po vymření rodové linie po meči se však jejich dědicem opět stal rod Habsburků. Dcera císaře Zikmunda se totiž provdala za Albrechta II., jemuž připadla nejen císařská koruna, ale též České a Uherské království.
Poté již byli Habsburkové až do svého vymření v roce 1740 voleni císaři neustále. Dočasnou ztrátu Českého a Uherského království na přelomu 15. a 16. století bohatě kompenzovali obratnou sňatkovou politikou, pomocí níž se zmocnili Burgundska, Nizozemska a Španělska s jeho italskými državami a koloniemi v Americe.
V první polovině 16. století nad říší císaře Karla V. „slunce nezapadalo“, zatímco jeho bratr Ferdinand I. v roce 1526 opět spojil české a rakouské země s Uhry. Habsburkové se tehdy stali nejmocnější evropskou dynastií, pevně spojenou s katolickou církví. Ve druhé polovině 16. století se od nich však štěstěna odvrátila.
TIP: Zlatý věk českého národa: Jak se žilo za časů monarchie (1.)
Reformace dala vzniknout několika protestantským vyznáním, Severní Nizozemí se osamostatnilo a o totéž se pokusilo České království. Francie a Švédsko vyhrály třicetiletou válku, do střední Evropy se valili osmanští Turci a v roce 1700 vymřela Karlem II. španělská větev rodu.
O čtyřicet let později vymřela po meči i rakouská větev a po téměř pěti stoletích zůstala z mocné dynastie pouze dědička trůnu Marie Terezie. Právě ona se s manželem Františkem Štěpánem stala zakladatelkou nové habsbursko-lotrinské větve rodu, která vládla mocnému impériu až do jeho konce.
